Last warning [DOKONČENO]

VIII.

Vzpamatoval jsem se až na kapotě auta, na které jsem se pár metrů projel a pak jsem se pokutálel po zemi, když auto zastavilo.
To se mi snad jenom zdá... Z jednoho problému na druhý.
Odlepil jsem hlavu od země a snažil se postavit dřív, než se někdo vyřítí z auta mi pomoct.
Snad nejrychleji jak to šlo jsem se schoval za nejbližší roh domu. Měl jsem štěstí, ještě chvíli trvalo než někdo vyběhl.

Nic mi nebylo, což je docela pochopitelné, když jsem upír.
Vykouknul jsem na cestu, kde v dešti stála nějaká žena a ohlížela se okolo.
Bílý fiat stál pod lampou, která osvětlovala místo, kde jsem ještě před chvílí ležel.
Žena se zmateně ohlížela a z auta vyběhla ještě nějaká dívka. Déšť mi nedovoloval poznat její pach a v té tmě jsem nevěděl o koho se jedná, stejně tu skoro nikoho neznám.  Musel jsem se zašklebit, když jsem viděl promáčklou kapotu a sklo, na kterém se objevila velká prasklina.
To nemůžu aspoň chvíli dávat pozor?!
Slyšel jsem, že žena volala na 112 a proto se neslyšně vypařil pryč od té nehody co jsem způsobil.

Potichu jsem vyšplhal do otevřeného okna svého pokoje.
Byl jsem zase promoklý až na kost... Podlaha byla po chvilce mokrá taky.
Když nad tím přemýšlím, vlastně bych se už nemusel koupat.
To počasí začínám nenávidět!

**
Ráno už doma nikdo nebyl a proto jsem se nemusel omlouvat za to co jsem udělal. Vlastně.., já se omlouvat za nic nebudu.

V autobuse ani o přestávce se nic nestalo a proto jsem zase ležel na lavici a poslouchal učitele.
Jediné čeho jsem si všiml bylo, že tu není Katrin. Možná proto jsem byl úplně klidný a mohl dát volný průběh svým myšlenkám.
Dokud se neotevřely dveře.
Hned jak mně do nosu praštila silná vůně jsem zvedl hlavu.
Já o vlku a vlk za dveřmi...
Udýchaná Katrin stála ve dveřích stále neschopná popadnout dech.
"Slečno Flittová, jdete pozdě." zamračil se na ní učitel.
"Pa-pardon... Včera se nám stala bouračka a já se neměla jak dostat do školy." špitla a rozhlédla se po třídě.
Oči jsem zašpendlil k lavici a snažil se vyhnout jejímu pohledu.
Bouračka?
"Jsem rád, že se vám nic nestalo.
Ale nebyl nikdo jiný zraněn?" zvedl obočí učitel a položil křídu na katedru.
"Ne... Nebo teda... Myslím, že nikdo, asi jsme srazili včera večer nějaké zvíře. Muselo utéct, protože jak jsem vystoupila s tetou z auta tak jsem nikoho neviděla." poškrabala se na zátylku a šla si sednout vedle mně. Najednou její úsměv ochabl.

Zvíře ve městě? A tady?
"Ahoj." usmála se.
Zvedl jsem hlavu, kterou jsem zase rychle položil.
"Máte rozbitý auto?" zabrblal jsem do rukávu mikiny.
"No... Ano, ne-nevím co to bylo, mně se to jako zvíře rozhodně nezdálo." špitla.

Tak počkat...