143 🐶🐰 ~ Zranění

Start from the beginning
                                    

Uslyšel jsem pláč. No jasně, že jsou venku! Rozběhl jsem se tam a málem mě trefilo. Pane bože! Můžu já ho nechat chvíli o samotě?! Hned jsem mu tu nohu dostal ven.

Hm? Vydechl jsem a sklopil uši. Moje tričko ve kterém je zabalená Natsumi bude brzy mokré úplně. Určitě je teď naštvaný ještě víc. ,,Děkuju..." Povzdechl jsem si a dal mu Natsumi. Přidržel jsem se a postavil se na jednu nohu.

S Natsumi jsem se zvedl a předal mu jí zpět do náruče. Teď jsem si vzal do náruče jeho a oba je nesl zpět do domu.

Em. Vydechl jsem a opřel se o něj. Natsumi jsem si na sebe položil a hladil jí po zádech. ,,Už jdeme domů." Šeptal jsem jí a koukal se jinám.

Jak dlouho tu vůbec byli? Ugh, to asi ani vědět nechci. Donesl jsem je do koupelny a posadil do vany. Musím je zahřát.

Pokrčil jsem nohu a podal mu Natsumi. ,,Podívej se na ní, jestli je v pořádku.." šeptl jsem. První ona. Je důležitější než já. Sice nespadla, ale i tak potřebuje se dostat i z mokrého oblečení a tak.

Vzal jsem si jí. Popotahovala. Je spíš v šoku než zraněná. ,,Svleč se, Izu." Požádal jsem ho.

Vydechl jsem. ,,Jo. Ale jdi ji převléknout a tak..." Šeptl jsem a sundal si kraťasy a pak trenky. Pak i boty. Vlastně ona byla zabalená v mém tričku.

Zavrtěl jsem hlavou a posadil mu jí na klín. ,,Nejdřív vás oba musím zahřát." Sdělil jsem mu a pustil do vany teplou vodu.

Povzdechl jsem si. To studený oblečení alespoň mohl dát dolů. Vzal jsem si Natsumi a svlékl ji teda. I její oblečení jsem hodil na tu hromadu.

Oblečení jsem odkopl k pračce a v oblečení si klekl do vany. Koukl jsem se mu na tu nohu. Už teď jí měl celou rudou a oteklou. To bude chtít doktora.

Hm? Sklopil jsem jedno ucho a kousl se do rtu. Ta noha začíná hodně brnět. To znamená co? Zamručel jsem a podíval se na Natsumi. Posadil jsem ji do vany mezi moje stehna a začal jsem jí namáčet druhou rukou.

Bože můj. Vypadá to příšerně. Až je vytáhnu z vany, volám doktora. ,,Bolí to moc?"

,,V prvních pár vteřinách, pak jsem to necítil, pak to brnělo ale začíná to bolet..." Natsumi vypadá, že bude v klidu. ,,Em... Omlouvám se." Šeptl jsem a zase Natsumi namočil.

Povzdechl jsem si. To je idiot. ,,Tohle vyvrací tvoje tvrzení, že tři děti zvládneš sám." Sdělil jsem mu a z kapsy si vytáhl telefon. Vytočil jsem doktora.

Em... Zabručel jsem. ,,Já za to můžu, že prostě spadl strom? Natsumi jsem chytil a zabalil do svého trička. Nic se jí nestalo. Nechci tu cizího člověka, aby mi pomáhal..." Povzdechl jsem si. Bezva. Teď mi v tomhle věřit nebude a budu tu muset trčet s nějakou ženskou.

,,Uklidni se," Zabručel jsem. Doktor to zvedl. Požádal jsem ho, aby dorazil. Prý má volno tak za hodinu. Telefon jsem odložil. ,,Super, noha ti za tu dobu odpadne." Zamumlal jsem a telefon hodil na zem mimo vanu.

Protočil jsem oči. ,,Pochybuju, že je to tak zlé, aby mi odpadla " zamumlal jsem. Sice to bolí a hodně, ale může to být jen naražený. Podíval jsem se na Natsumi, která začíná být unavená.

,,Klidně ti i upadne." Děsil jsem ho. Měl počkat na mě. Pane bože. Ugh! Zastavil jsem vodu a podrbal Natsu i Izu za uchem.

Haha. Zabručel jsem a povzdechl si. ,,Už vylezeme. Natsumi asi chce spát..." Hlesl jsem. Jinak by mi tu ve vodě usnula v rukou. Asi bude jíst až se vyspí.

Vzal jsem si jí od něj. ,,Odnesu jí, ty tu počkáš, protože se pro tebe hned vrátím." Sdělil jsem mu a z vany se zvedl.

Hm? ,,Jo dobře." Hlesl jsem v souhlas a povzdechl si. Nohu jsem nějak pokrčil a pololehl si. Zavřel jsem oči.

Malou jsem odnesl do ložnice, osušil jí a položil do postýlky. Svlékl jsem si mokré oblečení a v koupelně je hodil k tomu Izukovu. Vypustil jsem vodu. ,,Tak pojď," Vzal jsem si ho do náruče.

Vydechl jsem a objal ho kolem krku. ,,Dal si jí alespoň plenku?" Zeptal jsem se. Aby se pak věci nemuseli prát. Nohu zraněnou jsem uvolnil a nechal se.

Posadil jsem ho na pračku a pořádně ho vydrbal. ,,Ne, neboj, hned jak tě hodím do postele, napravím to." Ujistil jsem ho a znovu si ho vzal do náruče.

Usmál jsem se a opět ho chytil kolem krku. Nechal jsem se nést. Pochybuju že mi noha odpadne. Zlomeninu možná taky nebudu mít. Ten strom už byl schátralý, ale i tak to bolelo.

Můj Králíček Part 1Where stories live. Discover now