Můj Králíček Part 1

85 🐰🐶 ~ Konečně doma

,,Jen v případě, že ten stařešina nikomu neřekl, že bydlím u tebe. Pak by to bylo horší."

Zamrkal jsem. Oh. ,,Jasně, myslíš svého otce." Heh. Snad už u nás čmuchat nebude, nechtěl bych se s Izu a Natsumi schovávat za popelnicema.

Protáhl jsem se a klekl si k Natsumi. ,,Pojedeme teda?" Zeptal jsem se a opatrně si vzal Natsumi na sebe. Ale nemáme nic kam by si sedla v autě.

Protáhl jsem se. ,,Jo  můžeme," Souhlasil jsem.

Kývl jsem a čekal až se zvedne on. ,,Máme vůbec nějakou sedačku nebo tak? Nebo ji mám mít na klíně v autě?"

Zvedl jsem se. ,,Něco najdu na půdě, sice je menší než jsem byl já," to bude asi tím, že je to holka a měl jí v sobě Izuku ,,ale něco najdu."

,,Jo dobře. Já si zatím připravím věci a uklidím ten pokoj." Vydechl jsem a lépe chytil Natsumi. Šli jsme teda zpět.

Kývl jsem. Přišli jsme do domu a já šel rovnou na půdu. Je tu bordel, takže budu muset chvilku hledat.

Přišel jsem do pokoje a Natsumi položil na postel. Hned začala brečet, tak jsem ji rovnou vyměnil plenku, která byla mokrá jako polštář. Bleh. Pak jsem ji oblékl a dal na ní mikinu s kapucí, která ji zakryje pak uši.

Našel jsem autosedačku! Díky bohu, už jsem myslel, že budeme muset jít pěšky. Vzal jsem jí a šel dolů do pokoje.

Já si rovnou vzal taky mikinu. Bude mi sice vedro ale co nadělám. Uklidil jsem to tu a tašky zapnul. Jednu jsem si přehodil přes rameno, druhou si vzal do ruky a Natsumi si vzal do druhé ruky a pevně ji chytil. Vyšel jsem z pokoje.

Srazil jsem se s ním. Ah. ,,Jdu říct řidiči, aby nás odvezl."

Hm? ,,Dobře. Em... Vezmeš prosím jednu tašku?" Zeptal jsem se a lépe si chytili Natsumi. Nechci aby mi spadla.

,,Vezmu obě." Sdělil jsem mu a vzal je. On nese malou, takže toho nese dost.

Uh... ,, Dobře. Děkuju." Pousmál jsem se a teď Natsumi vzal normálně. Nasadil jsem ji kapuci a dal pusu na čelo. ,,Jdu se zatím obout."

Kývl jsem. ,,Jdu dát autosedačku do auta." Oznámil jsem mu a taky tak i udělal.

Přišel jsem ke dveřím a nějak si nasadil boty. Dal jsem si taky kapuci a podíval se na Natsumi. ,,Jedeme domu." Dal jsem jí pusu na nosánek.

Čekal jsem až k autu dorazí ti dva. Když konečně přišli, převzal jsem si malou a zapásoval jí do sedačky. Izuku jsem otevřel dveře a já si sedl vedle řidiče.

Přišli jsme k autu a já si sedl vedle Natsumi dozadu. Připoutal jsem se a na Natsumi se podíval. Zabručel jsem. Vypadá to, že jí je ta kapuce taky nepříjemná.

Řidič vyjel. Do dvaceti minutách budeme doma. Otočil jsem se na ty dva. ,,Můžete si ty kapuce sundat." Pověděl jsem.

Zabručel jsem. Pokud je teda taky zavázán že nemůže říct nic, tak fajn. Vydechl jsem a sundal si kapuci. Natsumi jí to tak vadilo, že chtěla brečet a tak jsem jí to taky rychle sundal.

Natsumi hned vypadá šťastněji. Usmál jsem se. Rozkošný. Opřel jsem se a čekal, až přijedeme domu.

Usmál jsem se a pohladil ji ve vlasech. Opřel jsem se a pak zbytek cesty koukal z okna.

Zastavil před domem. Jeho otec ani týpek spoďára nikde. Díky bohu. Vylezl jsem a Izuku otevřel dveře. Obešel jsem auto a vyndal malou Natsumi v autosedačce.

Vylezl jsem z auta a přišel ke Kacchanovi. Vzal jsem si od něj Natsumi a usmál se. Jo. Už mi nevadí vůbec, že mám dítě. Vydechl jsem.

Prohrábl jsem mu vlasy a šel s ním domu. Naštěstí jsme nikoho nepotkali. Odemkl jsem a pustil ho dovnitř.

Vešel jsem dovnitř a sundal si boty. Boty jsem sundal i Natsumi. ,,Dám jí najíst a půjde spát. Pak se najíme my." Oznámil jsem a šel do kuchyně.

