Můj Králíček Part 1

198 🥦🍼💥 ~ Ano ~ ,O deset let

Rychle jsem vyskočil na nohy, oblékl se do, eh, do něčeho slušného. Oblek nebo něco takového tu nemám, takže musím improvizovat. Vzal jsem krabičku s prstýnkem uvnitř. Počkat- jo, jo, je uvnitř. Nadechl jsem se a nenápadně opustil pokoj. Dole na recepci jsem se domluvil s tou dívčinou. Pomalu po schodech dojde pro Izu a pošle ho na pláž, kam jsem se teď vydal já.

Osprchovat jsem se a umyl si rovnou vlasy. Vylezl jsem ven a vlasy si osušil. Oblékl jsem si trenky a vylezl ven. Em. Kde je Kacchan... Rozhlédl jsem se. Třeba šel pro večeři. Vydechl jsem a připravil postel. Když někdo zaklepal, přišel jsem ke dveřím a otevřel. Hm?

Všude byly svíčky a růže. Perfektní. Jo, jen kdybych věděl, co mu vlastně chci nekecat, aby řekl ano. Možná jsem nad tím měl přemýšlet dřív. Sakra! Stoupl jsem si do, ze svíček, vytvořeného srdce a přemýšlel.

,,Řekl, že máš jít na pláž." Řekla mi. Co? ,,Jo dobře." Řekl jsem a zavřel dveře. Přišel jsem ke skříni a oblékl si kraťasy a košili. Proč? Nechtěl být na pokoji? Pokrčil jsem rameny. Telefon i klíč jsem si dal do kapsy, zhasl jsem a vylezl z pokoje. Přišel jsem do výtahu a jel výtahem dolů.

Začal jsem si kousat nehty nervozitou. Teď už asi neuteču, co? Eh, možná můžu uplavat? Ne, ne. To bude dobrý. I kdybych řekl jakoukoliv hovadinu, bude mě mít rád.

Vylezl jsem z výtahu a i z hotelu. Jasně že jo. Brzy bude tma. Rozhlédl jsem se a šel na pláž hledat Kacchana. Hm? Támhle je...

Nebo ne? Jak můžu vědět, co si myslí? Jo, vím jakou chceš zmrzlinu, ale tohle je úplně něco jiného! Ale říkal, že chce být se mnou, ne? Teď vyvádím jako hysterka.

Svíčky? Pousmál jsem se. To je hezké.. vydechl jsem. ,,Co vyvádíš?" Zeptal jsem se a přišel k němu.

Málem jsem si nadělal do kalhot, když promluvil. Moje srdce sakra. Myslel jsem, že mu to bude nějakou chvíli trvat, ale asi jsem se spletl. Ehem. Otočil jsem se k němu a podíval se mu do očí.

Em... Podíval jsem se na něj a změřil si ho pohledem. Usmál jsem se.  ,,Děje se něco?" Zeptal jsem se, protože vypadal, že nad něčím přemýšlí.

Asi už je čas. Pousmál jsem se a klekl si na jedno koleno a z kapsy si vytáhl krabičku s prstýnkem. Jsem nervózní tak moc, že se potím i tam, kde bych neměl.

Zamrkal jsem a sledoval ho. Zčervenal jsem, semkl rty. Em... Usmál jsem se. Měl bych říct ano? Jakože ano, ale teď? Nebo něco řekne? Ruce jsem si dal za záda a podrbal se na zápěstí.

Tak jo, klid, to zvládnu. Nadechl jsem se a tím se tak nějak uklidnil. ,,Vím, že náš začátek nebyl ideální a do tvých představ to mělo daleko, ono i občas teď je to dost těžký, ale myslím, že jsme to nějak zvládly," začal jsem opatrně ,,Nikdy jsem netušil, že když si vezmu domů zeleného králíka, tak skončím s přítelem a dětmi, ale plot twist to byl jak pro seriál." Uznal jsem. Musel jsem se mu přestat dívat do očí. Propadl bych se hanbou. ,,Možná nejsem perfektní, a to fakt nejsem, ale můžu zkusit být perfektní pro tebe," Slíbil jsem ,,jen chci, abys věděl, že tímto tě chci u sebe držet v bezpečí jak jen dlouho budu moct a dát ti pořádný domov s rodinou a láskou." Opatrně jsem otevřel krabičku s prstýnkem. Srdce mi buší jako kdybych měl infarkt. ,,Nikdy jsem moc netušil, co od života chci, ale teď, právě v tenhle moment, chci jen jedno a to být s tebou," čas se zeptat ,,Vezmeš si mě, Izuku?"

Poslouchal jsem ho a musel uznat, že všechno je pravdivé. Přivřel jsem oči a sledoval ho. Abych pravdu řekl, měl jsem asi i skleněné oči od slz, protože to bylo opravdu dojemné... Vydechl jsem. ,,Máš pravdu. Ale ani já nejsem perfektní a ty to víš..." Sklopil jsem uši a klekl si. Objal jsem ho kolem krku a dal mu pusu. Tekly mi slzy. ,,Skvěle si to řekl a ano vezmu si tě..." Hlavu jsem si mu dal na rameno a zavřel oči.