Můj Králíček Part 1

164 🥦🍼💥 ~ Uwu

Je pěkný bydlet takhle daleko od města a celkově lidí. Je tu klid, ticho a pěkně. Měl jsem se sem nastěhovat už dávno.

Procházeli jsme se takhle nějakou dobu. Bylo hezky, klid. Natsumi si hrála. Kdo by kdy čekal, že takovýhle život budu mít? Já rozhodně ne.

Přitáhl jsem si ho k sobě blíž. Chtělo by to přestávku. Zastavil jsem u lavičky vedle dvou menších stromků a donutil ho si sednout.

Ho? Usmál jsem se a sedl si. Vydechl jsem. Ta noha sice trošku bolí, ale je to už lepší než když jsme chodili předtím

Sedl jsem si vedle něj něj ruku mu položil na stehno. ,,Dobrý?" Zeptal jsem se.

Usmál jsem se a kývl. ,, Jasně. Naprosto v pořádku." Hlesl jsem a podíval se na Natsumi.

Natáhl jsem se a vyndal Natsumi z kočárku. Posadil jsem si jí na klín a prohrábl jí vlásky. Přitáhl jsem si k sobě Izu a přivřel oči.

Hlavu jsem opřel o jeho rameno a podíval se na Natsumi. ,,Teď by jsi chtěl holky nebo kluky?" Zeptal jsem se. Já bych chtěl kluky.

Uh, to je mi otázka. ,,Víš, že mi je to i jedno?" Zeptal jsem se. Je mi to jedno, kluci nebo holky, pořád budou moji.

,,Opravdu? Aha." Pousmál jsem se a koukal se pak před nás. Hm... Seděli jsme takhle chvíli a pak jsem se zvedl. Dal jsem Natsumi do kočárku.

,,Už chceš pokračovat?" Zvedl jsem se tedy a protáhl se. Uh, přeseděl jsem si prdel.

,,Jo jo. Ale jen kousek a pak už domu." Hlesl jsem a podíval se na něj. Usmál jsem se a kočárek chytil.

Chytil jsem ho kolem pasu a políbil ho na spánek. ,,Fajn, jak si přeješ, šéfe."

Usmál jsem se a kývl. ,,Nejsem ale šéf." Hlesl jsem a pak jsme teda šli.

Nadzvedl jsem obočí. ,,A co teda jsi? Velitel?"

,,Ani jedno... Jsem tvůj zuzulín..." Našpulil jsem rty. Vydechl jsem a koukal se před sebe. Natsumi si zase hrála s plyšákem a omylem ho vyhodila ven z kočárku.

Pustil jsem ho a zvedl jí plyšaka, rychle jsem ho oklepal a vrátil. Izuku jsem zastavil a dal mu pořádnou pusu. ,,Dobře, Zuzulíne."

Usmál jsem se spokojeně a zase šel. Šli jsme takhle asi deset minut a pak jsem to otočil a šel s ním pomalu zpět.

Se starostí jsem ho sledoval. ,,V pořádku? Můžeš pořád?" Ptal jsem se.

Podíval jsem se na něj a kývl. ,,Jo jo jsem. Ještě můžu." Pousmál jsem se. Je to sice hrozný takhle chodit, ale noha se stejně musí rozhodit a nechci sedět a nic nedělat.

Usmál jsem se. ,,Jsi skvělej." Hlesl jsem tiše a chytil ho za zadek. Pomalu jsme teda šli zpět domů.

Zčervenal jsem a usmál se. ,,Nevím v čem..." Hlesl jsem tiše pro sebe a přivřel oči. Šel jsem s ním a netrvalo dlouho a byli jsme u domu.

Našpulil jsem rty a poplácal ho po zadku. ,,Ale víš a užíváš si to."

,,Ale ne. Ne nevím." Uchechtl jsem se a přivřel oči. Přišel jsem ke dveřím.

Odemkl jsem a vzal kočárek s Natsu do domu. ,,Ale víš!" Já se s ním budu hádat!

,,Nejsem." Našpulil jsem rty a vešel dovnitř. Sundal jsem si opatrně boty a Natsumi taky. Vzal jsem si jí do ruky.