Můj Králíček Part 1

167 💥🍼🥦 ~ Dvojčata

~ V den porodu ~

Uběhlo několik dnů. Dva týdny a pár dnů. Byl jsem právě ve sprše, když mě začalo strašně bolet břicho a tak jsem zavolal Mitsuki, když jsem vyšel ze sprchy a i s doktorem sem přijeli. Kacchan byl ale na nákupu, takže Mitsuki mu prý volala cestou sem mi řekla, když přijela a já už ležel v posteli přikrytý.

Právě teď tu je doktor a já už rodím. Tahle bolest byla hrozná a měl jsem pocit že umřu. A to teprve začínalo první dítě. Pomoc...

Právě jsem vybíral jakou čokoládu Izuku koupím, když mi začal zvonit telefon. Hodil jsem do košíku tři druhy po čtyřech a zvedl telefon.

Ale notak! Jdu nakoupit na pět minut a on už musí doma vyvádět? Nemůže počkat? Ugh!
Rychle jsem došel zaplatit, hodil nákup do auta a jel domů.

Zavřel jsem pevně oči a silně stiskl prostěradlo. Rychle jsem dýchal a pokračoval v tom. V očích jsem měl i slzy. ,,Je to kluk." Řekl doktor a Mitsuki si ho převzala. Chvíli jsem vydechoval ale to druhé dítě nemohlo prostě počkat alespoň pět minut a hned chtělo ven! Sakra já už nemůžu! Já se zblázním...! Zakňučel jsem a rychle dýchal. Šlo další dítě.

Přijel jsem k domu a Izuku byl slyšet i ven. Jo. Tak ten mě nenechá na něj už nikdy sáhnout. Vešel jsem, nákup hodil do kuchyně a vběhl do ložnice.

Vydechoval jsem a pak zase. Ach bože... Víc jsem se chytil postele a naposledy zatlačil a zaklonil hlavu. V tu chvíli sem vběhl Kacchan. ,,Je to taky kluk." Řekl doktor a já zavřel oči. Bože... Já chci spát...

Přišel jsem k Izuku a chytil ho za ruku. ,,Promiň, že jdu pozdě." Omluvil jsem se tiše. Tohle jsem vážně zmeškat nechtěl. Sakra! Příště si necháme nákup dovézt až do domu!

Vydechl jsem a ruku mu stiskl. ,,Zkus si rodit..." Zavrčel jsem tiše a nehty mu zaryl do ruky. Raději jsem ruku povolil a otevřel oči. ,, Vždyť jsi jel nakoupit..." Hlesl jsem tiše a přikryl se až po krk.

A je to tady. Zase mě má plný zuby jen dýchám. Ale to není jeho chyba. Pohladil jsem ho po tváři. ,,Odpočiň si, ano?"
Měl bych se jít postarat o naše dva nové přírůstky. Zvedl jsem se od Izuku. ,,Myslíš, že můžeš Natsumi přivést už dneska?" Zeptal jsem se matky, která přišla do ložnice s umytým a zabaleným mimčem v náručích. Izuku jí bude chtít určitě u sebe a měla by poznat své sourozence.

Kývl jsem a zavřel oči. ,,Ano. Jak odjedu, tak vše vezmu a přivezu jí." Řekla Mitsuki. Otevřel jsem oči a doktor pak vyšel z koupelny s druhým klukem a dal ho Kacchanovi. Už byli čistý a v ručníku. Pousmál jsem se. ,,Kacchan... Jak se teda bude jmenovat to druhé?" To jedno co jsem vybral se jmenuje Katsumi.

,,Dobře." Zamumlal jsem a vzal si toho prcka od doktora. Ah, nemá pihy jako Izu, škoda, ale i tak je naprosto sladký. Podíval jsem se na Izuku. Usmál jsem se. ,,Odpočiň si, tohle počká." Ujistil jsem ho.

Zakroutil jsem hlavou. Chci vidět ty kluky... Zamručel jsem a zavřel oči. Zívl jsem. Jenže aniž bych chtěl, tak jsem únavou z toho všeho usnul.

A je tuhej, ani se nestihl hádat. Hah, mám to dneska šťastný den. Vzali jsme kluky do obýváku, kde jsme je dali do postýlky dost velké pro dvojčata. Jsem rád, že jsem jí koupil. ,,Díky, mami." Poděkoval jsem jí a usmál se.
Kývla a i s doktorem byli na odchodu. Sedl jsem si na gauč a sledoval je. Bože. Vždyť mám jejich pokoj teprve jenom vymalovaný. To bude práce.