Last warning [DOKONČENO]

XXXIII.

Zrovna když se ozval výstřel, chytil jsem Kristin do náruče a rozběhl se proti rozbitému oknu.
"Sakra!" zaklel jsem, když mi došlo, že zasáhli mě. Naštěstí jsem to schytal já.
Během okamžiku se spustila lavina dalších výstřelu, ale to už jsem nevnímal a vyskočil z okna.
Tiskl jsem k sobě Kristin a běžel domů. Bylo mi jedno, že mě můžou vidět lidé na ulici, prostě jsem běžel jak nejrychleji jsem mohl. Zamlžilo se mi před očima, ale nezastavoval jsem se, dokud jsem nestál před vchodem.
Silně jsem kopl do dveří, které se rozrazily a rozhlédl se po obýváku.
Na pohovce seděl Draco.
No, lepší pomoc tu být nemohla... Pomyslel jsem si.
"Co to u všech všudy vyvádíš pošuku?!" vstal a zvedl obočí.
"Nemám čas blbečku, pomož jí." rozkázal jsem a málem spadl na zem.
"Co za to?" usmál se škodolibě a podíval se na Kristin, která před chvílí omdlela a po krku jí stékala tmavě rudá krev.
Na sucho jsem polkl a podíval se zase na Draca.
"Máš jedno přání." zavrčel jsem mezi zuby a podal mu dívku, při čemž sklouzl na podlahu.
Cítil jsem se pod psa, ale viděl jsem Draca, který rychlostí blesku položil Kristin na pohovku a vyběhl nahoru. Během okamžiku se vrátil s kufříkem, z kterého vytáhl obvazy a když se sklonil k ní, zasténal.
Otočil hlavu mým směrem a schválně si přivoněl k jejímu krku. Na chvíli zavřel oči.
"Jen kvůli tobě..." řekl podrážděně a odtáhl se.

Z posledních sil jsem si sedl a opřel se o zeď. Mám takový blbý pocit..
Rukou jsem si sáhl na rameno a sykl. Když jsem se na prsty podíval, byly od krve, jak jinak že?
"Co si dělal?" ozval se Draco, když obvazoval Kristinin krk.
"Nebudeš tomu věřit, ale já nic." odvětil jsem a dal si hlavu na kolena. Žaludek mě bolel stále stejně, hlava se mi začala točit a krev se mi vsakovala do trička. Na to je úžasný den.
Potom jsem Dracovi všechno vysvětlil a ani nevím jak a u zdi usnul.

**

"Nemůžeš to dělat rychleji?"řekl jsem skrz zatnuté zuby a zavřel oči.
Draco si totiž velmi užíval vytahování kulek z mých zad.
"To by nebyla ale sranda!" řekl na obranu a jeden kovový náboj cinkl o zem.
"Hah... Doufám, že si to užíváš." zasmál jsem se sarkasticky a opřel se o stůl.
"A ty jsi doufám nezapomněl na tvůj slib." řekl pobaveně a přestal s mým mučením.
"Chci vidět, co bude dělat, až se probudí." otevřel ledničku a vzal si sklenku s červenou tekutinou.
"Teď už to tajit nemusíš." dodal a přiložil si skleničku k ústům.

Toho jsem se bál...