Vyvolená: Hra pokračuje✅

Kapitola čtyřicátá první

♥ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK WOHOO♥
Ehm, ehm ano. Ano, je to tak. PŘICHÁZÍ PROSLOV. Který klidně můžete přeskočit, ale budu vám tu vyjadřovat lásku soo♥♥
Chtěla bych vám hrozně moc poděkovat ♥. Děkuji za vaši trpělivost s mým pozdním přidáváním kapitol ♥. Děkuji za vaši neutichající podporu, za vaše dokonalé komentáře, za soucítění s postavama, za každý vote i přečtení ♥. 
Jsem hrozně nesebevědomý člověk, jsem si silně nejistá sama sebou a pořád nemůžu uvěřit, že se někomu líbí, to co napíšu a že někoho moje příběhy opravdu zajímají. Díky vám jsem si v ohledu psaní začala trochu věřit a hrozně moc vám za tohle děkuju♥ Chosen je druhý příběh, který jsem začala na Wattpad dávat. První byl Trianglis a ten už jsem dáávno stáhla. Každopádně Chosen je první příběh, který se chytnul a nikdy jsem nevěřila, že bych to mohla dotáhnout, až na taková čísla a opravdu mohla mít své čtenáře ♥. Vím, že někomu to může přijít, že je to málo. Nejsem žádná autorka s milionem čtení, ale já jsem za vás stejně hrozně vděčná a strašně moc děkuji za každého zvlášť ♥ a obzvlášť děkuji těm, kteří se mnou nějakým způsobem komunikují ♥ ať už prostřednictvím komentářů, nebo i zpráv ♥ jestli si chce se mnou někdo popovídat, tak se fakt nestyďte a klidně mi napište na ig- elikundrlikova. Třeba s takovou Tess si tam píšu docela často -zdravim, ty postižando ♥-. To jsem, ale zase odběhla od tématu. Prostě vám hrozně moc děkuju ♥ Vím, že někteří tu jste už od dob, co jsem teprve pomalu publikovala první díl a já si některé z vás opravdu pamatuju ♥.
Rok 2018 byl směsicí dobrých a špatných událostí, ale já pořád pevně věřím, že rok 2019 bude lepší ♥. Takže vám přeju hodně štěstí, zdraví, lásky, radosti, úspěchů, knížek a ať se vám splní každé vaše přání ♥.
Mám vás hrozně moc ráda, hrozně si vás vážím a nikdy vaše přečtení a komentáře nebudu brát jako samozřejmost♥. Tak štastný nový rok a užijte si kapitolu♥

Celou dobu, co jsem četla jsem na sobě cítila Mattův pohled. Beze slova jsem mu dopisy podala, aby si je také mohl přečíst.

Zatraceně, já fakt umírám.

Zatraceně Michael mě miluje.

Zatraceně buďto je to dost divná shoda příjmení nebo mám sestru.

Zatraceně, cože?

Sklonila jsem hlavu ke kolenům a chytla se za ni. Do háje, tohle ale vůbec ničemu nepomohlo.

Ten blonďák, kterého jsem si matně vybavovala opravdu existuje. Ano, tušila jsem to celou dobu, ale teď když jsem k jeho obličeji mohla přiřadit jméno, bylo to... až moc skutečné. Už jsem nemohla říct, že to je jen výplod mé fantazie.

Popadla jsem do ruky Babí léto a věděla, že tam musím najít odpověď. Hned. Nevěděla jsem, kolik mám času, až příliš mnoho času jsem strávila neřešením situace. Není čas ztrácet čas.

Když jsem otevřela Babí léto, netušila jsem, co mám hledat. Když jsem přečetla první stránku byla to prostě pohádka. Přesně stejný příběh, jako jsem si pamatovala z dětství. Periferním pohledem jsem uviděla, jak Matt dopisy dočetl a položil na stoleček. Prudce se zvedl a když jsem na něho přesunula svůj pohled, viděla jsem, jak si zabořil ruce do vlasů a začal přecházet z jedné strany místnosti na druhou pořád dokola, tam a zpátky. Jako kdyby mu to mělo pomoct utřídit si myšlenky. Váhavě jsem ho pozorovala a čekala na jeho reakci. Já sama totiž žádnou reakci nepociťovala. Vůbec jsem netušila, jak se s tím vlastně vyrovnat. Jak to přijmout. Necítila jsem nic. Potřebovala jsem chvíli, aby mi to vůbec docvaklo.

„Ty k tomu vůbec nic neřekneš?" Rozhodil rukama okolo sebe a přešel místnost tak, aby stál přímo přede mnou, jen se stolkem mezi námi.