Z pohledu Leny
Všichni do jednoho mě vytáčeli. Ať už Pablo, Bianca nebo ostatní z party. Mysleli si, že když jsme si o něco blíž, že mi můžou jen tak diktovat život a nahrazovat mi tím rodiče, kteří tuhle roli nikdy nebyli schopni zastoupit. Bianca byla možná moje nejlepší kamarádka a milovala jsem ji pro tu její starost a péči o mě, ale nemohla se stavět do role mojí mámy a nemohla mi zkrátka nařizovat, co mám dělat. Na to jsem byla dost stará sama. A Pablo? Toho jsem rozhodně nebrala jako kamaráda, protože pro mě nebyl někdo jako Grover nebo Donathan. Byla jsem si moc dobře vědoma svých citů k němu. Dal mi ale dnes dostatečně najevo, že on sám si jimi tak jistý není. Proč bych se proto měla zajímat o to, jak mu bude, když odejdu s Kevinem? Ne že by se mi zrovna líbil. Nikdy jsem nebyla fandou velkých svalů ani sportovní nadšenec, ale Kevin se naskytl jako dobrá zbraň na rozžárlení Pabla, a tak jsem neváhala a po příležitosti ihned skočila.
,,Pojď, vypadneme odsud. Ukážu ti lepší místa.'' Kevin ke mně natáhl ruku a já s husí kůží na zátylku jeho mozolovitou dlaň přijala. Naháněl mi trochu strach, protože jsem ho za prvé vůbec neznala a za druhé byl o dost vyšší než já.
Nehodlala jsme se s ním vyspat. Nezávazný sex mi do života nikdy nepřinesl nic víc než jen pár minut odreagování. Měla jsem pouze v plánu s ním zajít na jeden dva drinky a pak se rychle vypařit s pocitem, že jsem donutila Pabla žárlit. Nic víc v tom nebylo.
,,Tak mi o sobě něco řekni, fialko,'' přerušil proud mých myšlenek Kevin a sevřel mi dlaň možná až moc silně. Nevyškubla jsem se mu, protože jsem se bála, že ho tím rozčílím a tenhle menší úlet pro mě nedopadne dobře.
,,No jo, znáš to. Dcera superhvězdy, čili život permanentně bez dozoru. Jediný dobrý gesto od mojí mámy bylo, že zařídila, aby mě nikdy nepronásledovali novináři.'' Pokrčila jsem rameny a on mě kupodivu s chápavým přikyvováním trpělivě poslouchal. Vedl mě směrem do té opuštěnější části Toronta, kam jsem z dobrých důvodů nikdy nechodila, a tak jsem se zastavila na místě a odmítala jít dál.
,,Hej, tam já nejdu,'' varovala jsem ho a on se mému protestování jen tiše zasmál. ,,Chtěla jsem si dát drink někde tam v baru, ale nikam jinam nejdu.'' Pokoušela jsem se mu vysmeknout, ale jeho silné ruce mi to nedovolily. Začínala jsem mít poněkud strach, protože jsem ho neznala a okolo procházeli jen pochybní týpci, kterých jsem se bála možná ještě víc.
,,Klídek, fialko. Kousek odsud je kavárna. Přijde mi to jako lepší místo na povídání si než blbej bar, hm?'' Mile se na mě usmál a já věděla, že bych ho neměla poslouchat a raději zdrhat. Měla jsem okamžitě couvnout, ale moje paličatost i strach nade mnou stejně zvítězily. Následovala jsem ho tedy dál s těsně semknutou čelistí a zanedlouho jsme zastavili u parčíku, kterým protékala odpadní voda z dálky vypadající jako pěkný potůček. Rozhlížela jsem se s bušícím srdcem okolo, abych našla tu zpropadenou kavárnu, ale bylo evidentní, že tu nikdy ani žádná nestála.
,,Kevine, prosím. Já tu nechci být,'' šeptla jsem vyděšeně a on mě místo odpovědi objal okolo ramen, což mě rozhodně neuklidnilo.
