Život není automat na Coca-Colu

16. Jsem taky mostrum?

Nevinná - haha, to určitě, Khloe...

Raději jsem zamířila do kuchyně, která byla překvapivě prázdná, a natočila jsem si sklenici studené vody. Kde sakra všichni jsou? To mi neříkejte, že všichni už odešli a Alfie s Madeline někam zmizeli taky. Ještě mi zbývala zahrada, ale nevím, proč by někdo trávil čas tam. Byla tam kurva zima.

Zrovna, když mi hlavou prošla tahle myšlenka, jsem uslyšela známý smích. Zmateně jsem se rozhlédla všude kolem sebe a pak jsem si všimla páru na terase, který byl vidět přes prosklené dveře v kuchyni. Connor seděl na kovové židli, která byla schovaná pod pergolou a na klíně mu seděla jakási blondýna. Ruce měla omotané kolem jeho krku a obličej měla skloněný k němu, takže jsem jim neviděla do tváří. Určitě to ale byl Connor, protože tu jeho koženou bundu teď poznám snad už i poslepu.

Skleničku ve dlani jsem sevřela pevněji a nejistým krokem jsem se vydala za nimi. Nechtěla jsem rušit jejich milostnou chvíli, i když jsem si jistá, že u Connora nejde o nic vážného, ale momentálně jsem neměla jinou možnost. Bez něj totiž ostatní nenajdu.

Nervózně jsem si skousla spodní ret a pak jsem si hlasitě odkašlala, abych přerušila jejich líbací sešlost. Neslyšeli mě, takže jsem to udělala znova, tentokrát hlasitěji a ještě jsem za sebou zabouchla dveře, což je konečně donutilo se od sebe odlepit.

Blondýnka, která se mnou podle mě chodí na výtvarku, mě nejdřív naštvaně probodla svýma modrýma očima, ale když se na mě otočil i Connor, který mě s pobaveným úšklebkem pozdravil, sklopila svůj pohled k jejím nehtům a dál si mě nevšímala.

"Ehm, nechci rušit," omluvila jsem se prvně, "ale nevíš, kde je Alfie, nebo někdo z ostatních? Já bych mu jen potřebovala říct, že jsem tady a že žiju."

"Nejsem si jistej, jestli tě Alfie bude vnímat," zasmál se, ale když viděl, že se mi nepohnul ani koutek úst, mírně zvážnil.
"Alfie je úplně na šrot a ostatní ho tak 10 minut zpátky táhli uložit do pokoje pro hosty, protože to bylo nejblíž, takže je možná najdeš tam."

Alfie na šrot? Do něho bych to nikdy neřekla, ani při jeho osmnáctinách.
Se zamračením jsem poděkovala a vydala se zpět dovnitř, abych je už dál neotravovala. Místo toho jsem zamířila ke dveřím do pokoje pro hosty, který byl na spodním patře. Pořád jsem raději zaťukala, abych alespoň neměla tak blbý pocit, kdyby tam přece jenom byl někdo jiný, ale přes hudbu to stejně nebylo slyšet.

Strachovala jsem se ale zbytečně. Uvnitř jsem totiž opravdu našla zbytek party. Dylan s Emily seděli na zemi opření o komodu, nohy měli navzájem propletené a Emily si opírala hlavu o Dylanovo rameno. Tyler ležel na volné půlce postele, ale udržoval si od Alfieho viditelný odstup. Piper seděla na zemi vedle postele a povídala si s opilým Alfiem, který vedl klasické opilecké řeči. Dobrá věc byla, že zde nebyla ani stopa po idiotovi Archerovi.
Ale zato tu byl Alfie. Bílý jako stěna, s ručníkem na čele, rozvalený na posteli jako leklá ryba a plácal páté přes deváté.

A tenhle pohled mě donutil ztuhnout na místě. Tak moc, že když všichni překvapeně zvedli hlavu, když jsem se v pokoji objevila a začali mě zdravit, neřekla jsem nic nazpět. Dokázala jsem se soustředit jen na Alfieho, který poznal, že se něco děje a vyšvihl se do pololehu, aby na mě viděl. Jakmile zaostřil, což trvalo dobré tři sekundy, hned mě nadšeně začal zdravit chraplavým hlasem: "Khloe, sestřičko, ty jsi dorazila. A pře - přežila jsi. To... To jsem rád, já bych si totiž musel nafa - nafaskovat - teda nafackovat, kdyby se ti něco stalo. Teda táta by mi nafackoval."

Z jeho opilého smíchu mi přešel mráz po zádech a donutilo mě to se opřít zády o dveře, u kterých jsem pořád zkameněle stála. Chtěla jsem mu být co nejdál. Obzvlášť, když ke mně natáhl ruku.