Last warning [DOKONČENO]

XL.

Jakmile jsem přešla práh, zamrazilo mě.
Hrníček málem pustila na zem, když jsem na zemi spatřila Draca, jak křečovitě svírá záchodové prkénko a třese se, jako při zimnici. Vlasy měl slepené potem a kolem něho byly rozházené parfémy a léky, které zřejmě předtím stály na poličce vedle umyvadla. Chystal se něco říct, k mé přítomnosti, ale místo toho se napl a hlavu málem strčil do záchodové mísy. Radši jsem se hned otočila a zavřela oči. Proč mu nikdo nepřišel pomoct? To ho tu opravdu mají všichni tak v rádi..?
Když se zvracením přestal, zase jsem na něj obrátila pohled.
„Radši se na nic neptej." řekl pohotově a vrátil se k činnosti před tím. Málem se mi zvedl žaludek také.
Jen jsem tu tak stála a v duchu ho litovala, ale ne tak, jako Nickolase, který mě zřejmě odvrhl. A to proto, jaká jsem husa.

„Je tu něco, s čím ti můžu pomoct?" špitla jsem. Přejela mi po těle husina a o krok odstoupila, když se hnědovlásek otočil a z úst mu při tom kapala krev.
„Vypadni." zasyčel a chytil se za pusu, když málem vyvrhl obsah žaludku na podlahu.
Radši jsem ho uposlechla a jakmile jsem opustila koupelnu, všimla si zavírajících se vchodových dveří. Někdo musel zřejmě odejít...

Sedla jsem si na pohovku a hrníček položila na stůl. Naštvaně jsem se podívala na vypnutou televizi, jakoby snad za všechno mohla ona a vzala ze stolku knížku, která tam snad čekala, až si ji někdo všimne. Sykla jsem, když mi projela hlavou ostrá bolest a opřela se.
Bylo mi do pláče, ale věděla jsem, že slzami nic nevyřeším, navíc je pozdě na to uvědomovat si chyby...

„Kráska a zvíře?" přečetla jsem nahlas název knihy a smutně se usmála. Kdysi jsem ji četla, ale i tak jsem ji otevřela u první kapitoly a začala znova, od začátku číst.
A kdy jsem ji četla?
První den, kdy jsem se seznámila s Nickem, v den, kdy jsem se přes půl města hnala s jeho sešitem.

**

Uplynulo několik hodin, a teprve teď Draco opustil koupelnu. Byl bílý jako stěna, když šel do kuchyně udělat si čaj. Vypadal strašně. Dokonce jsem se bála ho oslovit.
Vlasy měl umyté a ještě z nich stále odkapávala voda.
Jakoby právě umřel a umanul si, že v koupelně vypustit duši nehodlá, a radši si udělá čaj, než se rozhodne zakopat na zahradě.

Po nějaké době, když se dovařila voda a on si zalil čaj, přisedl si ke mně.
Nejistě jsem se odsunula ke kraji a knihu si položila na klín.
„Nemám ve zvyku se omlouvat, takže to ani neudělám." promluvil a upil trochu čaje.
Na jeho ruce jsem viděla zase ten černý prsten a donutilo mě to trochu se uvolnit.
„Co na mě tak hledíš? Nikdy si neviděla pochodující mrtvolu?" zvedl obočí a držel na obličeji kamenný výraz.
Ani nevěděl, že se docela přesně trefil do mých myšlenek, v době, kdy vyšel z koupelny.
„Ty taky nevypadáš o moc lépe." dodal po chvíli, když koutkem oka zahlédl můj úsměv.
„Kvůli tobě mě dnes málem uškrtil Nick." překřížila jsem si ruce na prsou a nedávala znát, jakou bolest mi způsobilo, když jsem si na něj zpomenula. Je tu snad šance, jak se mu omluvit? Jak dát všechno do pořádku? Pochybuji.
„Všiml jsem si těch modřin." opřel se o pohovku a jednu ruku si položil na čelo.
Musela jsem si ohmatat krk. A opravdu to bolelo, zvláště, když jsem omylem sáhla na kousanec, tady od něj.

„Je mi špatně!" zavyl a zaklonil hlavu.
„Tady vidíš, jak špatný nápad to byl." položila jsem knihu na stůl a vyměnila ji za čaj a stejně jako on se napila.
„Jak jde vidět, já mám jenom blbé nápady." zamručel a střetl se s mýma očima. V těch jeho jsem neviděla nic. Bylo mu úplně ukradený, že mě do toho zamotal, bylo mu jedno, co udělal Nickovi.
Zajímal se jenom o sebe.

„A můžu se zeptat, proč je ti tak strašně zle?" zvedla jsem obočí a v tu chvíli uslyšela kroky ze shora po schodech.
„Protože ten hlupák neví, kdy má dost.
Včera ne že z tebe vysál více, než je zdrávo, ba dokonce tolik, že jsme si mysleli, že si mrtvá, ale když se nám ho podařilo od tebe odtrhnout, nestačilo mu to a pustil se do našich zásob v lednici. Nezbyla ani kapka, všechny lahve byly prázdné do pár minut. Vůbec se mu nedivím, že je mu zle. Předávkovat se krví je až smrtelné, mohlo to dopadnout hůř."
ozvalo se za námi, když do místnosti přišla Nickova matka a přehodila nám přes nohy deku.
„Nic si nepamatuju." zabrblal rozhořčeně Draco a vyhrabal se zpoza deky.
„Zmizelo dohromady patnáct litrů, šílenče!" zamračila se na něj a odpochodovala pryč. Zmizela v dalších dveřích, v místnosti, která je mi zřejmě také neznámá.
Ještě něco si řekl pro sebe a zapl televizi.
„Patnáct litrů?! Pane bože..." podívala jsem se na něj udiveně a při tom se znechuceně zašklebila.
„A všechno skončilo v hajzlu." dodal.
"A to doslova." přidala jsem se k němu a začala vnímat film, který právě začal.