Můj Králíček Part 1

150 🥦🍼💥 ~ Otec, Kino

Sedl jsem si s ní na gauč. Máma to vzala. ,,Hej mami, nechceš si hrát na babičku?"

Hrát na babičku? Je krutý. Heh. Vstal jsem a prohrábl si vlasy. Podíval jsem se na na dveře a povzdechl si. Co zatím budu dělat? Zase jsem si lehl a koukal se do stropu.

Jakože, seřvala mě, že jsem drzej, ale souhlasila. Šel jsem tedy s Natsu zpět do ložnice. ,,Do půl hodiny je tady."

Usmál jsem se. ,,Super." Hlesl jsem a uvedl se. ,,Kam vlastně půjdeme?" Optal jsem se a podíval se na Natsumi.

Hm? ,,Co tě to zajímá? Nech se překvapit, ne?" Sedl jsem si k němu a nechal Natsu si k němu přelézt.

Zamrkal jsem. ,,Jo dobře dobře." Zamumlal jsem. Heh. Jen mě to zajímá no. Podíval jsem se na Natsumi a usmál se. Roztomilá.

Zatahal jsem jí za ocásek. ,,Nechtěla bys začít chodit? Už jsi dost těžká." Jo, králíci nabírají na váze dost rychle.

,, Nevím. Možná to ještě nějakou tu dobu potrvá." Zamumlal jsem a protáhl se. Podíval jsem se do stropu.

Malá se na mě otočila a divně se zaksichtila. ,,Asi jsem jí urazil."

Uchechtl jsem se. ,,Třeba nechce. Navíc pokud teprve řekla první slovo, tak jak daleko je rozmezí prvního slova mezi chůzí? Uvidíme. Třeba se začne víc hýbat a snažit se i lézt." Protože ani to nedělá. Třeba bude líná? Já jako dítě byl třeba hyperaktivní. Trochu.

Koukl jsem na něj. ,,Já vím?! Bože můj, uklidni se." Co si jako myslí, že jsem tím myslel? Je na hlavu?

Zabručel jsem. ,,klid." Hlesl jsem. Tak nemusí hned zvyšovat hlas. Vydechl jsem a zavřel oči. Co budem dělat, než přijede jeho máma.

Vzal jsem si Natsu a lehl si s ní. Pf.

Ten čas celkově jakžtakž utekl a pak se ozvali dveře a kroky. No jo. Jeho máma neklepe a nečeká. Co by se stalo, kdyby jsme s Kacchanem... No byli zaneprázdněný. Em chápeme se. Hm?

Máma rozrazila dveře do ložnice. Líně jsem se koukl. Ah. Hned za ní stojí táta. Máma na nic nečekala a přiběhla ke mě, vzala mi Natsu. ,,Ahoj, broučku."

Doslova je jako. Em. Nemám správné slovo. Podíval jsem se na ní a hned sklopil uši, když jsem viděl někoho dalšího. Em... Doufám že je to doktor nebo uklízeč nebo někdo tak.

Sedl jsem si a nakrčil nos. ,,Já jsem tu taky," Zabručel jsem a ukázal na Izu ,,A Zuzu taky."

Hm? Podíval jsem se na Kacchana a pousmál se. Em. Mám se zeptat kdo to je a nebo mi řekne. Eh... Podrbal jsem se na zátylku.

Táta přišel k mámě a udělal na Natsu ksicht, takže se začala smát. Povzdechl jsem si. ,,Izu, to je táta, tati, to je Zuzu."

Pousmál jsem se. Hm? Oh. Jeho táta? ,,Em. Těší mě..." Hlesl jsem a natáhl ruku. Jeho otec vypadá v pohodě. Doufám.

Táta mu ruku nepodal a místo toho ho objal. Jasně. Nechtěj si ho rovnou adoptovat? Nebo vyměnit za mě?

Zamrkal jsem. Když mi nepodal ruku, tak jsem sklopil uši a trochu zesmutněl ale pak jsem byl překvapený. Em.

Našpulil jsem rty. Já jsem tu taky! To jsem pro všechny vzduch? Pf! Zvedl jsem se a šel si udělat kafe. Oni si poradí i beze mě.

Hm? Em. ,,Kacchan!" Zavolal jsem. ,,Tvůj zadek ať je tu zpět a hned." Našpulil jsem rty. Pf. Třeba se ke mě tak chovají, protože vědí jak jsem na tom dříve byl. Ale je pravda že mohli Kacchana pozdravit.