Kývl jsem. ,,Jasně." Hlesl jsem a zalezl do ložnice. Do postýlky jsem jí dal pár plyšáků.

Přišel jsem do kuchyně a nějak ji chytil jen jednou rukou. Nevím jestli máme něco do čeho ji můžu položit mimo postýlky. Zabručel jsem do lahvičky nalil mléko a ohřál. Bože to je hrozný. I s lahvičkou jsem šel do obýváku.

Mohl bych vytáhnout i zbytek věcí, když už je tady. Vytáhl jsem takovou tu dětskou podložku a tu věc na autosedačku, ve které se může houpat. Dotáhl jsem to do obýváku.

Vydechl jsem a sedl si na gauč. Lépe jsem si Natsumi chytil a rukou ji přidržel hlavu a dál k ní lahvičku. Začala pít. Zavřel jsem oči. Kdo by si pomyslel, že budu mít dítě a ještě tak brzy.

Nějak jsem to tu naaranžoval. Hm. Oh! ,,Viděl jsi už tu dětskou postýlku v ložnici?"

Hm? Podíval jsem se na něj. ,,Ne ještě ne. Podívám se až ji půjdu uspat." Zamumlal jsem a usmál se.

Olízl jsem si rty. ,,Je skvělá, asi ti jednu taky koupím." Mrkl jsem na něj.

,,Hm? Mě? Vždyť se do postýlky nedostanu. Jsem velký. Já nepotřebuju postýlku." Hlesl jsem a Natsumi měla všechno v sobě. Vzal jsem si ten hadr, dal si ho přes rameno a Natsumi si na sebe položil.

Sedl jsem si do tureckého sedu a sledoval ho s malou. A prý, že neví co a jak.

Je to lehčí než jsem myslel. Usmál jsem se a vzal. Šel jsem s ní do ložnice a zívl si. Mám už hlad. Přišel jsem do ložnice a položil ji do postýlky.

Tak jo. Zvedl jsem se a šel do kuchyně. Udělám mu něco k jídlu. Něco pořádného.

Začal jsem s tím hýbat a snažil se ji uspat. Dudlík, který jsem ji dal, tak zase nechala a žužlala si svoje ouško. Usmál jsem se. Pak usnula, tak jsem se vydal za Kacchanem.

Udělal jsem jen rámen a to dost na rychlo. Tak. Protáhl jsem se. Oh, taky se musím Izu na něco zeptat.

Přišel jsem za Kacchanem do kuchyně a usmál se. Už se těším, až budeme spát a já ho konečně budu pořádně objímat. Vydechl jsem. ,,Tak se jdeme najíst?"

Už je tu. Kývl jsem a na stůl položil dvě misky. Odsunul jsem mu židli a nechal ho sednout si.

Oh... Ruku jsem si dal na zátylek a usmál se. Sedl jsem si ke stolu a opřel se. Takže ramen? Začínám mít pocit že ho má nejradši.

Přisunul jsem ho ke stolu a taky si sedl. ,,Takže, dobrou chuť." Podal jsem mu hůlky.

Usmál jsem se. Vzal si hůlky a lépe si sedl. ,,Dobrou chuť." Řekl jsem mu a pustil se do toho. Ale i rámen mám rád.

Chvíli jsme mluvili a já se pak odhodlal zeptat se ho. ,,Zlato?"

Dojedl jsem. ,,Bylo to výborné." Olízl jsem si rty. Dojedl jsem po dlouhé době, přijde mi, že po porodu nemám na nic chuť, ale snědl jsem to a talíř odsunul. ,,Hm?" Podíval jsem se na něj.

,,Můžu se tě zeptat?" Koukl jsem na něj a odložil hůlky.

Hm? Začínám se bát co z něj vypadne. ,,Em. Jo dobře, klidně." Pokrčil jsem rameny. Ať se ptá.

Olízl jsem si rty a koukl na něj. ,,Kdy teď budeš mít heat?"

Hm? Oh... ,,Em. No... Za... Em... Nevím. Nevím jak to je. Jestli se ty dny počítají od narození dítěte a nebo normálně od mého heatu a tak..." Podrbal jsem se na zátylku.

Aha. Jasně. Takže mu pro jistotu koupím nějaký hračky a přihodím k tomu lepší zámek na koupelnu. Chápu.

Přivřel jsem oči. ,,Bože já chci být těhotný! A-ale teď, když mám tebe nebudu trpět ne?" zakňučel jsem s nadějí. Nechal jsem hlavu spadnout na stůl a zavřel oči. Tohle je nefér. Proč když nemůžu být těhotný musím mít ten heat? Povzdechl jsem si a vstal. Šel jsem umýt nádobí.

Mlčel jsem. Řekl jsem mu, že s ním spát nebudu a v heatu už vůbec ne.