Můj Králíček Part 1

10 🐇 ~ Zabydlení a bouřka

Promnul jsem si kořen nosu. Co s ním mám dělat? Nemůžu ho nechat jít zpátky jíst trávu a spát v díře. Stačí aby přišel další opilec a hned bude zase u někoho doma. Fakt vtipný, když mi tvrdí, že si vede dobře. To vážně vidím. Si asi myslí, že jsem úplně blbej nebo co.

Zavřel jsem skříň a podíval se sebe. Kraťasy mi spadli ke kotníkům... Povzdechl jsem si si a nasadil si je. Držel jsem si je ale, aby mi nespadli a vrátil se za Kacchanem zpět do kuchyně. ,,Em..." Zčervenal jsem. ,,Nemáš něco... No. Em.. Aby mi nespadli?" Šeptl jsem.

Oh. On je vážně vychrtlej. Super. Zvedl jsem se a přešel k němu. Chytil jsem ty kraťasy a vytáhl šňůrku. Utáhl jsem to a zavázal. Je to poleno, vážně.

Hm? Zčervenal jsem a pustil je. Přivřel jsem oči a koukal se jinám. ,,Děkuju." Hlesl jsem a podíval se. Jo to by šlo... Vydechl jsem. ,,Mužů se zeptat... kolik ti je?" Zeptal jsem se a podíval se na něj.

Kolik mi je? Na co mu to bude? Ale fajn, když to chce vědět. ,,Dvacet." Sdělil jsem mu. Konečně.

Nadzvedl jsem obočí. Dvacet? Ten je starý... Kývl jsem. ,,Dobře." Hlesl jsem. Vypadá tak na osmnáct. Hm... Šel jsem do obýváku a zvedl tu tašku kterou upustil. Podíval jsem se dovnitř. Žrádlo pro mě jako králíka.

Proč vypadá tak překvapeně? Vypadám starší? Mladší? Bože můj, však je to jedno. Kašlu na to. Odebral jsem se do ložnice a lehl si na postel. Tohle je fakt něco.

Mě je asi devatenáct nebo osmnáct, ale když se mě zeptá na věk, řeknu sedmnáct... Vzal jsem něco z té tašky a sedl si. Tohle je mrkev. Tu budu jíst jako člověk. Opřel jsem se o zeď a vrtěl ocáskem. Začal jsem jíst.

Třeba tu bude větší sranda, kdo ví. Ale jestli bude chtít drbat, bude to divný. Bože, to je představa!

Nakonec jsem snědl tři mrkve, tašku jsem odnesl do kuchyně a někam položil. Přišel jsem pak k jeho pokoji a sedl si tam před jeho pokoj vedle dveří. Změnil jsem se na králíka a lehl si na tričko.

Uslyšel jsem kroky za dveřmi svého pokoje. Hm? ,,Jdeš dovnitř?" Zeptal jsem se. Je divný vědět, že to není jen králík.

Hm? Zabručel jsem a podrbal se zadní nohou za uchem. Změnil jsem se na člověka a rychle se oblékl. To je hrozný. To oblékání a že neslyší jak mluvím když jsem králík. Vstal jsem a vešel do jeho pokoje.

Sedl jsem si a poklepal na místo vedle mě. ,,Tak pojď."

Hm... Zabručel jsem a přišel k němu. Sedl jsem si vedle něj a opřel se o zeď. Vydechl jsem. Třeba je způsob aby mě slyšel i když jsem králík ne? I když to pochybuju

,,Ležel jsi mi před dveřmi?" Zeptal jsem se. Dost divný, ale dobře. Dobře. Nic proti tomu nemám, no.

,,Hm?" Podíval jsem se na něj a pak před sebe. ,,H-hm..." Kývl jsem a zavřel oči. Možná jsem stále sám, ale když vím že nemusím, tak bych radši byl s někým.

Povzdechl jsem si. Tohle bude ještě sranda. ,,Lehni si do postele." Nařídil jsem mu. Já se stejně půjdu učit, takže může ležet tady.

No... ,, Dobře..." Podrbal jsem se na zátylku a změnil se na králíka. Oblečení jsem zubama shodil na zem a lehl si podél zdi. Zavřel jsem oči a odpočíval

Z šuplíku jsem si vytáhl učebnici a začal se učit. Lépe jsem si sedl a aby neřekl, začal jsem ho drbat mezi ušima.

Spokojeně jsem bručel a otevřel oči. Koukal jsem se na to co se učí. Hm. Když tak přemýšlím. Měl bych se naučit líp číst a psát. Začnu asi zítra. Zívl jsem a sklopil uši. Jeho drbání jsem si tak užíval, až jsem usnul.

Bylo poznat, že do chvíle usnul. Ten králík je tak rozmazlenej. Ha. Dál jsem ho drbal a učil se. No, není to tak hrozný jak jsem si představoval...

Učil jsem se jen hodinu. Zabalil jsem to a učebnici hodil na zem. Lehl jsem si a protáhl se. Ah. Co teď? Co teď? Já už nevím. Zítra je pondělí, takže do baru nemůžu. Navíc musím hlídat tu kouli.

Rána...- ale sakra... už mě ty rány sem a tam nebaví... Hm.. zabručel jsem a zvedl se. Rozhlédl jsem se Přelezl jsem si na něj a lehl si mu na hruď. Koukal jsem se na něj a usmál se pro sebe.

Proč tak na mě kouká? Kdyby nebyl králík, měl bych pocit, že mě chce sežrat. Ha. Zavřel jsem oči a začal ho znovu drbat.

Spokojeně jsem zabručel a pohled stočil k oknu. Prší? Zase? Je tam moc tma... Zabručel jsem a schoulil se do klubíčka. Zavřel jsem oči a nechal se drbat.

Hm? Koukl jsem se kam koukal. Prší a je tma. Ha. ,,Najednou jsi rád, že jsi zůstal, co?" Uchechtl jsem se.

Nafoukl jsem tváře. Hehe. Kopl jsem ho zadníma nohama do břicha a vyplázl na něj jazyk. Přetočil jsem se a byl k němu zadkem. Zavřel jsem oči.

,,Au! Ty hade!" Pleskl jsem ho přes zadek a zatahal za ocas. Takhle se chová ke svému hostiteli?

Cukl jsem sebou a zakňučel. To bolí! Za ocásek to bolí...! Zabručel jsem a cukl sebou. Lehl jsem si až na jeho břicho. Hajzl.

Uchechtl jsem se. ,,Jak ty na mě, já na tebe." Sdělil jsem mu a znovu ho začal drbat. Zavřel jsem oči.

Povzdechl jsem si pro sebe a zavřel oči. Spokojeně jsem bručel a usmíval se. Nemůžu si stěžovat... Zůstal jsem takhle. Ale pak se rozezněl hrom a nejspíš někde blízko, protože to byla nesnesitelná rána. Vyjekl jsem a vyskočil. Jenže v tu chvíli jsem se přeměnil omylem na člověka a dopadl na Kacchana.

Lekl jsem se, když na mě dopadl a otevřel oči. ,,Co blbneš?" Zeptal jsem se a podepřel se lokty. Pane bože! Moje srdce! Vážně se bojí bouřek? Jak teda mohl žít venku a sám?

Oklepal jsem se a zakroutil hlavou. ,,P-promiň..." Hlesl jsem a koukl se ven. Zabručel jsem a změnil se na králíka. Hned jsem z něho slétl a schoval se pod peřinu.