Last warning [DOKONČENO]

XII.

"Radil bych ti doporučit držet jazyk za zuby, jestli o něj nechceš přijít." zamračil jsem se.
Najednou mě něco chytlo za pas a silně stisklo.
Prudce jsem se nadechl a vykulil oči.
Co si myslí, že DĚLÁ?!
"Děkuju." stiskla mě v 'objetí' ještě víc.

Vydal jsem tichý stén, když jsem ucítil její tep a moje tělo pomalu ztrácelo kontrolu.
"Pusť mě." vymáčkl jsem ze sebe.
Tohle není dobrý. Tohle není vůbec dobrý!

Tím, že se mě teď dotýká, mi dává ještě víc najevo, že v ní proudí krev.
Vyškubl jsem se z jejích paží a vyběhl schody přímo do pokoje.
Nestihla ani postřehnout, když jsem zavíral dveře.

Škvírou pod dveřmi jsem prohodil klíč a bouchl sebou o zem.
"Nickolasi?! Děje se něco??" slyšel jsem její hlas, když běžela nahoru.
"Za žádnou cenu neotvírej ty dveře!" vykřikl jsem.

Dech se mi zrychlil a moje mysl se začala zatemňovat.
Tohle bude zlý...
Vykřikl jsem, když jsem si lámal prsty. Snažil jsem se přestat myslet na krev.
"Nicku!" bušila na dveře.

V hlavě jsem slyšel její bití srdce.
Zorničky se mi stáhly a dech se vrátil do normálu.

Mám hlad...

Pomalu jsem se zvedl ze země a dlaň položil na dveře, při čemž jsem si olízl rty.
"Otevři ty dveře." zašeptal jsem v úšklebku.
"Říkal jsi... Říkal jsi, že nesmím." špitla a ze země vzala klíč. Cítil jsem strach.
To se mi líbí.
"Ale no ták.." zvedl jsem obočí a párkrát jsem zalomcoval klikou.
Přece si nebudu ničit nábytek...

"Bojím se tě Nicku." špitla a odstoupila od dveří.
"Proč?" usmál jsem se.
Kdyby jen viděla přes ty dveře, spatřila by to co jsem schovával.
Moje malé tajemství...

"Prosím." zabručel jsem.
Vím, že váhala.
Můj hlad byl čím dál tím nesnestilenější.
Zlosí jsem bouchl kolenem do dřevěných dveří a zavrčel.
"Otevři ty zatracený dveře!!" zařval jsem.

Najednou jsem uslyšel nějakou ránu. Ale Kristin to být nemohla, bylo to dole.
Vztekle jsem začal zase lomcovat klikou.
Moje svědomí se bránilo... Tak moc se bránilo tomu, co se mi teď děje. Ale já nemohl. Nemohl jsem se ovládnout.

Promiň Kristin...

Už jsem chtěl vyrazit dveře, než se mi najednou zatemnilo před očima. Obrovská rána a poslední co si pamatuju byl její výkřik.