Vyvolená: Hra pokračuje✅

Jedenáctá kapitola

Pfu od minulého týdne se nezměnilo to, že nic nestíhám. Navíc od pondělí mám týdenní praxe, každý den budu vstávat v 5:15 sranda hehe. Takže ani nevím, jak zmáknu psát, jelikož mi zas a opět dochází kapitoly :D No nevadíí, já to nějak zmáknu:D 

„Cože?" Vyšlo z nás s Mattem unisono.

„Nathan je pryč," zopakovala. Vypadala trochu vyděšeně.

„Jak jako pryč?" Řekla jsem nepřirozeně vysokým hlasem. Nemohl přece jenom tak zmizet. Někde tady musí být. MUSÍ.

„Opovaž se naznačovat, co si myslíš, že naznačuješ," propaloval ji Matt pohledem. O čem to mluví? Co se děje?

„Řekl bych, že naznačuje to, co si myslíš, že naznačuje," promluvil Austin, když Cass se k tomu nějak neměla.

„Co?" Ozval se Michael a vyjádřil tím naprosto přesně moje myšlenky.

„Jděte do auta oba," řekl Matt směrem ke mně a Michaelovi.

„Proč? Co se děje?" Těkala jsem pohledem mezi Mattem, Cass a Austinem.

„Prostě jdi Jess," procedil Matt mezi zuby. Pro Kristovi rány, za to jeho tajnůstkaření ho jednou opravdu zabiju.

„Jess pojď," zatahal mě Michael za paži.

„Ne!" Vytrhla jsem mu tvrdohlavě paži a řekla to, tak pevným hlasem, že na mě všichni překvapeně vykulili oči.

„Jsem součástí hry Matte, ať se ti to líbí nebo ne. Nemůžeš mě pořád chránit, jestli to můžeš probírat před ostatníma, můžeš i přede mnou," stála jsem si tvrdohlavě na svém.

„Ne, běž do auta," opáčil na to naprosto klidně Matt.

„Matte!" Vyjekla jsem naštvaně.

„Co?" Štěkl na mě nazpět.

„Přestaň se ke mně chovat, jako malému dítěti sakra!" Rozhodila jsem rukama.

„A co mám asi tak dělat? Mám tě vidět vyděšenou? Protože to se přesně stane, když ti řeknu pravdu. Budeš vyděšená. Stejně, jako dneska ráno, kdy jsi opravdu neměla jenom špatný sen a já s tím nemůžu nic dělat! Já to odmítám! Odmítám vidět zas a znova ty tvoje vytřeštěný, vyděšený oči! Prostě ne," zavrtěl zuřivě hlavou. Už mě přestává bavit, jak se pořád hádáme.

„Ježíš marja, tak promiň, že mě to tady děsí. Hluboce se ti za to omlouvám, radši před tebou teda budu skrývat, co cítím budeš potom šťastný?" Protočila jsem očima.

„Samozřejmě, že ne! Můžeš mi říct cokoliv, já jenom, že-"

„Nathana unesla parta lidí, na protest proti téhle hře a zabíjí ho. Bylo to tak těžký?" Vložila se do toho Cass starší, která nás už zcela evidentně nemohla poslouchat.

„Cože?" Vypadlo ze mě.

„Za ten rok, co ses flákala bůh ví, kde se to tu evidentně trochu změnilo. Parta lidí na protest proti téhle hře, unáší hráče a zabíjí je, to je realita. Tak se tu vy dva přestaňte hádat jako pitomci o pitomostech, když Nathanovi jde o život," propalovala nás pohledem a obviňovačně na nás mířila prstem.

„Uvědom si s kým mluvíš Cassiopeo. To, že Nathana unesli, nemění nic na tom, že budeš kontrolovat svoje chování, pořád jsem vůdce skupiny jasné?" Procedil Matt naprosto chladným hlasem, až jsem sebou škubla. Se mnou takhle nikdy nemluví, ať je na mě naštvaný sebevíc. Teď zněl, jako opravdový vůdce. Cass zbledla a následně zčervenala.