Vyvolená: Hra pokračuje✅

Kapitola dvacátá pátá

Dont you ever say I just walked away I will always want youu
I CAME IN LIKE A WRECKIIING BAAAAAAAAAAAALL

Bum epický příchod! :DD #hrabeMi

Matt stál jako opařený. Stále se nehnul ze svého místa a zděšeně se na mě díval. Nechtěl tomu uvěřit. Radši chtěl věřit tomu, že mu lžu, i když ví, jak lži nesnáším.

Chtěla jsem okamžitě nějak slaňovat z okna, nebo třeba i vyskočit, jenom aby se na mě takhle už nedíval. Nehledě na to, že Nathan je tady a potřebuje naši pomoct.

„Když jsi byla v tom lese, jak jsi byla vyděšená, jak jsem se to z tebe snažil dostat... jak jsem na tebe křičel, ať mi řekneš, co se děje... to jsi viděla Darcy?" Zeptal se a ignoroval, jak prohledávám pokoj ve snaze najít něco užitečného.

„Ne," odpověděla jsem mu popravdě mezitím, co jsem rabovala šuplík. Prosím, ať nevyzvídá, ať mu nemusím říct, jak jsme se opravdu potkaly. Nechci mu to udělat, ale neumím lhát a moc dobře si to uvědomuji. Pokud se mě zeptá, jak to bylo, budu mu to muset říct.

„Jak... kde, kde jsi ji viděla?" Zakoktal se a já na chvíli zavřela oči.

„Matte v tom autě je Nathan a potřebuje naši pomoct," změnila jsem téma. Přesunula jsem se pod postel v zoufalé snaze najít cokoliv, co by mi pomohlo. Lano nebo provaz by bylo nejlepší, i když ani tak opravdu nevím, jak se dostat ven. Nejsem zručně zdatná. Zakopnu i na rovině, tak jak mám slézt dolů? Ještě k tomu okolo sedmi, až deseti metrů? Ano, můj odhad je stejně špatný, jako orientační smysl.

„Není tam! Protože to by tohle všechno bylo skutečné," odsekl. Překvapeně jsem se na něho podívala. Zloba v jeho hlase mě překvapila.

„Tohle není skutečné Jess, jsi unavená. Málem jsi umřela, teď ti drželi pistoli u hlavy, nic z toho není skutečné," řekl tvrdohlavě.

„Řekni mu, co jsem ti udělala, neuvěří tomu, pokud nebude mít nějaký fyzický důkaz. Málem jsem tě zabila, není nic, co by ho tomu přimělo uvěřit víc," řekla Darcy nejistě. Nechtěla, aby to věděl stejně jako já, ale úplně stejně chápala, že nemáme na vybranou.

„Tak kde jsi ji viděla hm? Nevíš? To, protože to není skutečné sakra!" Prohrábl si rukou vlasy.

„Přivázala mě k tomu stromu a omráčila. To, kvůli ní jsem málem zmrzla zaživa. Dost skutečné?" Nedokázala jsem si odpustit poznámku na konci.

„Ne," hlesl Matt a couvl o další dva kroky.

„Ne," zopakoval a prudce zavrtěl hlavou.

„Lžeš mi, proč mi lžeš?" Nekřičel na mě, ale já tušila, že to přijde. Takhle nějak jsem vypadala, když mi řekl, že mě sem dostal táta.

„Víš, že neumím lhát," podotkla jsem. Matt očima projel celou místnost, a nakonec se zastavil zase na mě. Když mě postřelili do ruky bolelo to míň než pohled na něho. Na ty vykulené zelené oči plné strachu a odmítnutí uvěřit. Jak se mu třásly ruce a jak se z celého srdce snažil najít vysvětlení. Logické vysvětlení, kde jeho sestra nechtěla zabít jeho přítelkyni.

„Mělas halucinace," zašeptal, že jsem mu sotva rozuměla.

„Halucinace o někom, koho jsem nikdy neviděla? Matte, tomu sám nevěříš," oponovala jsem. Jeho pohled přejel k oknu a odhodlaně k němu vyrazil. Uvnitř mě se něco tříštilo, když mě obešel obloukem, i když mohl projít skoro vedle mě a měl by to tak jednodušší.

„Slezu dolu a podívám se, jestli je tam Nathan, jestli... jestli tam je, tak, tak," nevěděl, co říct. Automaticky jsem k němu udělala krok v úmyslu ho zastavit, že je to šílenství, ale jakmile jsem se jen zvedla ze země, kde jsem stále seděla, kvůli předchozímu hledání pod postelí, škubl sebou. Zastavilo mě to víc, než kdyby na mě zakřičel.