Můj Králíček Part 1

128 🐰🐶 ~ Nový dům

Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a dal mu pusu na spánek. ,,Alespoň se doma nebudeš bát, až budu makat." Utrousil jsem.

Nafoukl jsem tváře. ,,Já se nebojím." Hlesl jsem. Ale pravda. Teď bude muset i pracovat. Vydechl jsem. To bude komedie, ale jak vidím jak je to s Natsumi, tak se můžu pustině učit a nemám z toho tolik strach.

Blížili jsme se k místu, kde jsem Izu sbalil a odtáhl k sobě. ,,No, neříkej." Usmál jsem se.

Usmál jsem se a koukal se zase z okna. Hm? Tady nebydlíme. ,,Kam to jedeme?" Zeptal jsem se a podíval se na něj.

Ušklíbl jsem se. ,,No přeci domů?" Nadzvedl jsem obočí a odpoutal se. Vystoupil jsem z auta a došel z druhé strany pro Natsumi.

Nadzvedl jsem obočí. Co? Em... Odpoutal jsem se a vylezl z auta taky. Zavřel jsem dveře. ,,Taky nebydlíme." Hlesl jsem a podrbal se na hlavě.

Vzal jsem tašku a poděkoval řidiči, který hned na to odjel. Lépe jsem Natsu chytil. ,,Bydlíme." Oznámil jsem mu a chytil ho za ruku. Hm? Cože? ,,Co to máš s tím zápěstím?" Zeptal jsem se a šel s ním k našemu novému domu.

Hm? ,,Em... No... Ten který mě měl zbavit heatu, a pak i ti ostatní, když mě všude tahali, tak mě silně drželi za zápěstí. Ale jen to pálí." Hlesl jsem a podíval se kam šel. Oh. Takže koupil nový dům? ,,Je hezký..." Usmál jsem se.

Zamračil jsem se. ,,Doma ti to obvážu." Oznámil jsem mu a pustil ho. Otevřel jsem mu dveře. ,,Prosím."
Chci se zeptat, jestli tam s někým spal, ale vzhledem k tomu jak vypadá, to nebude vhodná otázka. Prostě mu dám prostor.

Přivřel jsem oči. ,,Opravdu to nic není..." Hlesl jsem a vešel dovnitř. ,,Ale neboj. Minuta zpoždění a už by jsi nebyl jediný..." Opravdu jen chvilku. Zamumlal jsem a klekl si. Sundal jsem si boty.

Zamrkal jsem. Dobře. Do zdi praštím až se nebude dívat. Olízl jsem si rty a stáhl boty. Nadechl jsem se. ,,Tenhle dům má pořádnej bezpečnostní systém," prohodil jsem jen tak ,,Chceš vidět pokoj Natsumi?"

Stoupl jsem si a zápěstí si podržel. Rozhlédl jsem se. ,,Z venčí je hezký a i zevnitř. Jo rozhodně. Pro oblečení a další věci pojedeme zítra?" Zeptal jsem se a podíval se na něj.

,,Všechno je tady, neboj." Ujistil jsem ho ,,Počkej až uvidíš postel, kterou máme v ložnici!" Usmál jsem se a šel s ním do patra, abych mu i Natsu ukázal dětský pokoj.

Všechno tady? Takže úplně všechno? Zamrkal jsem a usmál se. Kývl jsem a šel jsem hned s ním. Cestou tam jsem si to tu prohlížel.

,,My dva máme ložnici v přízemí." Pověděl jsem mu a otevřel dveře do dětského pokoje.

,,Hm... má to své výhody. Ale... Když bude v noci brečet a my spát. Uslyšíme jí? Jakože já asi ano." Olízl jsem si rty a vešel dovnitř. Oh. Usmál jsem se. ,,Je nádherný..." Vydechl jsem.

Nadzvedl jsem obočí. ,,Víš, co je chůvička?" Zeptal jsem se a do pokoje vešel. Dal jsem malou do velké, prostorné a bezpečné postýlky plné plyšáků. Hned se začala seznamovat

Opřel jsem se rukama o postýlku a koukal se na ní. ,,Jsem z doby kamenné... Nevím." Ehm... Jo. Ještě toho nevím hodně a na filmy moc nekoukám, abych se učil i tam.

Zasmál jsem se. ,,Uslyšíme jí, neboj," Ujistil jsem ho ,,a v ložnici má taky postýlku, protože s námi bude přeci jen ještě nějakou tu chvilku," ještě je hodně malinká. Bože. Není jí ani měsíc a už bude velká ségra.