Last warning [DOKONČENO]

XXIII.

Hodinky ukazaovaly za deset minut půlnoc.
Konečně.
Všichni jsme se odebrali do lesa.
Otec podržel všem dveře a všichni vešli do ledového království noci.
I na mě byla zima. Aby ne, když jsem na sobě měl jenom košili.
Cestou jsem stihl praštit Draca a sám jsem malém zakopl o Vanesinu nohu.

"Čím začneme?" zeptal se vesele strýc.
"Vidím, že Draco s Nickolasem mají přebytečně moc energie, co kdybychom zahájili dnešní noc jejich soubojem?" podíval se na nás prarodič James.
"Dobře!" plácl mě otec po zádech.
A já nestihl ani zaprotestovat, i když... Proč bych to dělal.

                        °°°
Rozběhl se proti mně v plné rychlosti.
Úder však nepřišel.
"On mě kousl!" otočil jsem se na něj a všiml si jeho úšklebku, když si olizoval rty.
Podíval jsem se na svoji ruku, po které stékala tekutina podobná lidské krvi.
Zase se rozběhl, ale tentokrát mi nestihl uhnout a dostal plnou silou pěstí do břicha.
Odhodilo ho to stranou a musel se zabrzdit nohama v hlíně.
Další úder patřil mně a opatřil ránu do hlavy, kdy klesl na zem a zabořil hlavu do země.
"Chutná hlína?" nemohl jsem si odpustit.
Hned zareagoval a podkopl mi nohy.
Postavil se snad ještě rychleji než je vůbec možné a kopl do mě silou, která mě odmrštila na strom, o jenž jsem si málem zlomil páteř.
"Kchhsss." zakašlal jsem se a zase se do něj pustil.
Otočil jsem hlavou, kdy mi v ní hlastitě křuplo a zrychlil se mi dech.
Moje pravá síla.
Pravou pěstí jsem mu dal rozhodující úder, kdy spadl na na svého otce, který ho zachytil před pádem.
"Nickolas vyhrál!" oznámil můj otec s jiskrou v očích a malým úsměvem.
Pohrdavě jsem se koukl na Draca, který popadal dech.

"Dobrá tedy, přinesl jsem toho přeměněného, stejně nám nic neřekne, takže nebude vadit, když si zahrajeme menší hoňku." zjevil se tu ten hnědovlasý muž, kterého držel můj otec, aby neutekl.
Při tom sebou neskutečně šil a vrčel jako nějaký zdivočelý pes.
"Kdo ho zabije, dostane odměnu!" zúžily se otcovi zorničky a pustil ho.
Když kolem mě proběhl, trochu jsem se usmál a jako všichni ostatní jsem mu nechal malý náskok a vběhl hlouběji do lesa.

Běžel jsem nejrychleji, ale Damon mi byl hned v patách.
Stopu přeměněného upíra jsem cítil  přímo před sebou a proto jsem zrychlil.
Uslyšel jsem vedle sebe smích a Draco už běžel vedle mě.
Zavrčel jsem a rozběhl se snad nejrychleji jak jen to šlo, abych Draca setřásl.
Podařilo se, ale bylo mnohem obtížnější vyhýbat se stromům.

Objevil jsem se na jakési mýtině.
Měsíc jsem měl přímo nad hlavou a když jsem se po mýtině rozběhl, spatřil jsem nějakou postavu. Zarazil jsem se a prohlížel si ji ve stínu stromů.
Chtěl jsem se rozběhnout s doměnkou,  že je to Přeměněný, ale postava vyšla z tmy a málem mi způsobila infarkt.
Není to zase sen..?
Stál tam v měsíčním svitu chlap, který držel pod krkem dívku.
Po pohledu na dívčin obličej jsem strnul na místě.
"Pomoc!" vykřikla přidušeně a já se chtěl za ní rozběhnout, ale muž mě zastavil.
"Ještě krok a zabiju ji." zavrčel povědomý hlas.
"Toto je moje území chlapečku." dodal a mně došlo o koho se jedná.
"HNED JI PUSŤ!" zavrčel jsem nepříjemným tónem a sledoval každý jeho pohyb.
Za mnou jsem uslyšel praskat větve.