Vyvolená: Hra pokračuje✅

Kapitola dvacátá devátá

K mému překvapení jsem neměla tendenci brečet, ani utéct. Neměla jsem žádnou tendenci, prostě jsem na něho jenom koukala a on koukal na mě. Nathan, Austin i Cass se zdejchli a nechali mě tu s ním samotnou. Zrádci.

„Hodláš něco říct?" Zeptala jsem se, bez sebemenšího chvění hlasu. Clare by na mě byla pyšná.

„Ehm já to no, jo. Jo samozřejmě," vykoktal. Zdálo se, jako kdybychom si vyměnili role. Nadzvedla jsem obočí, jelikož se stále nijak nevyjádřil.

„Omlouvám se," vypadlo z něho nakonec. Jenom se omlouvá? To je všechno? Všechno za to, jak mi ublížil? To snad nemyslí vážně. Jenom jsem zavrtěla hlavou a vyrazila zpět do pokoje.

„Jess, Jess prosím," zastavil mě jeho zoufalý hlas. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se.

„Co?" Hlesla jsem.

„Já-já vím, že jsem to posral, vím to a omlouvám se ti, strašně moc se ti omlouvám," přešel ke mně o krok blíž, ale já ustoupila, zastavil se a projel si rukou vlasy v zoufalém gestu.

„Ale řekl jsi to Matte a v tu chvílí jsi to myslel vážně nevím, co si myslíš teď, jestli se jenom nebojíš něco říct, abych se nezhroutila, nevím. Neumím číst myšlenky a–a asi to ani nechci vědět," pokrčila jsem rameny.

„Nemyslel jsem to vážně! Nemyslel jsem to tak, jak jsi to pochopila, řekl jsem to ve zlém kontextu, ale tak jsem to vůbec nemyslel, nepřemýšlel jsem, jak to vyzní. Jess prosím odpusť mi to," upíral na mě vykulené oči.

„To je v pořádku. Právě jsi zjistil, že tvoje sestra je ehm... že tvoje sestra už není tvoje sladká roztomilá sestřička. Rodina je pro tebe to nejdůležitější a nepotřebuješ, abych tady vyšilovala ještě já, soustřeď se na rodinu. Chápu to," řekla jsem naprosto bez výrazu. Odmítala jsem se s ním znovu hádat. Bylo to zbytečné a bolestivé.

„Ty jsi taky moje rodina Jess," hlesl. Jeden střípek mého srdce se slepil s dalším, ale zbývalo ještě příliš mnoho střepu, na to, aby to tohle spravilo. Bylo moc brzo na rychlé odpouštění.

„Tohle si ale rodina nedělá Matte," zavrtěla jsem hlavou.

„Mě to opravdu hrozně mrzí, miluju tě a ty to víš," řekl jistě.

„Proto se s tebou nehádám. Miluješ mě, tak ti neubližuju. Snažím se tě dál neničit."

„Zničila jsi mě Jess."

„Ale teď mi ubližuješ sakra! Hádej se se mnou, křič na mě, jaký jsem idiot, jak si tě hrozně nezasloužím, jak jsem to všechno zkazil, ale neuzavírej se přede mnou, prosím jen to ne," skučel a když jsem se mu podívala do očí nemohla jsem si nevšimnout, jak mu zeskelnatěly oči. Cukla jsem sebou. Váhavě jsem přešla k němu a položila mu ruku na tvář. Opatrně se na mě díval a nehýbal se, jako by se bál, že mě vyděsí.

„To, co jsi včera říkal byla pravda, zhroutila jsem ti tvoji masku. Jsem tady, abych tě zničila. Jsem tvoje zkouška. Pamatuješ, jak jsi se mě jednou ptal, čeho se bojím nejvíc a já ti neodpověděla? Chceš vědět čeho?"

„Čeho?" Zeptal se opatrně.

„Že nebudu dostatečná. Dostatečně hodná, dostatečně chytrá, dostatečně krásná, dostatečně úspěšná. Že nikdy neuspěju v tom, aby na mě byl někdo pyšný, abych pro někoho byla dostatečná. Lizzie se zabila a nebylo to správné, ale asi ji začínám chápat, byla sobecká, neuvěřitelně moc, ale v tu chvíli jí to přišlo jako jediný řešení, jako jediný způsob, jak zastavit tu bolest a ten strach. Nezvládla to, ale asi už vím, co se jí honilo hlavou," mlela jsem páté přes deváté a Matt zděšeně vykulil oči.

„Ne," vystřelil ze sebe, jak z kulometu a bleskově mě chytil za paže takovou rychlostí, že jsem ani nestihla couvnout.

„Ne, sakra Jess ne. Ty jsi dostatečná! Ty jsi dostatečná pro mě, jsi víc než to. Proboha Jess, to cos právě... ne, Jess, proboha," hrnul ze sebe slova jedno za sebou.

„Matte, uklidni se. Nehodlám spáchat sebevraždu, pořád je to to nejsobečtější, co si dokážu představit, uklidni se," protočila jsem očima. Nepochopil mou pointu. Nepochopil, že jsem se mu tím snažila říct, že má nejhorší obava se splnila. Nejsem dostatečná. Jsem přítěž. Pro všechny. Matt se nadechl a vydechl, aby se uklidnil.

„Teď se událo spousta, velká spousta špatných a ošklivých událostí. Když jsem řekl, že jsi mě zničila nebylo to myšleno ve zlém, i když to tak vyznělo. Ty jsi klíč k mojí zkáze Jess, pokud umřeš tak... tak nebudu mít nikoho chápeš to? A ty jsi mi řekla, že klíč k mojí zkáze málem zabila moje sestra, někdo, koho jsem učil plavat a někdo koho jsem vyzvedával ze školky. Byl jsem opilý, což není dostatečný důvod k tomu, abych řekl takové věci, ale já... já nemám dostatečnou omluvu, nevím, co ti mám říct," řekl zcela upřímně. Čekala jsem na chvíli, kdy na mě začne srdce křičet, ať jeho omluvu přijmu, že ho přece miluju a všechno bude dobré. Že udělal chybu, kterou teď napravil. Jenže mé srdce mlčelo. Nic neříkalo.

„Někdy prostě nedokážeš hned někomu odpustit Matte, i když toho člověka miluješ a chtěl bys," vymanila jsem se ze stisku jeho paží. Zíral na mě. S pootevřenými ústy, vyděšený. Začala jsem stoupat do schodů a věděla, že tentokrát za mnou nevyrazí. Nechtěla jsem na něho být zlá nebo krutá, jenom jsem byla upřímná.

„Odpustíš mi to někdy?" Zastavil mě jeho hlas. Hlavně mu nelži Jess. Neslibuj, co nemůžeš slíbit. Řekni prostě pravdu.

„Nevím," odpověděla jsem popravdě a znovu se rozešla.

„Matte!" Zavolal na něho Nathan, což byla má příležitost dojít konečně do pokoje. Neslyšela jsem, co Matt odpověděl. Opřela jsem se čelem o dveře, jako dnes už tolikrát a vydechla. Bolelo to. Svíravý pocit v mém břiše bolel a já nevěděla, jak ten pocit odvolat. Bolelo to víc než rána do hlavy, která přišla záhy.

Napínavé ukončovaní kapitol opět na scéně! Wuhu! :DD
Tak jak prožíváte první advent? :D Už máte všechny dárky? Já mám teda upřímně řečeno jeden a pak několik objednaných, ale jako bída! :DD 
Každopádně užívejte advent a přežijte mačkanice v obchoďácích! ♥

Love you all♥

Vaše Eli♥