Říkají mi Monstrum černého listu

11.kapitola - útěk

     Je mi 13 let. Doma jsem se od přijetí do ANBU nikdy neobjevila. Otce jsem vídala pouze v kanceláři. Občas jsem chodila s itachim trénovat Sasukeho. Musím říct že to byl malý uličník. Naruta ode mne drželi pryč. Nikdy jsem ho neviděla.

       Dorazila jsem před kancelář Hokageho. "Vstupte!" Ozvalo se. "Chtěl jsi mě vidět? Mám plány tak to urychli." Byla jsem na otce naštvaná. Několikrát jsme se pohádali kvůli misi, ORO DNA,. Nebo protože jsem chtěla vidět bratra."Mluv se mnou normálně. Mám pro tebe misi. Vyrazila by jsi zítra. Objevili se zprávy o skupině uprchlích ninjů. Jsou nebezpečný. Půjde s tebou Kakashi. Itachi má jinou misi, postup znáš." Pronesl Hokage, který se už s těží bavil s Yuuki o něčem jiném než misi. "Chápu, rozumím provedu. Můžu už jít? Mám trénovat Sasukeho, když nemůžu vlastního bratra." Odfrkla jsem. Nechápala jsem proč jsem ho nemohla vidět. "TO BY STAČILO. ŘEKL JSEM ŽE JE NEBEZPEČNÉ ABY JSES K NEMU PŘIBLÍŽILA. TVOJE ORO DNA JE NESTABILNÍ." Rozčílil se Minato. "TAK STRAŠNĚ NESTABILNÍ, ZE MI POMÁHÁ V BOJI. PADÁM, TOHLE NEBUDU POSLOUCHAT." křičela jsem na celou kancelář Hokageho. Nechápu proč ten mutagen pojmenovali ORO DNA ale nemám náladu s otcem mluvit.

       Dorazila jsem k stánku Ichiraku Ramen. "Jeden miso ramen." Řekla jsem sklesle. "Ohayo Yuuki, slyšel jsem že to byl dneska ostrý rozhovor." Popíchl mě Kakashi. Jsem dost možná jediná co ho viděla bez masky. Je pěkný a sympatický. "Vždyť to znáš. Máme misi..." Přerušil mě. " Nemůžeš mi to říct později. Nepřeskakuj od témat." I přes masku mi bylo jasné že se směje. Dala jsem si ramen a Kakashi si ho vzal s sebou jako vždy.

     "Itachi je na misi tak jsem si myslel že budeš mít čas.." řekl nervózně. "No budu trénovat se Sasukem. Pak budu mít čas." Odpověděla jsem. Nebudu nikomu lhát. Bez masky je to pěkný kluk. "Takže v 5?" Zeptal se. "Klidně." Odpověděla jsem.

      "Sasuke došel jsi jako vždy včas." Ráda jsem ho trénovala. Byl jako můj mladší bratr. Trénovala jsem ho sama jen občas, když byl Itachi na misi. Byl velmi učenlivý." Začala bych jako vždy." Pronesla jsem. "Zase taijutsu? Vždyť víš že tě nemohu po razit." Pronesl smutně. Umí být i mrzout, nicméně ho vždycky ukecám.

      "Sasuke, dneska budeme muset končit dřív." Řekla jsem mu jelikož se čas nebezpečně přibližoval páté hodině."Odvedu tě domů. Ať nejdeš sám." Pokračovala jsem. "Dobře
Yuuki-neesan." Pronesl svým jemným hláskem. Vydali jsme se k domu Uchihů. Jak jsem tu dlouho nebyla. Od té doby co jsme u ANBU tak ani Itachi domů pořádně nešel.

         "Tak jsme tady." Odpověděl nadšeně malý Uchiha. "Tak se zatím měj a neponocuj." Řekla jsem s úsměvem. "A ty taky. Kakashi počká." Zazubil se. " Jak víš že jdu za kakashim?" Řekla jsem nechápavě.
"Já vás viděl v ichiraku Ramen stánku. Vy spolu chodíte?" Odpověděl a čekal co na to řeknu. "Ne... Nechodíme..." Odpověděla jsem se zaskočením z jeho otázky. "Takže s itachim-niisan!" Začal znovu. "Ne... Ani s itachim..." Povzdechla jsem si. " A už se přestaň vyptávat. Musím jít." Odpověděla jsem. Zamávala jsem mu a utíkala za Kakashim.

        Došla jsem na ústředí ANBU. "Ahoj, promiň zdržel mě Sasuke." Vyhrkla jsem na něj. "Jdeš na přesně na čas." Odpověděl. Často neměl čas a když už měl tak ho trávil tréningem. "Doufám že se těšíš." Usmál se. Došli jsme k malé mítince. Uprostřed byla deka a dvě malé lucerny. "Vím že rád sleduješ západ slunce a hvězdy. Tak jsem si řekl že když mám čas..." Řekl nervózně. "Děkuji Kakashi, nerada sem chodím sama. Jsem ráda že jsi to pro mě udělal." Usmála jsem se na něj. Sedli jsme na deku a povídali si. Bylo to pěkné gesto.

( Pozn. Autora: prosím vás Yuuki je 13. Nečekejte žádné lechtivé scénky 😜)

    S Kakashim se znám už nějakou dobu, nicméně se mi vždy trochu líbil.
"Kakashi? Můžu se tě na něco zeptat?" Zeptala jsem se nervózně. "Jistě... Klidně..." Byl nervózní. "Jsi můj dobrý kamarád už dlouho. Sice bych ti měla říkat kapitáne..." Zazubila jsem se.
" Nic méně, jak tě napadlo mě vzít zrovna sem..." Přerušil mě svým objetím. "Trávím moc času na misích. Nemám v podstatě čas na nic jiného. Předtím jsme aspoň nějaký čas spolu trávili ale.... Vždy u toho byl Itachi..." Řekl a lehce se zamračil." Žárlíš na Itachiho?" Popíchla jsem ho. "Ne... Možná... Tráví s tebou hodně času a já nemůžu protože jsem furt zaneprázdněný." Řekl. Je milý když je nervózní. " Kakashi... Já se znám s Itachim už dlouho. Je to můj nejlepší přítel. A ty jsi taky." Pronesla jsem.

       Po hodině povídání si o všem možným jsme se rozhodli jít zpět.
Měli by jsme probrat misi. Nevím jak začít. Byl to krásný večer ale nechci ho zkazit ale musím. "Kakashi? Musíme si promluvit o zítřejší misi...."řekla jsem. Vysvětlila jsem mu vše co mi řekl Hokage. Jednou to byl můj sen stát se Hokage ale jedna osoba mi to nehorázně zkazila... Můj otec... "Na tak těžkou misi nemůžeme jít mi. To musí být omyl. Půjdu si hned ráno promluvit s Hokagem." Pronesl až skoro ochranitelsky. Tahle mise se mi nezdá tak těžká ale Kakashi je stále nadřízený.