Last warning [DOKONČENO]

VII.

Celý zbytek dne jsem ležel nehybně na posteli a vstřebával krev, která mi dělala problémy, ale už ne tak velké jako po prvé...
Moje "čistota" jde kdesi do háje.
Ale co! Stejně s tím už nic neudělám...
Jsem nejmladší z rodiny, který pil čerstvou krev. Ale Draco je podle mne horší.
Můj zmiňovaný bratranec ji ochutnal už v osmnácti. Jo "už" protože u nás je zvykem kolem třicítky. Ovšem mu to celkově zatemnilo svět a je na ní doslova závislý. Nedivil bych se, kdyby se ve zprávách objevilo, že někoho zabil v obchoďáku plném lidí...
Jeho rodiče si s ním neví rady a jediné co zabírá jsou drogy.
Ne přímo drogy, ale omamná látka s podobnými účinky.
Jinými slovy, prostě ho to oslabí a zbaví ho na chvíli té chutě, která mu zatím jen stěžuje život.
  Abych nezapomněl, má sestru. Její jméno je Vanesa a abych řekl pravdu, moc ji nemusím. Je ji taky osmnáct jako Dracovi a jediná maličkost je, že není čistokrevná.
Znal jsem ji jako holku ze stejné ulice. Sice nevím jak, ale zjístila naše tajemství a nezbyla jiná možnost než jí zabít. To u nás bydlel ještě Draco s rodiči, kterému v té době bylo osm.
  Miriam, jeho matka se nad ní smilovala a svým způsobem ji zachránila. Proměnila ji...
Je to rituál, který má mizernou pravděpodobnost úspěchu. Vanesa měla štěstí.
To zapříčinilo, že se stala dítětem těch dvou.

Dole jsem uslyšel hlasité bouchnutí dveří. Věděl jsem, že to jsou rodiče a proto jsem se vydal dolů do obýváku.
Už už jsem chtěl pozdravit otce, ale když se ke mě přiblížil dostal jsem takovou facku, že jsem se málem neudržel na nohách.
Hodil jsem po něm nechápavý pohled.
"Ty si prostě nedáš ŘÍCT!!!" zařval. Jsem u něho zvyklý na takové výstupy, ale na kamenný výraz mé matky ne. Naposledy se tak tvářila, když.. No vlastně se tak nikdy netvářila.
"Hmm?" pootočil jsem hlavu a snažil se přijít na to, co jsem udělal.
Místo vysvětlení jsem dostal pěstí do břicha.
Už to ve mně vřelo, ale přece.. S otcem se prát prostě nehodlám.
Do pusy se mi dostala krev.
Nebyla ale moje...
Aniž bych ji polkl jsem se na něho podíval a obsah svých úst vyplyvl na podlahu.
"Jak si mohl... Slíbil si... Že..." zašeptala matka.
Jak na to sakra přišli?!!
Bez slov jsem vystřelil z vchodových dveří a nechal je za sebou prásknout jak jen nejvíc to šlo.

Venku pršelo a už byla tma.
Se vztekem na rodiče jsem se rozběhl po cestě a snažil se vybít si zlost.
Já už NEJSEM MALÉ DÍTĚ!! zařval jsem v mysli a běžel dál. Svoje tempo jsem nijak nehlídal, takže jsem neměl ponětí o světě kolem mě.
Ani jsem si nevšiml ostrých světel před sebou a poslední co jsem před silným nárazem zaznamenal bylo až hlasité troubení.