Last warning [DOKONČENO]

XXIV.

„HNED JI PUSŤ!" zavrčel jsem nepříjemným tónem a sledoval každý jeho pohyb.
Za mnou jsem uslyšel praskat větve.
--

Otočil jsem se a spatřil vrčícího Draca, který vypadal spíše jako zvíře.
Zamračil se na mě a přikrčil se.
Všiml jsem si jeho ruky bez prstenu. To bude problém.
Najednou se rozběhl a v ten moment jsem si vzpomněl na muže.
„Ty jsi zapomněl, kdo jsem?" mrkl na mě muž a zakousl se do krku té dívky, kterou jsem moc dobře znal.
„KRISTIN!" vyjekl jsem a ještě než se stihl rozběhnout, Draco ho odhodil stranou.
Moje nervy přetekly a přetal jsem se ovládat.

Mé nohy se daly do pohybu a za chvíli jsem vrazil muži pořádnou ránu.
„Jsem tvůj učitel, pamatuješ si?" uchechtl se a vyhnul se dalšímu útoku.
Postřehl jsem, že mé vlasy začaly slabě zářit.
V tom mi před očima přeběhla vzpomínka.

„Nekřič na mě!" zvýšil jsem hlas na matku.
Byla naštvaná, protože jsem se nedokázal ovládat a když mě zavřela do pokoje, nezbylo tam nic, co by se dalo označit za neponičené. Vypadalo to tu jako po výbuchu.
Měl jsem šílený hlad a zakázáno jíst vícekrát, než jedenkrát do týdne.
„Až se naučíš ovládat, tak něco dostaneš!" vrazila mi facku a v ten moment se to stalo.
Moje vlasy začaly bíle zářit a na kůži se začaly objevovat různé ornamenty.
Vztek ovládl mou mysl a poslední co si z toho dne pamatuji, že celý dům skončil v troskách.
Měl jsem šest a v ten den jsem matce ukázal sílu albína. Pamatuji si, že má na ruce otisk mých zubů.

Začal jsem zrychlené dýchat a z hrdla se vydralo zavrčení, kterého se lekl i muž a o pár kroků ustoupil.
Okolí jsem nevnímal a jediné co jsem chtěl byla pomsta.
Rozběhl jsem se proti němu a přitlačil ho na strom, až z něho popadalo jehličí.
„Toto už není tvoje teritorium." vycenil jsem zuby jako zuřící pes a pěstí jsem mu vrazil do obličeje, kdy jsem svojí silou jakoby nic porazil strom a muže odhodil stranou.
Ten se však postavil a během okamžiku oplatil ránu.
Uslyšel jsem řev Katrin a to mě přimělo se otočit.
Nad ní se skláněl Draco a ona se ho bezbraně snažila odtlačit.
Jeho úšklebem mnou zatřásl a v tu chvíli jsem z nepozornosti schytal další ránu.
Tohle však bolelo mnohem víc, protože jsem si všiml nože v jeho rukách a velké rány na boku, z které začala pryštit červená tekutina.
Zařval jsem a pustil se zase proti němu.
Schytal jsem několik dalších ran a můj dech se zrychlil snad ještě víc.
„Tsss... Měl jsem tu holku zabít." ušklíbl se a podkopl mi nohy.
Během sekundy mi zabránil se zvednout a celou svou vahou mě přišpendlil k zemi. V noci svítily jen jeho rudé oči a nechutně přesládlý úsměv.
Nad mou hlavu se objevil nůž a kdybych ho hned nechytil za zápěstí, asi bych tu nebyl.
Na svých rukách jsem si všiml svítících ornamentů, jako v ten den, kdy jsem to poprvé viděl.
Celou svoji silou jsem držel nůž od sebe, ale byl mnohem silnější než jsem si myslel.
Špička nože se skoro dotýkala mého čela.
Nemohl jsme se hnout a díval jsem se jen na jeho zkažený úsměv a šílený výraz.

Veselé Vánoce!
Rozhodla jsem se vám napsat další kapitolu, jako dárek ode mě pro Vás ^^

- Happy B-day for me! Dneska mám i narozeniny (ne, nedělám si srandu...), takže jsem se fakt snažila kapitolu  nějak spestřit... 
Doufám, že se líbí a ať máte všichni hodně dárečků pod stromečem!

Paaa  ^^