Můj Králíček Part 1

112 🐶🐰 ~ Zpět doma

Na cestě jsem narazil na Izu. Malá vypadá v pořádku. Díky bohu, to už bych ho vážně zabil!

Oh. ,, Natsumi je v pohodě. I když byla v kleci..." Hlesl jsem. ,,Půjdeme teda?" Podíval jsem se na něj.

,,Cože byla?" Nadzvedl jsem obočí. Slyšel jsem sakra dobře?

,,V kleci. Už pojď." Zamumlal jsem a chytil ho volnou rukou za jeho ruku a šel s ním pryč. Už chci domů ale Kacchanova máma má věci.

,,Jak teď mám jako jít?!" Já toho parchanta zabiju! Pustil jsem jeho ruku a šel toho dědka najít.

Co... Bože. ,,Kacchan počkej!" Hned jsem šel za ním. ,,Nech to být. Natsumi je v pořádku tak raději pojď." Jo taky jsem naštvaný, ale je důležitější, že je v pořádku a jestli Kacchan ještě něco udělá, bude se to řešit s policií.

,,Nemůžu to nechat jen tak!" Zaslouží si přes hubu a to je pro něj ještě málo!

,,Ale..." Sklopil jsem uši a zastavil se. Přivřel jsem oči a povzdechl si. Vím, že to dělá kvůli Natsumi, ale... Líp jsem ji chytil a zůstal raději tady.

Ne, ne, nechci, aby se mě Izuku bál. Chytil jsem ho za ruku a táhl ho pryč z domu. Na ulici jsem chytil taxík.

Hm? ,,Já jsem myslel, že..." Zamručel jsem a podíval se na toho stařešinu. Myslím, že teď to už bude řešit s policií... Ruku jsem Kacchanovi stiskl a Natsumi držel.

Otevřel jsem Izu dveře a nechal ho i s Natsumi nasednout. Sedl jsem si k nim a řekl týpkovi adresu mojí mámy. Nebojí se mě teď, ne? Ne, viděl mě dělat i horší věci.

Povzdechl jsem si a sedl si. Natsumi jsem si posadil na sebe, připoutal nás a Natsumi držel u sebe. ,,Co budeš dělat, až to bude řešit policie..? Jakože i on bude mít problém, protože ukradl dítě, ale i tak..." Zahuhlal jsem a podíval se na něj.

Huh? Koukl jsem na ně. ,,Co bych dělal? Nic," Odpověděl jsem mu. Jestli to ten pitomec starej nahlásí, seberou Izu i Natsu a to by vzalo tomu kreténovi možnost nahrabat si prachy.

Nadzvedl jsem obočí. Nic? Vždyť... Takhle skončím v laborce a možná i Natsumi... I když. Natsumi je jeho dcera, takže ona ne. No alespoň že ona ne. Přivřel jsem oči a vydechl. Opřel jsem se a zavřel oči. Pohladil jsem Natsumi ve vlasech a dal jí pusu.

Nadechl jsem se. ,,Ale neboj, vám dvěma se rozhodně nic nestane, neboj." Ujišťoval jsem ho. To se zařídí. ,,Jsem přece bohatej spratek." Citoval jsem něco z naší dřívější konverzace.

Předtím říkal, že není a ještě předtím, že je... To je fuk. Povzdechl jsem si. ,,Promiň za potíže." Řekl bych. Že jsem mu prakticky zničil život, protože mohl dál spát s holkama, nemusel by se stěhovat, neměl by starosti a celkově nervy na mě, ale to by mě asi na místě uškrtil... Ehm... ,,Děkuju..." Šeptl jsem a hlavu si zabořil Natsumi do vlasů.

Dal jsem přes ně ruku. Bože můj. ,,Neomlouvej se a neděkuj." Nařídil jsem mu. Taxík zastavil. Zaplatil jsem a s Izuku a malou jsme vystoupili. Šli jsme dovnitř hned za mámou.

Vydechl jsem. Vystoupil jsem a šel poslušně za Kacchanem s Natsumi v náruči. Ona ale začala trochu brečet. Takže nejspíš hlad i plenky.

Máma byla celá uřvaná. Málem s sebou sekla, když viděla malou Natsumi. Přišla k Izuku a oba je objala. Bože.

Hm? Pousmál jsem se. Já si myslím, že kdyby Natsumi i u nás měla vlastní pokoj a ja němé králičí uši, tak bych nic neslyšel a on by se o to pokusil i u nás... Vydechl jsem. ,,Jen ji přebalím a dám najíst." Hlesl jsem a dal jí Natsumi. Sklopil jsem uši a šel pro lahvičku.

Nadechl jsem se. ,,Jdu se kouknout na to okno v pokoji, hlídej mi ty dva." Požádal jsem mámu a šel nahoru do patra. Otevřel jsem dveře. Wow. Máma jí vážně udělala vlastní pokoj. Až bude malá starší, nehne se odtud dobrovolně. Zatřepal jsem hlavou a přišel k vymlácenému oknu. Jak ten stařík vlezl do patra?

