Můj Králíček Part 1

126 🐰🐶 ~ Matka

Nás řidič má prý volno, ale kvůli mě sem přijede. Jo! Pak ho pozvu na panáka!  Pořádně jsem zabalil Natsumi do deky. Máma mě sice přemlouvala, ať jí s sebou neberu, ale jeho matka potřebuje důkaz, že jí nelžu. Zabalil jsem jí s sebou i nějaké plyšáky, aby si mohla hrát a povídat, a k tomu i svačinu. Do pár minut se tu objevil řidič i s přichystanou dětskou sedačkou. A teď honem, ať Izuku neublíží.

Ruku jsem si dal na zátylek a zvedl se. Druhou jsem si dal na břicho, na které jsem se podíval. Sakra... ,,Já ti to říkal zajíčku." Uslyšel jsem jeho odporný hlas a já protočil očima. ,,Dej už mi pokoj ty smraďochu!" Křikl jsem po něm a zamračil se. Nemám na něj nervy. Radsi bych byl u Kacchana a Natsu. ,,Ale notak. Pojď ke mně. Už se dost nudím." Řekl s nezájmem a uslyšel jsem jeho kroky.

Malé se cestou nechtělo spát, takže jsem si s ní hrál s méďou. Vážně je to sladká princezna. Až mě z toho bolí u srdce. Ah. Do dvou hodin bysme měli být na místě.

Hm? ,,Nezájem." Řekl jsem a šel na druhou stranu. Proč. Proč to chtějí, když stejně teda čekám dítě? To přece už nemusí být ne? Ne nemá to být vůbec. Nechápu proč hybridi nemůžou žít normálně. Zabručel jsem a šel dál od něj. Pak mě ale chytil za to zápěstí, které mám už rudé a zmáčkl ho. Sykl jsem a kousl se do rtu. ,,Nech mě být!" Táhl mě a shodil na postel.

Konečně jsme zastavili na místě. Jeho matka bydlí na stejně odlehlém místě, jako brzy budeme i my. To má Izu taky po ní. Vzal jsem Natsu a z auta vylezl. Řidič slíbil, že počká. Díky bohu, nevím jak bych s tímhle prckem šel zpátky pěšky. Tak jo. Stoupl jsem si před vchodové dveře, nadechl se a zaklepal.

To zápěstí mě už bolí... Co to s ním všichni mají? Vydechl jsem a podíval se na toho otravu, sedl si tak, že jsem se nemohl hýbat. ,,Hele. Umím být něžný, ale jen když ten někdo neprotestuje, tak přestaň zajdo." Řekl mi otráveně. ,,Nejsem zajda." Zavrčel jsem.

Chvíli jsem čekal, ale jeho matka vážně přišla otevřít. Než jsem stačil něco říct, všimla si uší malé Natsumi a vtáhla mě do domu. To bylo jednoduší než jsem čekal.

Zavrtěl jsem se a snažil se ho ze sebe shodit. ,,Ne? Tak proč máš králičí uši? Hele. Já tu nejsem na povídání, tak už sakra mlč a přestaň se vrtět." Řekl už víc nepříjemně a jednou rukou mě chytil za obě ruce a přišpendlil mi je nad hlavu. ,,S tebou to bude vážně těžký." Jednou rukou mi chytil tričko a rozthl ho.

,,Dobrý den?" Pípl jsem. Heh. Celého si mě prohlédla. ,,Neměl byste být venku s ní jen tak nezakrytý." Sdělila mi. Ah. Mluví z vlastní zkušenosti. Em. Polkl jsem a přemýšlel, jak dál, ale to to vzala do svých rukou Natsu. Začala se k Izukově mámě natahovat. Ty zelený vlasy jí připomínají Izu.

Tričko hodil pryč na zem a chtěl mi stáhnout ty divný kalhoty. ,,Nech mě!" Křikl jsem a cukal se sebou. Chci pryč! Pokrčil jsem jednu nohu a kopl ho do břicha. Ten tu nohu jen chytil. ,, Přestaň kurva. Stejně se odsud nedostaneš. I kdybych to neudělal dneska. Tak můžu zítra nebo další den, tak je k ničemu se bránit."

Zarazila se. Uh. Nadechl jsem se. ,,Potřebuju si promluvit o vašem synovi, Izuku." Pověděl jsem.

Kousl jsem se do tváře a do zápěstí mu zaryl drápy. ,,Ale dostanu. Nechápu proč mě nedají jinam. Když těhotný už jsem." Vydechl jsem. On už nic neříkal a kus trička mi narval do pusy. ,,A už drž hubu. Tak otravného králíka jsem tu ještě neměl."

Chvíli vypadala, že bude brečet, ale rychle to přešlo. ,,Nevím o čem mluvíte," Pověděla a  vedla mě do kuchyně ,,můj syn a manžel zemřeli, už dávno."
Ah, popírání?

Sundal mi jedním pohybem i kalhoty, které taky hodil pryč. Zamračil jsem se a tričko flusl jemu do obličeje. ,,Já nechci, nech mě být, chci pryč..." Rychle jsem dýchal a vrtěl se. Dobře. Teď už vím že asi neuteču a brzy budu v zoufalství.

