Život není automat na Coca-Colu

26. Dohazovači

Koukala jsem na Dylana s otevřenou pusou. S takovým proslovem o mafiánském románu pro ženy totiž jen tak nepřijdete na svět bez toho, aniž byste podobnou slátaninu alespoň jednou nečetli. Četl snad Dylan potají fanfikce na Wattpadu?

"Nečekala bych, že budeš číst zrovna tenhle typ literatury..." snažila jsem se ho nesoudit, ale moc to nešlo. Vnitřně jsem se smála nahlas.

"Já tohle nečtu," protočil okamžitě očima a mírně se začervenal, "jednou jedinkrát jsem udělal tu chybu, že jsem otevřel knížku, co Cassidy nechala v obýváku."

"Myslíš si, že ti tohle budu věřit, jo?" popíchla jsem ho.
"Najednou se ti to hodí, mít mladší nevlastní sestru, co?"

"To je snad jediná věc, k čemu by mi byla Cassidy užitečná," zamumlal s nakrčeným nosem. Jo, Dylan svoji nevlastní sestru opravdu nesnášel. Chtěla jsem říct, že s ním soucítím, ale já jsem s Madeline zas takový problém neměla. Naučily jsme se navzájem tak nějak ignorovat a obě jsme byly spokojené.
"Zpátky k Alfiemu... Proč řešíš zrovna tohle?"

"Teď v týdnu jsem měla jeden zajímavý rozhovor. Mimo jiné jsem se dozvěděla o tvém oblíbeném mafiánovi," nedalo mi to a musela jsem se škodolibě ušklíbnout, "a tak trošku se mi z Gianny podařilo vydolovat přiznání, že se jí líbí můj nevlastní bratr. Jenže ona první krok neudělá a bojím se, že Alfie taky ne, protože je na to až moc velkej srab, takže jsem se rozhodla, že se zkusím zeptat tebe, protože jsem si říkala, že ty toho budeš o Alfieho crushích vědět nejvíc. No a teď, když si mi moji domněnku potvrdil, nezbývá mi nic jiného, než vymyslet plán, jak ty dva dát dohromady...
Když nemůžu mít parádní milostný život já, dopřeju ho alespoň mým kamarádům!" prohlásila jsem rozhodně.

Na Dylanovi bylo vidět, že má spoustu otázek. Jsem si jistá, že jedna z nich určitě byla ohledně mé poslední věty, viděla jsem mu to na očích. Ale mlčel. Zřejmě už pochopil, že nemá cenu se vyptávat na mě a kluky, což bylo jedině dobře.

"Děláš si ze mě srandu? Já to věděl, že to Alfieho zakoukání není jednostranné!" vyhrkl po chvilce, když mu došel plný význam mých slov. Já jen nenápadně zakroutila očima. Gratuluji, ono to totiž vůbec nebylo očividné...
"Do toho jdu s tebou. Ačkoliv teda nejsem na vztahy žádný odborník..."

Já bych ale odborníka potřebovala. Člověk, co o vztazích neví vůbec nic, tedy moje maličkost, mi stačí jeden...

"To jsme dva," prohodila jsem zamyšleně a na chvilku jsem se pohledem ztratila v odrazu lesklých skleniček, co jsem utírala. Byla jsem ráda, že ten hlavní nával zákazníků přes oběd už opadl a my si mohli trochu odfrknout. Momentálně jsem měla svoje dny a můj podbřišek trpěl náhlými ostrými křečemi, co bolestně vystřelovaly až do zad, takže jsem toho měla až po krk.
"Furt bych ale řekla, že jsi na tom líp než já. Ty alespoň nějakej vztah máš."

Dylan okamžitě otevřel pusu, až se mi zdálo, že měl v plánu mi moje tvrzení vyvracet, ale pak ji zase zavřel. Místo toho zabodl svůj pohled do bublinové vody ve dřezu, kde si celou tu dobu při mytí nádobí máchal ruce. Na tváři mu seděl úsměv, ale zdál se mi strojený. Navíc jeho oči posmutněly, takže jsem si byla celkem jistá, že s Emily už zase mají problémy v ráji.

Myslela jsem si, že už je všechno v pořádku. Je pravda, že od doby, kdy jsem po tom katastrofickém večeru v kině a u Maman Buchett s Dylanem řešila jejich vztahové trable, uběhla už poměrně dlouhá doba, měla jsem ale pocit, že na Alfieho oslavě bylo všechno už zase v zajetých kolejích. Je pravda, že po té oslavě jsem si jich nějak extra nevšímala. Emily jsem z mého života vypustila úplně, jelikož se stavěla na stranu Tylera, co mě neskutečně štval, a Dylanovi jsem se radši vyhýbala. I tak jsem měla pocit, to když jsme se čirou náhodou sešli u oběda u jednoho stolu, že mezi nimi všechno šlape jako po másle. Drželi se za ruce, smáli se spolu, dávali si letmé polibky na tvář a šeptali si sladké řeči přímo do uší, dokonce jsem měla pocit, že Emily trochu přibrala, což v její situaci bylo jedině dobře.
Copak to všechno byla jen hra? A snažili se o tom, že se mají růžově, přesvědčit jenom nás ostatní, nebo to hráli i sami na sebe a doufali, že se to stane realitou? Koneckonců Emily byla do herectví zapálená...