Vzal jsem lahvičku, dal ohřát mléko a sedl si ke stolu. Natsumi jsem si vzal a začal ji krmit. ,,Tohle by se mohlo stát i nám. Natsumi ti občas dám až se to nějak vyřeší.." pousmál jsem se. Měla by mít nárok si Natsumi občas vzít.

Nadechl jsem se. ,,Jdu se kouknout na to okno v pokoji, hlídej mi ty dva." Požádal jsem mámu a šel nahoru do patra. Otevřel jsem dveře. Wow. Máma jí vážně udělala vlastní pokoj. Až bude malá starší, nehne se odtud dobrovolně. Zatřepal jsem hlavou a přišel k vymlácenému oknu. Jak ten stařík vlezl do patra?

Vzal jsem lahvičku, dal ohřát mléko a sedl si ke stolu. Natsumi jsem si vzal a začal ji krmit. ,,Tohle by se mohlo stát i nám. Natsumi ti občas dám až se to nějak vyřeší.." pousmál jsem se. Měla by mít nárok si Natsumi občas vzít.

,,Mrzí mě to." Řekla a sedla si ke mně. Povzdechl jsem si. Budu na ní dávat pozor. Koupit postel teda půjdeme s námi. Když Natsumi dojedla, odložil jsem lahvičku a šel s jeho mamkou do 'jejího' pokoje pro oblečení a plenku.

Prohlédl jsem to tu. Co kdyby tu přeci jen něco nechal, že jo  myslím, že jeho otec alá magor na entou by toho schopný byl.

Přišli jsme tam a byl tu i Kacchan. Podíval jsem se na okno. Opravdu buď na Natsumi raději dávat pozor víc. Vydechl jsem a položil ji do postýlky. Vzal jsem plenku a přebalil jí.

Nic tu není, dobrý. Otočil jsem se na ně. ,,Půjdeme domu?" Zeptal jsem se ho.

,,Jo asi jo. Koupit postel půjdeme až se doma vyspí." Hlesl jsem a oblékl ji do jiného oblečení. Všechny její věci jsem zabalil do tašky.

Protočil jsem oči. ,,Kašli na postel." Vzal jsem tašku a šel dolů zpět do přízemí.

Povzdechl jsem si. Chtěl ji koupit, tak koupíme. Vzal jsem Natsumi a šel dolů za Kacchanem. ,,Ale když už. Navíc sám chci." Hlesl jsem.

Mamka přišla za námi. ,,Kašli na to, vybereš si jí přes net a objednám jí." Pověděl jsem. Matka se usmála, otec jí sdělil, co plánuju. Heh. Natáhl jsem si boty. ,,Půjčíme si řidiče." Oznámil jsem.

A to jsem myslel, že když řeknu, že já chci, tak půjdem. Heh. Tak nicmě ta postel je ukradená, ale on chtěl. Zamručel jsem. ,,Dobře dobře." Hlesl jsem a Natsumi dal botky. Já si taky natáhl boty.

Tašku jsem si hodil přes rameno a vzal si Natsumi. Oh. Koukl jsem na mámu. ,,Kdyby mě hledala policie, umřel jsem."

Eh... Já bych Natsumi vzal. Hm? Em. Dobře? ,,No to je dobrý. Chodím s mrtvolou." Našpulil jsem rty a vyšel ven.

Huuh? Zamrkal jsem a pokrčil rameny. Máma mi dala pusu na tvář. Vylezl jsem z domu a šel s Izuku k autu, které je zrovna volné. Eh. BMW, to nemám moc rád, ale co. Otevřel jsem mu dveře. ,,Šup,"

Přišel jsem k autu a s Natsumi se posadil. Dal jsem Natsumi pusu na tvář a já si dal pás. Tak koupíme postel přes internet, ale chtěl bych si zkusit matraci, když už se kupuje.

Sedl jsem si k nim a řidič nás hodil domu. Jsem unavenej a nasranej. Dneska mě bude ale kurevsky bolet hlava.

Podíval jsem se na Kacchana. ,,Dneska ti připravím vanu a můžeš relaxovat." Usmál jsem se. Natsumi hned usne. Už teď pomalu usíná.

Zavrtěl jsem hlavou. ,,Ne, ale díky." Pousmál jsem se na něj. Teď pěknejch pár dní oka nezamhouřím.

Povzdechl jsem si. Dobře. Vydechl jsem a když jsme dorazili na místo, vystoupil jsem i s Natsumi a šel za Kacchanem.

Odemkl jsem dveře od bytu a pustil ty dva dovnitř.  ,,Co koupit mříže do oken?"

,,Kacchan nemusíme bydlet jako ve vězení..." Vydechl jsem. ,,Nebo to prostě budeme řešit s policií. Možná mě už nechají na pokoji." Vešel jsem dovnitř a sundal si boty.

Zamkl jsem za námi a sundal si boty. ,,Jasně, když tě hledaj jako uprchlíka z laborky." Utrousil jsem a vzal si malou Natsu.

Povzdechl jsem si. Takhle ale máme hodně potíží a už tak to na Kacchana musí být moc. Zamručel jsem. Dobře teda. ,,Půjdu uložit Natsumi."