24.kapitola - radost

86 8 0
                                    

         Stále jsem byla v Itachiho objetí. Měla bych vstát a jít trénovat a vymýšlet plán, nic méně se mi nechtělo opouštět Itachiho náruč a ani přemýšlet nad útěkem. "Kam pak mi chceš zmizet?" Zeptal se Itachi a mě zmrazila myšlenka na to ve se chystám udělat. "Trénovat. Ty bys měl občas taky." Popíchla jsem ho. "Dneska neee." Ozval se Itachi, který se převrátil na druhý bok.

     Šla jsem před základnu trénovat. Když jsem přišla na tréningové místo, byla jsem udivená, že tam už někdo byl. "Ohayo! Žraločka bych tu ráno nečekala." Zazubila jsem se. "Aspoň na tebe můžu zkusit genjutsu." Řekla jsem a začala se smát. Kisame se lekl, představa mučení v genjutsu se mu nelíbila. "Ohayo... Na to zapomeň!" Usmál se.

     Aspoň jsem měla proti komu bojovat. Zkoušeli jsme různé ninja techniky proti sobě. "Na mě stále nemáš!" Začal se smát Kisame. "Jen počkej!" Vykřikla jsem nazpět. Použila jsem nový typ chakry. "Shōton! Kurisutaru keimusho!" Vykřikla jsem a uvěznila Kisameho do krystalového vězení. "Cože?! Ty ovládáš i krystaly?!" Vykřikl Kisame. "No jo, já jsem přece Orochimarův experiment." Řekla jsem ironicky. "Dobrá vyhrála jsi." Řekl Kisame.

       Po tréningu jsem se rozhodla, že si půjdu udělat snídani. "dango! Ne, toust! DANGO!" Vykládal si sám se sebou Zetsu. "Dobré ráno?" Řekla jsem když jsem vešla do kuchyňky. "Ahoj Yuuki!" Řekl Zetsu. "Tobi má hladík! Tobi je hladový. Zetsu nechce pustit Tobiho do kuchyně." Řekl smutně Tobi. Takhle to tu vypadalo každé ráno. "Uhni zelí!" Řekl Hidana a lehce žduchl Zetsu. No nic já přijdu později.

     Celý den jsem měla volno, takže jsem měla dost času přemýšlet. Bylo tu pár možností ale nechtěla jsem do toho tahat kluky a nebo Konan. Musím si to dneska pořádně užít. Už se nemusím vrátit a jediné co mám na mysli je to, že zmizím beze slova. Musím to někomu říct.

     " Tak dneska večer bude ta oslava!" Vykřikl Kakuzu, který mě vytrhl z myšlenek. "Jaká?... JÁ ZAPOMNĚLA!" vykřikla jsem. "No přece jste zajali další bijuu..." Řekl Hidan. "No právě! Já skoro zapomněla." Řekla jsem a oni se na mě podívali jako bych na něco zapomněla...

Říkají mi Monstrum černého listuDonde viven las historias. Descúbrelo ahora