Říkají mi Monstrum černého listu

42.kapitola - počátek nové éry

   Přiblížili jsme se k základně natolik, že dál jsme museli pokračovat jen já a Itachi. Plán je vylákat všechny ven.

    Vešli jsme do společenské místnosti kde byla zrovna 'porada'. "Omlouvám se ale můžu si na chvilku půjčit Dei?" Zeptala jsem se a Itachi se mezitím usadil.

     Vyšli jsme že společenské místnosti až skoro ke dveřím ven. Deidara je můj dobrý kamarád a jedeme v tom všem spolu. Pain nám začal zatajovat mise ostatních, plány a začal být odtažitý ode mě a Itachiho. Jediný kdo teď něco ví je Dei.

      "Mají v plánu napadnout Konohu. Nevím jestli to zmíní před Itachim ale do teď jsme to probírali." Řekl Dei ale nebyl z toho nadšený.

    " Taky se probírala nedůvěra vůči vám. Měli by jsme zasáhnout co nejdřív. Navíc zemřel sasori a Nagato šílí." Začal mírně vyšilovat a já přemýšlela. "Sakra! Snad nás bude dost." Řekla jsem. "Zbývají čtyři členi. My máme okolo deseti nukeninů, pár ninjů z Konohakagure a my tři členové Akatsuki." Začala jsem taktizovat. Ono do akatsuki se nedostal jen tak někdo.

   "Nečekaný útok, zkusíme to. Navíc to nečekají. Ne z vlastních řad. Dopadne to dobře, to ti slibuji jakož to tvá kamarádka a jakož to Monstrum černého listu." Pousmála jsem se a vydala signál ostatním. "Myslíš si, že to zabere?" Zeptal se Itachi. Ono uvnitř byl doopravdy jen jeho klon.

   "Dei... Je čas." Řekla jsem a Deidara se ujal prvního kroku. Vletěl do společenské místnosti a nechal vybouchnout několik menších bomb.

      Vyletěl ven a tam jsme čekali už všichni. Zbytek členů Akatsuki ho pronásledovali až před základnu, kde je čekalo nemilé překvapení.

    "Yuuki.... Jak jste jen mohli?" Řekl Pain. "Promiň ale je to má mise." Řekla jsem a dala povel bojovat. Všichni se rozběhli a bojovali. Já si aktivovala mutaci se Sharinganem a vydala se proti Painovi. Užívala jsem jeho útokům a on uhýbal a odrážel mé. Itachi s Kakashim bojovali proti Tobimu, Sasuke a jeho tým proti Zetsu. Kam zmizela Konan?

    Mou chvilku nepozornosti se pokusil využít pain ale zachránil mě Minato. "Říkal jsem, že by bylo fajn bojovat po tvém boku." Pousmál se, když chytl na mě mířené kopí.

    Boj byl nekonečný a já se rozhodla použít Kyubi. "Naruto! Pojď sem! Hned!" Volala jsem na Naruta.
"Hai Yuuki!" Vykřikl a běžel ke mě. Já už umělá sage mode spustit i v boji kdy se nemůžu tak moc soustředit. "Použijeme sílu Kurami! Dej mi ruku!" Vykřikla jsem a on mi tu ruku podal. V ten moment co jsem ji chytla našimi tělo projelo obrovské množství chakry. "Je čas!" Řekl Naruto na vydali jsme se bojovat.

  Vzpomínka:
"Tajná síla Jinchuriky. Ty jsi o tom nikdy neslyšela?" Posmíval se mi Kurama. "Ne a co má být?" Naštvaně jsem se k němu otočila zády. "Vidím, že si ještě rozmyslím to strhnutí pečeti..." Začala jsem ho provokovat zase já. "No dobrá... Pokud se Kyubi rozdělí, případně každému Jinchuriky  poloviční síla bijuu. Když se jim podaří spojit svou sílu dosáhnou něčeho vyššího. Skoro božského..."

     Zamýšlela jsem se nad tím... Musí to mít háček. "Může se stát, že jeden pohltí sílu toho druhého. Cerpate ze stejného zdroje. Pokud bude jeden čerpat až moc, může zabít toho druhého. V nejhorším případě můžete umřít oba ale to by bylo jen spojením. Pokud dosáhnete božské formy ... Budete nezastavitelní."

   Zpět do reality:
Naruto a Minato bojovali po mém boku proti Painovi. Po dlouhou dobu vzdoroval ale pak se otočit a snažil se utéct. Pronásledovali jsme ho a to co se nám chystal říct byla nově pro nás všechny.

   Běželi jsme za základnu do části, kterou otevře jen ten co umí zlomit pečeť. Je divné že průchod nechal otevřený. Utíkali jsme za ním až do malé místnosti. Tam se zastavil a otočil se na nás. "Takhle to skončit nemělo!" Bědoval Nagato, který byl celou dobu zavřený v této místnosti.

     "Tak jste tady! Čekal jsem na vás. Je čas odhalit pravdu. Mé celé jméno je Nagato Uzumaki. Do nedávna jsem nevěděl že jsi z půlky Uzumaki. O Narutovi jsem to věděl celou dobu... " Nagato začal vyprávět celý příběh.
"Uzumaki byli obávaný klan stejně jako Senju nebo Uchiha. Celý klan byl vyvražděn kvůli strachu z naší moci."
Bylo to smutné. Moc věcí o klanu Uzumaki se k nám nedostalo. Popravdě příjmení Namikaze jsem začala používat po smrti matky.

   "Chtěl jsem stvořit lepší svět. Začalo to mnou, Yahikem a Konan. Byli jsme sirotci bez domova, odkopnutí na ulici co bloudí zemí Ohně. Pain je doopravdy tělo Yahika, který se tehdy obětoval a já chtěl aby byl symbol nové nastoleného míru." Pokračoval ale už neudržel kamennou tvář a na jeho obyčeji šli poznat emoce.

    "Nemohl jsem si nevšimnou, jak jste propojili sílu bijuu. Yuuki... Já věděl že jsi Jinchuriky už nějakou dobu. Bílo mi tě líto a tak jsem to nechával prozatím být. Nicméně už jsou mé plány zničeny a nebudu se pomstívat na nevinných..." Řekl a to co se stalo dál nikdo nečekal.

    Během rozhovoru s Nagatem nám uteklo co se vlastně dělo. Oživím ty co už nejsou, ty co zahynuli proto, že se nás snažili zabít ale dělám to jen kvůli tobě Yuuki..." Řekl a začal tvořit nějaké jutsu.

    "Nagato, je mi ctí, že jsem tě mohla potkat." Řekla jsem, na což mi opětoval úsměv a jediné sbohem.

   Nagato použil jutsu co vysálo jeho životní energii. Nedalo se tomu nijak zabránit. V ten moment mě došla jedna věc.

   V životě děláme jen to, co si myslíme že je dobré a každý takovou věc vnímáme po svém. Zabíjet a mučit pro nastolení dobra může být pro někoho variantou a tu si Nagato zvolil. Ani žádný kage není bez viny.

   Utíkala jsem zpět, co mi nohy stačily. Nečekala jsem na Naruta ani na otce. "Itachi..." Vypadlo ze mě jediné slovo.