Last warning [DOKONČENO]

XXII.

Opřel jsem se o kraj umyvadla a podíval se na sebe do zrcadla.
Pokusil jsem si dát vlasy pryč z očí a trochu je učesat, ale nakonec jsem to vzdal a vyšel z koupelny.

Oblékl jsem se do něčeho "formálnějšího", jak se sluší a patří a z krabice ve skříni vytáhl drahé černé boty, co jsem dostal minulý rok k Vánocům.
Chvíli jsem zápasil s tkaničkami, při čemž mi vlasy zase omezily výhled a vydal se dolů za rodiči.
V ruce jsem držel kravatu, které jsem se chtěl nenápadně zbavit, ale hned na schodech mě zadržela matka.
"Ukaž mi to." vytrhla mi kravatu z ruky a přinutila mě, abych se sklonil.
Měla na sobě černé šaty s červenými květy, celkově vypadala elegantně.
Když mi kravatu zavázala, celého si mě prohlédla.
"Udělej něco s těmi vlasy, vypadáš jako by ses právě probudil." řekla přísně.
Odfrkl jsem si a sešel těch pár schodů dolů na chodbu.
V kuchyni seděl otec v obleku a dělal něco na počítači.

Ohlédl jsem se na hodiny, které ukazovaly za patnáct minut šest.
Večer už se stmívalo.
Docela se na dnešek těším...

"Jsi připravený drahý?" promluvila matka na otce a sedla si naproti něj.
"Ale jistě." odpověděl a nespouštěl oči z počítače.

Sedl jsem si na gauč a na chvíli zavřel oči.
Jsem unavený...
  Chvíli jsem odpočíval, než mi ušima projel nepříjemný zvuk zvonku.
"Rghhh... Už jdu..." zamumlal jsem si spíše pro sebe a vydal se k hlavním dveřím.
Cestou jsem se ještě doupravil a zatáhl za kliku.
"Hezký večer!" ozvalo se skoro sborově, když jsem dveře otevřel.
"Dobrý." prohlédl jsem si je a pustil celou rodinu dovnitř.
"Sešli jsme se tu všichni!" oznámil radostně strýc, objal se s mou matkou a následně si potřásl rukou s otcem.
Vedle mě stála postarší dáma tedy matka moji matky. Nerad ji označuji "babička" i když ji mám rád. Je asi jediná normální v rodině.
"Nazdar." řekla sarkasticky a drcla mi do ramene Vanesa.
Její dlouhé blonďaté vlasy měla spletené do mohutného copu přehozené přes rameno.
Měla na sobě krátkou modrou sukni s legínami a halenku.
"Čau." zamumlal jsem a začal ji úspěšně ignorovat.
Jak už jsem říkal, nemám ji rád.
A není to jednostranné.
"Ty si zase vyrostl že?" poplácal mě strýc po zádech.
"Myslím že ne." věnoval jsem mu krátký pohled a pozdravil se s Jamesem, který má titul mého dědy.
Takže abych představil všechny...
Strýc Edmund, teta Miriam, Draco a Vanesa.
Prarodiče James, Sharla a Jannet.
Pak už jenom já a rodiče.
Je nás deset, což je podle mě akorát a kdyby nás bylo víc, určitě bych se zbláznil.
Má rodina je trochu... No, jak bych to řekl... Podivná.
Každý člověk je úplně odlišný, ale přesto si všichni rozumí.

"Pojďte do obýváku." usmála se matka, jenž měla rudě červené rty a následovala hosty ke stolu.

                       °°°
"Dnes pro vás ve večerních hrách máme menší překvapení." prohlásil otec při čemž si lokl červeného vína, které bych jen těžko rozlišil od krve v jiných pohárech.
"Tak to už se opravdu těším." usmála se mile Miriam a dupla Dracovi na nohu, když se zrovna účastnil slovní bitvy se sestrou.

Celý stůl se dal do horlivé debaty, které jsem se jako vždy neúčastnil a jen upíjel ze skleničky.
Noc teprve začíná a proto věřím, že dnešní oslava bude stát za to...