"Můj lorde" poklonil se Varys. Tyrion vešel do zasedací síně malé rady bez pozdravu,zachmuřený a nevrlý. Vysadil se do své židle v čele stolu a ostatní překvapeně usedali na svá místa.
"Tak. Poslouchám" pronesl a zadíval se unavenýma očima na členy malé rady. Jen jedno místo zůstávalo již po několik dní prázdné.
"Víme něco o malíčkovi?". Varys se potměšile usmál a naklonil hlavu na stranu.
" Je to velice neobvyklé,aby správce královské pokladny zmizel na takto dlouhou dobu. Tím více lord Baelish, pokud urgentně nemusí,nevystrčí nos z Králova přístaviště. Už tomu bude skoro měsíc co odjel. Ale dle všeho se dnes ráno vrátil do města ". Tyrion zdvihl obočí. Vida,přeci alespoň jedna dobrá zpráva.
" Dobře,nechte pro něho poslat a ať tu zítra sedí jako všichni ostatní. Dál?".
"Král Joffrey stále neurčil přesný termín svatby. Několik hostů,které havran nezastihl,už dorazili. Mělo by se něco vymyslet"řekl Pycelle. V tu se Tyrion zamračil.
" Svatba nebude,dokud se mé sestře neuleví! Jak jistě víš velmistře,stále je v bezvědomí!"rozkřikl se na něj. Tywin byl den ode dne ustaranější. Z včerejší zprávy od výpravy z Casterlyovy skály vyplývá,že byly den cesty od Králova přístaviště. Měli by tedy dorazit už dnes. Jejich otec je od božího rána vyhlíží. Pycelle se po jeho slovech zatvářil velmi ukřivděně. "Ale ať"pomyslel si trpaslík.
Najednou se dveře do síně otevřely a dovnitř nahlédl jeden ze stráží.
" Lorde Tyrione,je tu tvá paní ". Lannister si překvapeně poposedl.
" Pozvi ji dál ". O chvilku později do místnosti vkročila Sansa v krásných smetanových šatech.
" Mí lordi"poklonila se spešně členům rady. Všichni do jednoho přikývli na pozdrav. Pak se však její oči upřely na Tyriona.
"Můj drahý,volá tě lord Tywin. S lady Tiffany je zle!" dostala ze sebe jedním dechem. Nikdo ani nepostřehl,kdy stihl Tyrion seskočit ze židle a už mizel se Sansou ve dveřích. Když vrazili do Tiffaniny ložnice,našli Tywina jak svou dceru tlačí do lůžka.
"Celá se chvěje!" křikl Tywin. Tyrion přiběhl, vyskočil k sestře na postel a přistavil jí ucho k hrudi.
"Srdce jí bije jako splašené!" zaradoval se. Otec však takovou radost neměl.
"Musí mít nějaký záchvat. Pane bože!" vyhrkl,když jí z koutků začaly téct pramínky zpěněných slin. Tyrion sestře nadzvedl oční víčko. Naprosté bělmo. Třes přešel v prudké škubání.
"Přitlač ji víc,vypadá to jako vzteklina" pronesl trpaslík a kapesníkem rychle Tiffany stíral pěnu od úst. Sansa stála v rohu místnosti,zakrývala si ústa a zadržovala pláč. Tyriona náhle něco napadlo. Dvěma prsty sestře otevřel pusu a vytřel pěnu z jazyka i patra.
"Co jí to děláš?" okřikl ho Tywin na pokraji zoufalství. Tyrion po něm střelil pohledem.
"Má něco v krku,ale mám krátké prsty. Podržím ji,ale ty jí to musíš vyndat" řekl. Starý muž jako v transu přikývl a Tiffany pustil,načež na ní nejmenší z Lannisterů dolehl celou svou vahou,aby ji udržel na místě.
"Promiň zlatíčko" zašeptal Tywin ke své dceři,než jí jednou rukou otevřel ústa a prsty druhé ruky jí zajel do krku. Tiffany se náhle prudce napnula,že ze sebe bratra skoro shodila. Když pak ale dopadla zpátky na polštář,už se netřásla. Tywin vyndal prsty a druhou rukou si otřel pot z čela. Tyrion k němu natáhl kapesník a otec do něj položil kousek suchého chleba.
"Měl jsem vidět že je málo smočený. Je to má chyba" pronesl zdrceně Tywin a otřel si ruce. Ale Tyrion zavrtěl hlavou.
"Ne,vždyť to je úžasná zpráva. Viděl jsi to? Vždyť ona se dávila. To by jako mrtvá nemohla!" zubil se. Tywin pohlédl na své milované dítě.
"Žije..." zašeptal a Tyrion přikývl. Starý Lannister na chvíli zavřel oči a jen zhluboka dýchal. Vstřebával radostnou novinku.
