Last warning [DOKONČENO]

XXXVI.

Takže.. Podle komentářů, se vám jiné pohledy zamlouvaly a proto... S tím budu pokračovat. ^^
Přeji hezké čtení!

Draco - tučně
Kristin - normálně
——————–—————

Jakmile jsem doběhl před dům, uvědomil jsem si, že nemám klíče.
Sprostě jsem zaklel a zatnul zuby, kvůli bolesti v nich, což ovšem nepomohlo. Měl jsem ale radost, že to "nakupování" nebylo zase tak otravné.
S úsměvem jsem udělal krok dozadu a nohou do dveří kopl.
Ty se hned rozrazily s doprovodem dívčího výkřiku. Také jsem si všimnul souseda naproti, který mě vyděšeně pozoroval. Pozdravil jsem ho, jakoby se nic nestalo a vešel dovnitř.
Porozhlédl jsem se po místnosti a očima zabloudil ke kuchyňské lince, na které dřepěla Kristin a s vystrašeným výrazem přibouchla okno nad dřezem, snad s domněním, že jsem to neviděl.
„Ale copak?" zvedl jsem jedno obočí, sladce se usmál a položil tašku na zem.
Kristin slezla s linky a nedokázala ze sebe vypravit ani slůvko.
Přišlo mi to nehorázně roztomilé.

Skočila jsem z linky dolů a radši ani nedýchala. Bála jsem se ho... A v tento moment ještě více, neboť mě přistihl při nezdařeném útěku. Začaly se mi klepat ruce a málem jsem si prokousla spodní ret zuby.

Přišel jsem k ní a shrbil se, abych jí viděl do obličeje.
„Budu dělat, že jsem to neviděl." zavrněl jsem Kristin do ucha a na linku o kterou byla opřená jsem položil tašku s jídlem.
„Určitě máš hlad." dodal jsem a šel dát kabát na věšák.

Spolkla jsem knedlík v krku a zadívala se na něj, když stál ke mně zády.
Kde je Nickolas? Proč jsem tu s ním sama?!
Včera v noci jsem nemohla zamhouřit oka. Bylo toho na mě moc a stále si myslím, že snad sním, protože to není MOŽNÉ! Jak mohou upíři existovat? Dělají si snad ze mě srandu?  Tohle je totiž blbý vtip.