Tam, kde je bolest normální

Epilog

Svět je nádherné místo, které skýtá mnoho příležitostí a krás. Místo, které by bylo mnohem krásnější, kdyby jej neokupovali lidé, jejichž duše jsou prohnilé skrz naskrz. Jenomže nikdy nezajistíme, aby byli všichni uvnitř krásní a nezkažení. Každý nemůže být jako Bianca Dukeová a pravdou je, že nikdy nikdo takový nebyl a už nebude.

Narodila se s nezaměnitelnou schopností prožít bolest za ty, které miluje. Položila život za kluka, do kterého vtiskla tolik lásky, že nadobro zničila Morbus i sebe, jen aby zachránila někoho, koho miluje. Jak krásnou duši člověk musí mít, aby byl něčeho takového schopen?

Byl jsem na ni pyšný.

Bianca konečně otevřela oči a podívala se na mě. Vrátila se mi, i když poznamenaná všemi těmi odpornými smrtelníky, kteří ji připravili o život, jenž jsem jí já poskytnul. Její nádherné modré oči byly plné zmatení, ale já se chlácholivě usmál, pohladil ji po tváři a přivítal doma.

Sem patřila. U mě bylo její místo a já ji už znovu nehodlal pustit.