Last warning [DOKONČENO]

VI.

Hned jak jsem vystoupil z autobusu jsem směřoval na mé nejoblíbenější místo, které jsem si za těch pár dní našel.
Tam kde nejsou lidé a je tam klid.
Hned jak jsem došel daleko od domů a viděl jsem, že tu nikdo není jsem se rozběhl.
Nejdřív pomalu, ale potom jsem nabral svoje tempo.
Moje nejvyšší rychlost je kolem 130km/h což je podle mně slušné.
Ale to jen, když se mi zvýší adrenalin.

Doběhl jsem na své místo. Louka.
Nádherná... uprostřed hor.
I když zrovna nesvítilo slunce, bylo tu překrásně.
Musel jsem se usmát a zastavil se.
Jo.. zase jsem zapomněl přibrzdit a proto jsem nezastavil podle plánů. Pár kotoulů jsem samozřejmě nevynechal a když jsem sebou plácl do trávy můj pohled upoutalo nebe.
Takhle jsem na mraky hleděl pěkně dlouho.
Kristin... Holka, která je strašně otravná a v její přítomnosti se chovám divně. Její krev mi motá hlavu.
   Před rokem jsem si dal slib, že se s lidmi nebudu přátelit.
Proč? Vždycky se něco stane. Celý můj život je tragédie. Jednou jsem se přátelil s jedním klukem. Docela jsme si rozuměli a on byl jediný, který mně bral takového jaký jsem. Nikdy jsem mu neřekl, že jsem upír. Ovládal jsem svůj hlad a bral ho jako přítele.
A co se stalo? Srazil ho náklaďák.
Nepřežil...

Koukal jsem na mraky a něco si uvědomil.
Za týden bude úplněk. Ale ne obyčejný... Bude červený.
Každý rok se moje rodina schází dle tradice u nás. Je to jediná noc, kdy je s rodinou zábava.

Z myšlenek mně vytrhl déšť.
Proč musí kurva pršet?! Tady prší snad pořád...
A ne jen to. Ucítil jsem lidský pach. A později i krev.
Místo toho, abych se vydal domů jsem šel za pachem do lesa na okraji louky.
"Zajímalo by mně, co se tam děje." zabručel jsem si pro sebe a odstrkoval jsem větvičky dál od obličeje. Les je hustý a za chvíli jsem měl jehličí až za krkem.
Vůně byla silnější a stále přibývala na intenzivitě.
Pršelo čím dál tím víc.
"Bingo." zašeptal jsem, když jsem pár metrů před sebou spatřil muže. Ale co to? V ruce držel nůž a když jsem se podíval pozorněji, všiml jsem si ležící postavy vedle něj.
Vražda?
Vůně se linula všude kolem.
Lidé jsou hloupí. Proč ho zabil?
Zakroutil jsem hlavou a rozhodl se jednat. Tak milý... Půjdeš do pekla.

Mužovi bilo srdce klidně, když pustil nůž na zem. Možná je to sériový vrah nebo mafián, když mu nedělá problém někoho zabít.
"Budeš mi chybět." zašeptal a chystal se k odchodu.
Rychle jsem se dostal za něj a zašklebil jsem se.

Lesem se ozval výkřik, který byl utlumen hustým deštěm.
Běžel jsem pryč s lehkým úsměvem.
O jednoho zločince méně. Pomyslel jsem si.

Pořádně jsem si utřel pusu před vchodem a sundal jsem si mikinu. Matka je všímavá a těch pár kapek by ji neuniklo.
Celý mokrý jsem vešel do chodby. Rodiče nikde.
Venku zahřmělo a dveře prudce třískly v průvanu.
Vyběhl jsem schody a mikinu jsem hodil na topení v pokoji.
  Z okna foukal studený vítr a déšť bubnoval o venkovní parapet.
Byla už tma a mně začala bolet hlava. Nejsem zvyklý na čerstvou krev...