34. kapitola - osvobození Kyubi

76 8 0
                                    

Tohle mi chybělo, probouzení se v Itachiho náručí. "Dobré ráno." Řekl ještě rozespalý Itachi. "Dobré ráno." Řekla jsem a přitulila se více k němu. "Yuuki, volá tě Pain. Má pro tebe misi nebo co." Pronesl Hidan, který zrovna rozrazil dveře do našeho pokoje. "Vypadni!" Vykřikli jsme s Itachim. "To neumíš klepat?!" Pokračoval Itachi. "No jo no... Tohle si nechte na jindy! Je to důležitý a já nebudu celý den poslouchat Paina." Pokračoval Hidan.

       Když konečně odešel, polibila jsem Itachiho. "Idiot." Pronesl Itachi. Protočila jsem očima a vstala z postele. Namířila jsem si to rovnou ke skříni. Sotva jsem si oblékla tryko, Itachi mě zezadu objal. "Buď opatrná." Řekl a dal mi pusu do vlasů.

    Ve společenské místnosti na mě čekal pain, Kakuzu a Hidan. "No konečně!" Rozkřikl se Hidan. "Zdravím, prej mám dneska misi." Pronesla jsem a můj pohled jsem směřovala na Paina. "Ano, půjdeš do listové. Je tam jeden Jinchuriky a hádám že ho znáš." Řekl pain a já se snažila působit klidně. "Uzumaki Naruto?" Zeptala jsem se ale na mém hlase šla poznat nejistota.

     "Neboj, tihle dva jdou s tebou." Řekl a ukázal na Kakuzu a Hidana. To mi neulehčuje, navíc ti dva nejsou nejlepší společníci na cestu. "Cože?! Chytat Jinchuriky? Yuuki?" Rozkřikl se Itachi, když zrovna přišel.
"Nesouhlasím s tím! Sakra je těhotná! A určitě víš jak se některé pokusy zvrtli! Znovu Hidana kopat ze země nebudu." Odfrkl Itachi.

    "Jde! Už jsem rozhodl!" Vykřikl Pain. Já jen zůstala stát a koukala na ně. "Itachi... To je v pořádku..." Povzdechla jsem si. "Není!" Vyjekl Itachi. "Chci jít také, jinak nejde Yuuki." Řekl Itachi a pain Jen protočil očima. Po chvilce dohadování nás tří se Pain rozhodl že půjdeme všichni čtyři. "Jdu se připravit." Řekla jsem a odešla do pokoje. Praskla jsem dveřmi a sedla si na postel. Slzy mi stékaly po tváři. Proč zrovna Naruto? Neměla bych i já říct pravdu? Z mého přemýšlení mě vyrušil Itachi. "Co se děje?" Řekl a sklonil se ke mě. "Naruto... Je...můj..." Nedořekla jsem to jelikož mi Itachi skočil do řeči. "Bratr." Řekl a povzdechl si.

   "Víš že to čeká i mě? Já mám druhou půlku Kuramy..."řekla jsem a Itachi se na mě smutně podíval. "Já vím... Doufal jsem že budu mít plán dřív." Řekl smutně. Já jsem začala přemýšlet nad tím, jak nenápadně zavinit nezdar mise.

       "Musíš zdržet Kakuzu a Hidana. Mám nápad." Řekla jsem a čekala na Itachiho reakci. "Musím v Konoze někoho navštívit..." Řekla jsem a Itachi hned věděl koho.

      Zvedli jsme se a vydali na cestu. Hidan byl otravný, Kakuzu zas mrzutý  a Itachi byl zaneprázdněn myšlenkami. Musím navštívit Kakashiho, jakožto kapitána Narutova týmu. On jediný ví jestli Naruto používá Kuramu.

    Večer jsme se utábořili na půlce cesty do Konohy. Já si vzala hlídku a mezitím co všichni usínali...

"Co tě sem přivádí?" Ozval se hluboký hlas. "Zdravím... Víš přemýšlela jsem nad tvojí nabídkou. Jestli je to tak jak říkáš, příjmu to." Pronesla jsem a podívala jsem mu do oka, které na mě koukalo z poza mříží. "Já svou úmluvu dodržím." Řekl a vstal. Strhla jsem pečeť, v tom okamžiku se otevřela brána, které byla zamčena touto pečetí....

Říkají mi Monstrum černého listuWhere stories live. Discover now