,,Hej, pusť ji. Ona jde se mnou!'' křikl odněkud známý hlas, který jsem přivítala se značnou úlevou a Kevinův stisk na mém těle zeslábl. Konečně se mi povedlo se mu vytrhnout a rozběhnout se sprintem směrem k Pablovi, který se ke mně řítil stejnou rychlostí. Objala jsem ho a vděčně mu šeptala do krku, že jsem šťastná, že přišel, a že je mi moje chování líto a že mu odpouštím všechno, co řekl. Omlouval se mi taky a říkal spoustu dalších věcí, ale já si užívala jen jeho objetí a slova mi v tu chvíli ani nepřišla důležitá.
,,Jdeme pryč, pojď.'' Čapnul mě za ruku a táhl pryč svižným krokem. Radostně jsem ho následovala, protože v tu chvíli byl pro mě princem na bílém koni, který mě zachránil z nesnází.
,,Ne tak rychle, bráško. Já bych si chtěl ještě chvíli pokecat.'' Z oprýskané vyhořelé bytovky stojící naproti nám vystoupil Anthony. Jeden z nejzlejších a nejhnusnějších kluků, které jsem kdy měla šanci poznat. Párkrát jsme se spolu už setkali a nedávno, když jsem byla u Pabla doma, jsem měla tu čest s ním vézt i dost nepříjemný rozhovor. Nesnášela jsem ho hned z několika důvodů. První z nich byl, že tyranizoval Pabla. Dále, že ubližoval Elmě, že mu to všechno procházelo a že to byl jednoduše hajzl, kterého jsem nedokázala vystát.
,,Kurva, Anthony, já myslel, že my dva jsme si už dávno kvit. Grover to za nás vyřešil. Srát mě můžeš klidně doma, ale teď na to fakt nemám náladu.'' Pablo naštvaně kráčel pryč a táhl mě za sebou, ale z bytovky vyšli další tři kluci, kteří ho donutili se zastavit. Znala jsem je jen matně od vidění a ještě z Elmina i Pablova vyprávění. Byli to Anthonyho nejlepší kamarádi, kteří těm mým zavařovali život.
Pablo ztuhl a strčil mě za sebe, jako by mě snad jeho štíhlé tělo mohlo ochránit před těmi nasvalenými idioty. Nikdy jsem nepatřila mezi strašpytle a s oblibou se dívala po nocích na horory a vrhala se do tmavých koutů, když nikdo další neměl odvahu, ale tentokrát mi strach prostupoval celým trupem a já se nemohla pohnout.
,,No právě, kapitola Grover. Mám takový pocit, že ta z mojí strany není stále ještě vyřešená. Ten kluk se umí sakra prát a upřímně nemám potřebu si tu černou gorilu znepřátelit, ani nikdo tady,'' ušklíbl se Anthony a ohlédl se na své přívržence, kteří se sborově zasmáli. ,,Ale ty se prát neumíš a hádám, že ani ta holka ne, z čehož vyplývá, že pomstít se jen tobě na mně nezanechá žádnou újmu. Pochybuju, že bys šel brečet k tatínkovi, kterej má stejnak radši mě.'' Přistoupil k nám blíž a oba si nás prohlížel s širokým úsměvem. Byl o dost menší než Pablo, ale ta obrovská sebejistota z něj dělala o metr vyššího člověka. Moc dobře věděl, že jakmile zmíní před Pablem jejich otce, vyvede ho tím z míry, protože jak sám řekl, pan Gal měl v oblibě spíše svého nevlastního syna. Přála bych mu, aby na vlastní oči viděl, co za osobu si přivedl do domu.
,,Nebuď srab, ty hajzle. Stejnak by se to naši dozvěděli a tvoje pověst hodnýho chlapečka by šla do prdele. Ale fajn. Klidně se do mě pusť. Klidně. Zmlať si mě do bezvědomí a já neceknu, ale jenom pod podmínkou, že ona bude moct jít, jasný?'' Pablo se nad něj povýšil, načež Anthony zavrtěl pobaveně hlavou a nic si z náhlé průbojnosti svého soka nedělal.
