Vyvolená: Hra pokračuje✅

Kapitola dvacátá sedmá

Byl pryč sotva půl hodiny, ale mě už to stejně přišlo, jako věčnost. Hypnotizovala jsem dveře v zoufalé prosbě, ať se otevřou, objeví se v nich Matt, obejme mě a všechno by bylo normální. No, normální...jako předtím je asi lepší pojem.

„Bude pryč nějakou dobu, jestli šel udělat to, co si myslím, že šel udělat," ozval se Nathan, když se vrátil z koupelny.

„Kam myslíš, že šel?" Zeptala jsem se mdle. Bradu opřenou o kolena, která jsem měla přitažená k tělu.

„Napít se," sedl si vedle mě. Z vlasů mu odkapávala voda, na tmavě modré tričko. Přesunula jsem svůj pohled na něho. Zrovna zkoumal flíček na svých šedivých teplácích a když zpozoroval, že se na něho dívám usmál se.

„Tady se dá někde napít?" Nakrčila jsem zmateně čelo.

„Na Vánoce toho vždycky spoustu dostaneme i alkohol," vysvětlil mi a dloubnul do odstávající části náplasti, taky nebylo zrovna chytrý ho ošetřovat předtím, než strávil půl hodiny ve sprše.

„Nerozumím tomu," zaskučela jsem a svůj zrak opět zaměřila na dveře, vedoucí do předsíně, kde jsou dveře, které vedou ven a část mě, chtěla těmi dveřmi proběhnout a... a... a pak... pak právě nevím.

„Čemu nerozumíš? Je to jako dárky," zeptal se nechápavým hlasem.

„Všemu nerozumím! Proč se na mě sakra zlobí a nedokáže se na mě ani podívat? Přece to není moje chyba! Já se o to neprosila sakra!" Rozkřikla jsem se bez většího důvodu. Byla jsem unavená, podrážděná a nevím, co všechno ještě.

„Jemu to dojde Jess. Dej mu čas, on Darcy miloval, pořád miluje. Rodina pro něho byla vždycky všechno, musí se s tím srovnat," pokrčil rameny, což jsem viděla pouze díky perifernímu vidění.

„Co se tady vlastně všechno stalo, když jsem tu nebyl?" Zeptal se dřív, než jsem mu stihla odpovědět, na předchozí větu. Nechala jsem to být, snažil se mě rozptýlit, místo toho jsem mu vše začala převypravovat.

*

Vzbudil mě hluk a jak přese mě někdo něco přehodil.

Kdy jsem usnula?

Otevřela jsem oči na malé škvírky a uviděla Matta s lesklýma očima od alkoholu, jak sedí vedle gauče, na kterém jsem spala. To, co přese mě hodil, byla jeho mikina. Nedíval se však na mě, ale vesele se křenil na někoho, kdo se mi dle hlasu hned objasnil.

„Ty idiote, před chvílí usnula, vzbudíš jí!" Bránil mě Nathan.

„Ale prosím tě," zabrblal Matt a přehodil přese mě paži. Ovšem tím způsobem, že ji na mě hodil, jako neživý předmět a pro mou smůlu se hranou dlaně trefil přímo na klíčící modřinu na rameni, kterou ani nevím, kde jsem sebrala. Zasyčela jsem bolestí a pořádně otevřela oči.

„Nazdar Jess," zazubil se na mě. Táhnul z něho alkohol, zajímalo by mě, kolik toho vypil. Chtěl mě druhou rukou pohladit pravděpodobně po tváři, ale místo toho mi přejel po hraně nosu.

„Matte," odstrčila jsem jeho ruku z mého nosu.

„Co? Chceš mi zbortit svět ještě další úžasnou zprávou?" Řekl kousavě a z jeho tváře zmizel úsměv, jako mávnutím kouzelného proutku. Zvedla jsem se do sedu asi hlavně z důvodu, abych mohla přemýšlet nad odpovědí. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se Nathan (ne)nápadně vytratil

„Jsi opilý," řekla jsem výmluvně.

„No a?" Protočil očima.

„Co na tom záleží? Horší už to být nemůže, nebo ti snad Ann přejela kočku?" Pokračoval a nevšímal si mého – sakra, co to meleš – výrazu.