Dala vařit vodu. ,,Posaďte se." Pobídla mě a tak jsem taky udělal. Lépe jsem Natsu chytil. Nadechl jsem se.
,,Dáte si kávu?" Zeptala se mě. Na tohle nemám čas, musím to ze sebe dostat. Ugh. ,,Váš syn je na živu a teď potřebuje vaší pomoc."

Zakňučel jsem. ,,Klid..." Řekl otráveně a nohy mi uvěznil jeho nohou. ,,Většina co tu byla, tak s tím byla smířená. Proč sakra ty ne?!" Zatlačil mi na zápěstí a stáhl i trenky.

Ruce si založila v bok a podívala se na mě. ,,Děláte si ze mě srandu?" Vypadá, že bude brečet. Hned jsem vytáhl telefon a našel nějakou pěknou fotku. Okamžitě jsem jí ji ukázal. Zamrkala a opatrně si vzala můj telefon. Teprve teď začala brečet.

,,Říkám nech mě být!" Zavrčel jsem a začal se vrtět víc.  Změnil na králíka. Jenže hned jak jsem to udělal, jsem spadl z postele a dostal do sebe elektrický šok. ,,Aaahg..!" Změnil jsem se na člověka a rychle se nadechl. Pokrčil jsem nohy a chytil se za zápěstí.

Celá rozklepaná se posadila. Ruku si dala přes ústa a poté se podívala na Natsumi. ,,O-ona je..." hlesla a já kývl. Začala brečet ještě víc.

,,Nemůžeš se změnit na králíka díky náramku." Řekl a vstal. Přišel ke mně a ruku mi dal na hlavu. Chytil mě za vlasy. ,,A teď sakra pojď. Chci si užít." Zatahal mě za vlasy a táhl k posteli. Pak se otevřeli dveře. ,,3044 sprcha." Ozval se hlas ve dveřích a ten co mě táhl si jen odfrkl.

Nadechla se. ,,Kde, kde je?" Hlesla a snažila se uklidnit. Dobře. ,,V laborce, dneska ráno ho odtáhli a jenom zákonný zástupce ho může dostat ven." Pověděl jsem. Na to se okamžitě prudce zvedla.
,,Tak pojďte, už ho tam nenechám ani o chvilku déle!"

,,Za deset minut budeme pokračovat a teď žádný zdržování." Řekl. Odešli a já si nasadil kalhoty. Sedl jsem si k rohu, sklopil uši a obličej si zabořil do kolen. Nohy jsem si objal. ,,Kacchan..." Zakňučel jsem tiše a snažil se nebrečet.

Asi bych jí neměl říkat, že jsem s ním ve vztahu, protože pak bych jí musel říct, že je zpátky v laborce kvůli mě. Jo, tomu se vyvaruju. Odkašlal jsem si. ,,Našel jsem ho jako králíka, když jsem šel domů a tak jsem ho vzal s sebou. Nějakou dobu se mnou žil jako králík, pak se prokecl a teď jsme spolubydlící." Pověděl jsem zkráceně. V podstatě spolubydlící jsme, jen zamilovaní a s dítětem. Jup, stejná věc. Ehem. ,,A ta malá?" Zeptala se. Oh. ,,To je Natsumi, je Izukova." Pověděl jsem. Ale to jí asi došlo. Heh.

,,Tentokrát to nebudu okecávat." Řekl, chytil mě za to červené zápěstí a odtáhl k posteli, na kterou mě hodil břichem dolů a sedl si na mě. ,,Nech mě..." Hlesl jsem chraplavě. Ruce jsem dal pod sebe a pokoušel se nadzvednout. Na to mě přimáčkl k matraci a uviděl jsem, jak si sundal tričko. Svázal mi tím ruce. To tu jako nevadí znásilňování?

,,Izuku by mělo být sedmnáct, ale to zvládneme, pomůžu mu s ní, hned si ho odvezu domu." Pověděla a znovu se otočila dopředu. Oh. Aha. No. Pořád je to jeho matka a on je pořád dítě. Nebudu se hádat. Měl by být se svou matkou stejně jako Natsumi s ním. Jen aby byl v bezpečí.

Obličej jsem si zabořil do polštáře do kterého jsem nechal téct slzy. ,,Pusť mě..." Zahuhlal jsem a chtěl se změnit na králíka, ale náramek mi to nepovolil a dostal jsem další šok. ,,Přestaň s tím už." Řekl jen a sundal mi kalhoty.

Opřel jsem se o okno. Tahle cesta trvá věčnost, ale konečně jsme zastavili. Chtěl jsem jít taky, ale jeho matka mě zastavila. ,,Tohle je na mě, měla jsem to udělat už dávno." Řekla odhodlaně a odešla. Jen aby ho přivedla.

Já už nevím co dál... Rozbrečel jsem se víc a zvedl hlavu. Ještě jednou jsem se ho snažil shodit. Ale pak už jsem to vzdal, protože bylo jasný, že nemám šanci. On si sundal kalhoty a mě chytil za vlasy. ,,Ještě jednou cekneš a už se nezvedneš." Řekl a strčil do mě dva prsty.