"Stále ještě nemáme zcela vyhráno" pronesl po chvíli tiše." Ještě jsme nepřišli na to,jak ji z tohoto stavu dostat. Což mi připomíná..". Utnul větu v polovině a přešel na balkón,odkud se rozhlédl. Potěšeně stiskl zábradlí,když před branou Rudé bašty uviděl praporce zlatého lva v červeném poli.
"Už jsou tady". Tyrion seskočil z postele a upravil si košili. Pro svou výšku si musel nechávat šít oblečení na míru. Sansa se už uklidnila a nyní tiše rozdýchávala prožitý šok. Přešel k ní blíže.
" Je ti dobře,Sanso?"zeptal se jí Tyrion a vzal ji jemně za ruku. Dívka přikývla a sklopila oči.
"Ano můj lorde". Tywin se vrátil do pokoje a povznešeně se na svého syna podíval. V jeho pohledu mu něco naznačilo že se všechno vrátilo do starých kolejí.
" Dojdi na schodiště. Jakmile dorazí,okamžitě přiveď Hellena sem"přikázal mu. Nezbývalo mu nic,než souhlasit. Vzal Sansu a spolu opustili komnaty. Tywin mlčky přecházel po pokoji. Zpráva že jeho dítě je naživu ale zároveň není ho potěšila i zarmoutila. Když přecházel kolem zrcadla,zastavil se. Díval se na něj vysoký bělovlasý muž s týden neupravovanými zlatými a bílými vousy. V očích toho muže byla znát únava a vyčerpání a jako by mu za ten týden přibylo vrásek. Kde jen byl ten mladý pohledný muž,který vyhrával války a ve volném čase vychovával své děti? Jak on miloval svou prostřední,malou světlovlasou holčičku se sladkým hlasem, zelenkavýma očima a úsměvem který zastavoval i dospělé muže. Teď tu stojí jako padesátník,který miluje stále svou prostřední dceru,sebevědomou půvabnou a bojovnou ženu. Bůh ví,jestli ještě někdy vezme do ruky meč. Její sestra ani Tyrion neměli o jejím talentu ani ponětí. Jediný Chaime věděl,protože patřila k minimu těch,kteří by s králokatem měli šanci vyhrát. Tywin si nad svým odrazem dlouze povzdechl a projel prsty strniště na tváři. Vždy se kvůli Tiff snažil udržovat je co nejkratší,neměla ho ráda zarostlého. Právě proto se holil pravidelně každé ráno,ale ten týden strachu o dceru na to neměl ani pomyšlení. "Měl bych s tím něco udělat,nebo se mě lekne až se probere" pomyslel si. Naprosto přestal vnímat čas. A uvědomil si to,až když do ložnice se zaklepáním vešel postarší muž s pleší v hedvábném rouchu.
"Hellene,tak konečně!" pozdravil jej Tywin a přistoupil k němu. Mistr se mu poklonil.
"Přijeli jsme jak nejrychleji se dalo můj pane. Ale na královské cestě už není bezpečno jak bývalo" omluvil se. Pak ale přistoupil k lůžku s Tiffany.Podíval se jí do očí a dvěma prsty na krku jí měřil tep. Tywin ho ustaraně pozoroval. Hellen se tvářil minutu od minuty nespokojeněji.
"Je to vážné,můj pane" promluvil nakonec. Tywin sklonil hlavu k Tiffany,aby mistr neviděl slzy v jeho očích.
"Co je s ní?" zeptal se chraptivě. Hellen k němu přistoupil.
"Nervové zhroucení můj pane. Věděli jsme,že takovými záchvaty trpěla,ale nikdy by mě ani ve snu nenapadlo že to zajde až takhle daleko".
" Takže...ona je...mrtvá?"zeptal se Lannister. Mistr zavrtěl hlavou.
"Ne,to jistě ne. Její stav je stejný,jako kdyby spala. Ale z tohoto spánku ji nelze probudit tak lehce. Její tělo se tím jakoby regeneruje".
" Co s ní budeš dělat?".
"Začnu jí podávat Dračí slzy,můj pane".
" Dračí slzy jsou přeci jed!". Hellen se zasmál.
"Jen v kombinaci s vínem. Samy o sobě jsou neškodné a velice ozdravné a mají uklidňující účinky. Léčí se jimi nervové problémy a neduživost. Je veliká pravděpodobnost,že tvou dceru probudí. Jen není možné určit za jak dlouho". Tywin si s Tiffany propletl poslední články prstů.
" Máš je tu s sebou?". Mistr odkráčel stranou a z kufříku,který si s sebou přinesl vytáhl malou skleněnou lahvičku. S ní v rukou pak přešel zpátky k lůžku.
"Mám tedy, lorde Tywine?". Lannister přikývl. Díval se,jak jí Hellen otevírá ústa a do krku jí dávkuje přesně 30 kapek. Pak jí ústa zavřel.
" Tak. Teď nezbývá nic než čekat. Může to být zítra,může to být za půl roku,může to být za několik let". Tywin zavřel oči v tiché modlitbě.
"Kéž by to bylo hned...."