,,Ty seš takovej naivní moula, Pablo. Proč si asi myslíš, že jsme ji sem přivedli, co? Vím, jak moc ji máš rád, a co si budeme, ubližovat jenom tobě mi holt ke spokojenosti nestačí.'' Slizkým pohledem se na mě ten malý zmetek podíval a já se ještě víc natiskla k Pablovi, který mě svíral tak pevně, že mi na těle zůstávaly otisky jeho prstů.
,,Na to zapomeň, kurva. I kdybych měl tady na místě chcípnout, jí se nedotkneš!'' zařval Pablo překvapivě děsivým tónem, až sebou cukl i Anthony, ale pak jen smířlivě pokýval hlavou, jako by s tím předem počítal.
,,Možná máš pravdu, se mnou bys potyčku nejspíš vyhrál, ale na moje přátele seš už krátkej, bratříčku.'' Ukázal na partu těch zbabělců za sebou a já myslela, že se každou chvíli rozbrečím. Byla jsem pitomá. Tak strašně pitomá. Kdybych občas přemýšlela a pozastavovala se nad riziky, která mohou při nepozornosti v životě každého nastat, teď se tohle všechno nedělo.
,,Uteč, Leno,'' nakázal mi šeptem Pablo a jeho stisk povolil. Anthony byl otočený čelem ke své partičce a já měla tak padesáti procentní šanci, že mě nikdo z těch jeho poskoků nechytí. ,,Prosím. Nezabije mě, neboj. To by si nedovolil. Budu v pohodě. Tak zdrhni.'' Poslechla jsem jeho naléhavý tón a co mi síly stačily, jsem začala zdrhat. Bohužel to, že jsem nebyla fandou do sportu, se na mně muselo nějak podepsat, a bylo proto nemožné zdrhnout všem těm klukům. Možná Anthonymu bych ještě utekla, ale Kevin byl jako Tarzan. Rychlý, hbitý a hlavně silný. Popadl mě, přehodil přes rameno a běžel se mnou bez jediné známky námahy zpátky. Křičela jsem a brečela a Pablo sprostě nadával na účet všech, co tu s námi momentálně byli. Dokonce volal ze zoufalosti o pomoc, ale rychle ho umlčeli tím, že jej shodili na zem a začali do něj surově kopat a mlátit.
Škubala jsem sebou, máchala všemi končetinami, škrábala, plivala a mlátila tu horu masa, co mě dokázala i přes tohle všechno udržet, abych Pablovi pomohla, ale byla jsem na to moc slabá.
,,Tak, bráško, a víš, co se teď stane? Promýšlel jsem celej tenhle plán dost dlouho na to, abych vyvázl bez problémů, takže doufám, že to oceníš. Vezmeme tu tvoji lásku támhle do tý krásný bytovky,'' namířil buclatým prstem na vyhořelou stavbu a já cítila, jak se mi do krku hrne teplá žluč. ,,A ty tam půjdeš s náma, protože nechci, abys přišel o pohled na to, jak ji budeme všichni naráz šukat.'' Zavřískala jsem, protože Pablo se po těchto slovech vzepřel a vystartoval na Anthonyho s hlasitým řevem. Ten ho však s jedním ze svých kumpánů přimáčkl k zemi, čímž se Pablo uhodil silně do hlavy, a další dva mu před mýma vlastníma očima zlomili ruku. Tu, kterou si při společném kampování vlastní nešikovností zhmoždil.
To proto jsem křičela. Ne kvůli Anthonyho zvrhlému plánu se mnou. Kvůli bolesti, kterou Pablo musel prožívat. Nikomu bych nikdy nepřála vidět na vlastní oči trpět člověka, kterého milujete. Nikdy.
Dokážu si proto představit, jak se cítil Pablo, když mě zatáhli do té smradlavé budovy. Mě, Lenu Carbiagovou, dceru slavné celebrity, kterou miloval svět a která se o tomhle nejspíš ani nikdy nedozví. Hodili mě na ohořelou starou matraci, která díky požáru přežila nejspíš jen proto, že byl v místnosti, kde ležela, oheň včas uhašen. Páchla a ze stresu a toho všeho svinstva jsem na ni začala zvracet.
