Můj Králíček Part 1

1 🐇 ~ Opilec a králík

RPG

Já - Izuku Midoriya - Normálně
Astinka1 - Bakugou Katsuki - Tučně

Enjoy
.
.
.

Poskakuju v trávě a jím listy pampelišky v blízkosti pár domků. Jsem člověk, ale i králík zároveň. Kdykoliv chci, mohu být člověk, ale s ušima a ocáskem. Kvůli tomu mě rodiče nechtěli a lidé na mě dělali pokusy. Jak se říká: Pokusný králík. A z dětského domova, kde jsem byl od narození jsem utekl, protože se mi všichni smáli. Ale v přírodě se mi žije celkem dobře.

Šel jsem klidnou cestou směr domů. Letos končím školu a tak mi rodiče ve městě rovnou pořídili i byt, abych se nemusel tahat takovou dálku. Je to vlastně výhoda, je tam klid a ticho. A já moc věcí k životu nepotřebuju.

Lidem se vyhýbám. Jsem zelený králík. To je ještě divnější a občas se mě snaží chytit. Ale jsem u těchto domků, protože tady je nejlepší tráva, nejsou tu kočky a ty domky jsou prázdný. Nikdo tam nebydlí. Pokud mě honí kočka tak se změním na člověka. Občas toho využívám. Lehl jsem si do trávy, která je vysoká a svítí mi k tomu sluníčko.

Zalezl jsem do bytu a školní brašnu hodil na zem. Převlékl jsem se z uniformy a znovu se vydal ven. Nemám doma nic moc co dělat, takže je to logické.

Začal jsem jíst trávu a byl jsem spokojený. Moje nevýhoda když se změním na člověka je ta, že jsem nahatý. Takže další důvod proč nechodím víc k zahradám. Jako člověk jim normální jídla ale jako králík nemůžu, což je taky trochu divné, ale zvykl jsem si.

Šel jsem kolem neobydlené části města. Musel jsem se zastavit, když jsem uviděl, jak se něco zeleného hýbe už v dost žluté trávě. Bože, co mi to dneska ve škole dali do pití?

Snědl jsem nějaký ten kus trávy a poskočil někam dál. Když jsem skočil, uviděl jsem ale člověka kousek dál co se dívá mým směrem. Sakra. Odskákal jsem raději ještě trochu dál a skočil do úplně zelené trávy. Mňam

,,Kámo, já mám snad halucinace." Zavrtěl jsem hlavou a šel dál. Ve škole už radši nic pít nebudu. Dneska to bylo naposled.

Nemáš... Ten člověk šel potom pryč... Povzdechl jsem si. Měl bych si dávat pozor. Nikdy nemůžu vědět jestli by mi nechtěl někdo ublížit a nebo rovnou dát na pekáč. Tak samozřejmě kdybych viděl, že to není dobré a někdo by mi něco chtěl udělat, bych se změnil na člověka a utekl, tak či onak si musím dávat pozor, kde právě jsem.

Došel jsem do nedalekého parku, kam nechodí moc lidí, a sedl si na lavičku. Čekám na Kirishimu, dneska spolu jdeme do baru balit kočky.

Podíval jsem se před sebe a hned začal jíst krásně zelenou trávu. Tahle byla obzvlášť šťavnatá. Najedl jsem se. Divím se že nejsem tlustý jako králík. Za den té trávy sežeru hordu, ale chtěl bych si dát mrkev...

Přišel do pár minut a tak jsme se hned mohli vydat do baru. Dneska jsme ve škole končili sakra pozdě, takže tam jdeme v normální hodinu. Díky bohu, nejdeme tam jak podivíni ve tři odpoledne. To někdy maximálně tak odcházíme po chlastačce. Ne že bych nějak extra pil, ale abstinent taky nejsem.

Snědl jsem nějaký kus a cítil jsem že bude pršet. A taky že se na obloze objevovaly mraky postupně tmavší a tmavší. Takže jsem poskakoval k nějakému domku. Nevím jestli tu někdo bydlí. Kousek dál od domku je menší díra v kopečku, takže jsem tam zalezl.

Do půl hodiny jsme v sobě měli už dvě piva a půlku flašky vodky. Dneska mě to moc nebaví. Není tu žádná holka mého vkusu. Pf. Takže jsem sem dneska šel zbytečně? Jaká otrava!

Zalezl jsem do díry a lehl si tam. Koukal jsem se ven všude okolo na hezkou přírodu a občas na ten domeček přímo v mém pohledu. Vypadá prázdně ale také zároveň i ne. Takže možná tam taky nikdo není. Tím lepší asi i pro mě... Začalo pršet.

Opustil jsem Kiriho, který si už nějakou holku namotával a vydal se raději domů. Sice jsem se dost motal, ale šel jsem. Navíc začalo pršet, takže jsem vypadal ještě víc vtipně. Tohle se může dít jenom mě.

Měl jsem lehce přivřené oči a koukal jsem se jak prší a jak kapky kapají do díry na kraj, ve které právě teď jsem. Déšť mám celkem rád. Uklidňuje mě. Venku je v tu chvíli ticho a slyšíš jen déšť. Je to nádherný. Ale sluníčko je i tak stejně hezčí.

Eh. Už se mi motá hlava až moc, asi jsem pil moc rychle. V té neobydlené části jsem si lehl na nějaký kopec a zavřel oči. Je mi jedno, že prší a já jsem na šrot, prostě tu přenocuju. Nikdo tu není, takže buď to bude dobrý a nebo mě někdo zamorduje, ale, upřímně, teď je mi to jedno.

Lehkl jsem si a odskočil do zadu. Je tu tma.... Co to bylo? Něco spadlo na díru kterou jsem přišel ale je tam menší škvíra odkud je cesta ven. Skočil jsem do tý díry, ale ven se mi dostala jen hlava a přední packy jsem měl uvízlé pod sebou. Prší mi na hlavu... Podíval jsem se co to sem spadlo. To je ten člověk! Nah! Co teď?!

Zavřel jsem oči a tiše poslouchal, jak kapky deště mlátí do domků opodál. Hm. Je to jako ukolábavka. Nemůžu si pomoct, prostě se mi chce strašně moc spát.

Když bych se změnil na člověka, tak bych byl v bolestech, protože ta díra je akorát tak na mimino. Navíc bych upoutal pozornost toho člověka. Ale když takhle zůstanu, dříve či později si mě všimne. Plus. Nemůžu hýbat předníma packama abych vyhrabal větší díru... Taky jako králík mám tlustý zadek... To mám z toho jak žeru...
.
.
.
.

Tak jak se zatím líbí? xD
Ještě jednou. Tenhle příběh je RPG s Astinka1