Last warning [DOKONČENO]

XXXII.

Pořád se mi motala hlava, ale stihl jsem ho chytit dříve než si mě všiml. Jediné co se ozvalo bylo křupnutí, když jsem mu zlomil vaz a dopad těla na zem.
Zbývající čtyři muži se na mě během okamžiku otočili a namířili zbraně.
Jak jsem si myslel, všichni byli upíři...
"Kdo jsi?!" zakřičel jeden z nich a nespouštěl ze mě oči. Měl je rudé a vlásečnice pod víčky stejné barvy. Jeho blonďaté vlasy byly rovné jako hřebíky a obličej připomínal spíše závislého narkomana než upíra.
"Hledají mne, ale neví kdo jsem..." zasmál jsem se.
"To je k smíchu!" vykřikl jsem a najednou se objevil před ním. Musel jsem sklonit hlavu abych mu viděl do obličeje, protože byl tak o dvě a půl hlavy nižší.
   Jeho pistol jsem jednou rukou chytil a usmál se mu do obličeje. Nebyl ani zdaleka silný tak jako já.
"Já jsem Nickolas... Těší mě." řekl jsem sarkasticky s úšklebkem a zbraň namířil na něj, i když jí stále držel on sám. Zřejmě to nečekal, když se ozval výstřel a kluk bez známky života navštívil kamaráda na zemi.
Než jsem se stihl otočit, ozval se další výstřel a v mojí pravé paži se ozvala palčivá bolest.
Aby ne, když mě ten bastard za mnou postřelil...
Byl rychlejší než jsem si myslel a během chvíle mi vrazil pěstí a já s sebou praštil o zeď pizzerie dobrých pět metrů od místa kde jsem doteď stál a málem se přerazil o převrácený stůl.

Ozval se dívčí výkřik, který nemohl patřit nikomu jinému než Kristin.
Zavrčel jsem a na chvíli se zastavil, neboť se mi hlava točila tak, že jsem měl podezření, že jsem něco pil. Možná už mám halucinace.

Pramínky vlasů, co mi popadaly do obličeje začaly světle zářit.
Než jsem se však vzpamatoval, jeden se zbývajících mi zasadil další úder. Chytil jsem ho za paži a silou s ním praštil o zem hned po jeho útoku.
Vykašlal jsem krev a pro jistotu do něj kopl, aby neměl příležitost se postavit.
Zbývali ještě dva.

Udělal jsem bez své vlastní vůle dva kroky do zadu a opřel se o stůl. Ne, ještě to není dobrý, zřejmě jsem to svinstvo ze sebe pořád nedostal...
Jen taktak jsem se vyhl úderu tmavovláska.
V ruce držel nůž a než jsem něco udělal několikrát mě s ním bodl do břicha.
"Ty ZMETKU!!" vykřikl jsem a kopl do něj takovou silou, že se mi na rukách začaly objevovat známé ornamenty.
Ještě ale nebylo po všem...
Málem jsem dostal infarkt, když jsem zahlédl posledního černovalsého kluka stojícího u Kristin. V ruce měl její vlasy a právě za ně jí vytáhl na nohy. Třepala se jako osika a v očích měla slzy. Ale přesto na mě upírala pohled.
"Nicku." špitla.
"Ty jí znáš?" povytáhl obočí a slizce se usmál. Pod jejím krkem se najednou objevila pistol.
Trhl jsem sebou a málem se za ní rozběhl, kdyby mě někdo ze zadu neskopl na podlahu.
Za mými zády stál hnědovlásek a zrovna na mě namířil zbraní.
"Jenom se pohneš a zabiju ji." zavrčel kluk přede mnou a zamračil se.
Odplivl jsem zbývající krev z úst na zem a znechuceně povytáhl obočí.
Kristin strachem málem nedýchala. Něco ve mně vřelo. Na ní nikdo špinavýma prackama sahat nebude!!

"Co kdyby jsme si prohráli?" zasmál se a bez váhání Kristin kousl do krku. Ta ze sebe vydrala takový výkřik, že jsem ztratil poslední nervy a trpělivost. Během sekundy jsem se ocitl u něj a uhodil ho do obličeje takovou silou, že byl nucen pustit Kristinin krk a chytit se za zlomený nos, což určitě nebyla jediná zlomená kost.
To byla však chyba.

Ozval se výstřel.