,,Nechutná děvka,'' odplivl si Anthony a Kevinovi nařídil, aby Pabla pevně držel, ale i dvoumetrový sportovec měl co dělat, aby zmláceného blondýna sám zvládl. Musela ho ta ruka neskutečně bolet, ale on křičel jen a jen, aby mě pustili, a dokázal se přes to všechno ještě prát a párkrát se ze spáru Kevina dostat. Známky bolesti, jako by chyběly. Převyšovala potřeba mi pomoci a už jen proto jsem se rozhodla, že to vydržím, aby mu nemohli víc ublížit.
,,Hej, kámo, vtipkuješ, že jo? Na tom jsme se přece nedomluvili. Jeho jsme měli zmlátit a postrašit, ale na žádným posraným znásilňování jsme nebyli dohodnutý!'' ozval se Kevin a ve mně blikl plamínek naděje, že nás odsud dostane. Se svou sílou by určitě všechny ty zmetky přepral a já bych stihla vytáhnout mobil a zavolat o pomoc.
,,Potřebuješ snad prachy na léky svojí ségry, hm? Co bys to byl za bratra, kdyby ses neobětoval pro její zdraví? Tak drž kurva hubu a dělej, co ti říkám, jinak prachy nedostaneš!'' zařval na něj Anthony přehnaně drsně, ale Kevin zavrtěl odmítavě hlavou, i když ho vyřčená slova zasáhla.
,,Ne, to já dělat nebudu. To ne,'' vykrucoval se a opakovaně vrtěl hlavou.
,,Fajn, nemusíš ji šukat, ale natočíš to.'' Pablo zakvílel a chtěl vstát, ale znovu ho skopali a tu možnost tím absolutně zavrhli. Nechápala jsem, kde bere Pablo ještě sílu bojovat.
,,Natáčet?'' zděsil se Kevin a najednou vypadal jako malý kluk, který si sotva umí zavázat tkaničky, a Anthony jeho překvapenou reakci odkýval. Ze zadní kapsy svých děsně drahých kalhot vytáhl nejnovější verzi super chytrého telefonu a hodil ho po Kevinovi.
,,A nezdržuj, debile. Jinak neuvidíš ani dolar!'' Kevin třesoucími prsty klikl na nahrávání a poslední plamínek naděje ve mně v ten moment uhasl.
Byli na mě tři. Tři přírazy. Tři rány. Tři jizvy.
Nebolelo to, což je překvapivé, protože jsem počítala s tím, že to bude až k nevydržení. Kór zezadu. Ale ten fakt, že se mi to dělo, to uvědomění, že jsem před zraky člověka, kterého miluju, obětí trojnásobného znásilnění, zatímco další kluk to filmoval, to bolelo neskutečně moc.
Nemohla jsem pomoct Pablovi, snažila jsem se křičet, ale dusila jsem se genitáliemi jednoho z těch hajzlů. Myslela jsem na cokoli jiného, co by mě odpoutalo od reality. Na pohádky, matiku, třešňovou colu nebo studenou pizzu. Na cokoli.
Kdybych měla rodiče, kteří se starají o to, kde jsem, kteří by mě milovali a kteří by mě varovali před nebezpečími, jimiž je svět kolem nás plný, nikdy k tomuhle nemuselo dojít. Nepotřebovala bych si totiž nahrazovat nikým tu děsnou prázdnotu uvnitř sebe. Stačilo by mi naskočit do auta a odjet do náručí své milované maminky, nebo ochranitelského tatínka. Ale já tuhle možnost nikdy neměla.
Život sám o sebe není špatný. Naopak. Miluju život. Vždycky jsem tenhle dar od Boha milovala, protože jsem stále měla v sobě naději, že budoucnost pro mě bude lepší. Měla jsem rodinu, kterou tvořili moji nejlepší přátelé, se kterými jsem prožívala ta nejúžasnější dobrodružství, z nichž vznikaly i dokonalé vzpomínky. To lidi, lidi jsou špatní. Jsou tím svinstvem, které nám neočekávaně vpadá do našich životů. Moji rodiče jsou svinstvo. Pablův bratr a Kevin a spol. jsou svinstvo, Biancy otec, Groverovi rodiče a tak dále, tihle všichni lidé jsou svinstvo.
Ale život, život ne.