Last warning [DOKONČENO]

XVII.

„Vstávej sakra!" zabouchal jsem na dveře. Jak už je zvykem snažím se toho tupce vzbudit...
A stále žádná odezva.

Už jsem zase chytal nervy, ale najednou se dveře rozrazily a já dostal přímý zásah dveřmi do obličeje.
„Arghhh." zavrčel jsem a odlepil se od dveří.
Znudědný výraz Draca mi nálady nepřidal.
„Máš deset minut." syknul jsem a po schodech směřoval do kuchyně.
**
Jen tak-tak jsme dorazili před plaveckou halu.
Každý pátek sem budeme chodit, takový opruz.
Tahle škola má svůj vlastní plavecký tým a budou se vybírat nováčci do týmu.

„Jdeme." mávl na nás učitel a všichni se za ním poslušně vydali.
„Umíš vůbec plavat?" zvedl na mě pohled Draco a ušklíbl se.
Protočil jsem oči a s ostatníma klukama vešel do haly a následoval je do šaten.
Do nosu mě praštila vůně chlóru. Jestli se tomu vůně dá říkat.

Tak trochu jsme s Dracem vyčnívali. Nejvyšší a k tomu jediní s nějakou svalovou hmotou. To bude zábava.
Všichni si nás se závistí prohlíželi.
„Dávej bacha, ať ti ty kontaktní čočky ve vodě neodplavou!" začal se smát jeden kluk.
„Arghh! Já nenosím čočky! Myslíš, že jsem rád za svůj vzhled?!" zavrčel jsem.
„Ty se do něj navážíš?" ozval se za mnou bratránek.
Počkat... On se mně zastává?
„No? A co má být? Nestrkej do toho svůj rypák!" začal se kluk smát ještě víc a Draca to ještě víc vyprovokovalo. Všichni okolo odešli ze šaten a později i jeho poskoci zmizeli.
„Haa?" zvedl se Draco z lavičky a mířil si to k němu.
„Noo? Co mi uděláš?" zašklebil se kluk.
„Draco, NE!" vyjekl jsem když ho chytil pod krkem.
Přiběhl jsem k nim a nestihl nic udělat, když se na kluka usmál.
Prokousl mu kůži na rameni.

Blonďák začal zběsile kopat nohama a kdyby ho druhou rukou nechytil za pusu určitě by řval co by mu hlasivky stačily.
Nevěděl jsem co dělat. Sakra!
Když se klukovi podlomily nohy, Draco ho pustil a přidřepl si k němu, když spadl.
Zvedl mu bradu a jeho oči se střetly s těmi druhými.
„Najednou se ti udělalo blbě a šel si domů. Na nic si nepamatuješ, jen, že se ti náhle udělalo nevolno." koukal mu do očí soustředěně a jeho zorničky se stáhly.

Zvedl se a pokrčil rameny, když kolem mě procházel.
„Ty debile!" špitl jsem a vyšel jsem ze šaten. Ručník jsem hodil na lavičku vedle.
Učitel už tam stál a kývl, aby jsme se přidali za ostatními.
„Jacobovi se udělalo nevolno a šel domů." oznámil Draco učiteli a já propaloval pohledem všechny okolo.
Trénink začal.

Už tak dlouho jsem neplaval...
Přijde mi to jako věčnost, ale vodu miluju.
Při našem malém závodě jsem zatím vedl.
Plaval jsem rychle, ale Draco mě doháněl. Nečekaně.

„Páni! Máte opravdu talent!" zajásal učitel a na nás oba se tlemil jako kdyby si něco šňupnul.
"Zatím jste žhavými kandidáty přidat se do plaveckého týmu!" mrkl na nás.
Protočil jsem oči a koukl na Draca, který měl stejný názor jako já.

Sakra! Asi ho později přetrhnu.
Co kdyby na to někdo přišel?!
Rodiče by mě zabili! A jeho urcitě taky... Blbec, blbec,.. BLBEC!!
Arghhh.... Ale i tak, co tady vůbec dělá?

**

Rodiče se vrátili.
Draco stále neopustil náš barák a otec je proti stejně jako já.
Ten kluk, kterého Draco "pokousal" se ještě ve škole neobjevil.
Ale co je mi do něj, když mi v pokoji lítá jeden splašený blbec.

"Oslava bude za týden!"
"To mi jako chceš naznačit, že tu budeš až do oslavy?!" zvednu se z postele a s naštvaným výrazem ho pozoruji, jak mi přehrabuje časopisy.
"No a co má být?" zašklebil se a hodil po mně jeden.
Protočil jsem oči a zase si lehl.
Ani nevím jak, ale nějakým záhadným způsobem jsem usnul.

Stál jsem u lesa.
Neskutečně mě to tam táhlo a ani nevím proč.
Rozběhl jsem se do něj a kličkoval mezi stromy.
Běžel jsem dlouho, než jsem zpomalil a následně zastavil úplně.
Byla noc a mezi stromy prosvítala jen trocha měsíčního světla.
Moje nohy se daly zase do pohybu až jsem se ocitl na mýtině.
Z ničeho nic, mne do nosu praštila silná vůně krve.
Vydal jsem se mýtinou za tou sladkou vůní a hledal příčinu, nebo aspoň vyníka.

Zarazil jsem se u okraje lesa na druhé straně, kde jsem spatřil postavu. Docela vysokou a skláněla se nad něčím, co vydávalo tu silnou vůni.

Přišel jsem blíž a postava se na mě otočila. Stála ve stínu stromů, proto jsem ji neviděl do tváře.
Došlo mi, že někoho právě zabila.
I s obětí vyšla ze tmy a tváří tvář mne pozorovala.
Oběť pustila na zem a znovu se na mně podívala.
Málem jsem dostal infarkt.
Stál tam Draco celý od krve s úšklebkem na rtech.
Můj pohled sjel trochu níž, na oběť, která se válela v trávě a všechno pod sebou obarvovala temně rudou barvou.
Koukl jsem ji do tváře a v zápětí vykřikl.

Trhl jsem s sebou a prudce si sedl na postel.
"KRISTIN!" vyjekl jsem ještě dřív, než jsem se stihl uklidnit.
Tak moc se mi ulevilo, když jsem zjistil, že to byl jenom sen.
Na druhé straně jsem spatřil Draca, který se snažil zadržet smích.
"Kristiiin!!" vyprskl a začal se smát na celý dům.
V křečích se válel na zemi a stále se smál.

Mně do smíchu zrovna moc nebylo.
Zvedl jsem se a šel do kuchyně pro něco k pití.
Nechal jsem tam Draca a ještě rozdýchával sen.
"Vypadá to, že si rozumíte." usmála se na mě matka a podala mi sklenici s červenou tekutinou.
Zavrčel jsem na zamění nesouhlasu a po schodech směřoval zase zpátky.
Ještě jsem se stihl podívat na otce, který zrovna četl noviny.

Cestou jsem obsah sklenice stihl vypít a otevřel dveře.
"Blbečku." zamračil jsem se na něj, když se stále válel na zemi a vydával přidušené zvuky, jako dusící se lachtan.