Tam, kde je bolest normální

Poslední slova a nové zítřky

Dopis mé milované Lil a Biance

Jeden moudrý spisovatel kdysi řekl, že sebevrah se nebojí smrti, ale bojí se života. A měl pravdu. Já, jako pětatřicetiletý muž, který nadělal spousty nehezkých věcí a který na ně teď také doplácí, bere smrt jako vysvobození z něčeho tak hrozivého jako je vlastní život.

Cítím se jako exponát v muzeu, osamocený v nějaké vitríně, kterého očumují lidé a jehož osud je předem předurčený. Jako duševně nemocný člověk bych neměl hezký život, ani kdybych opravdu chtěl. Denně slyším tisíce hlasů ve své hlavě, denně se mé pocity mění i mísí a vnímám to, i když to ostatním přijde nemožné.

Má drahá a krásná Lil, neviděl jsem tě spousty let a teď, v momentě, kdy jsou mé myšlenky nasměrované jen na jeden jediný pocit, a to na ten, že musím sepsat své poslední sbohem, bych ti rád vše vysvětlil, omluvil se i rozloučil. A moje milovaná Bianco, tobě bych rád představil člověka, který se kdysi nazýval tvým otcem.

Navzdory tomu, že jsem nemocný a že mi to denně všichni opakují i předhazují, si já v hlavě omílám jednu jedinou věc a to tu, že jsem zklamal a ani těžká nemoc mě v tom neomlouvá. Pokat se budu po celou dobu na onom světě, kde mě snad tahle prohnaná choroba opustí, a pokám se i teď, protože i přes následky nemoci si ústřižky ze své minulosti pamatuju.

Trestem mi bylo, že jsem nikdy neviděl svou dceru vyrůst, že jsem nikdy nemohl zestárnout po boku své milované Lil a trestem mi byl i ten chorobný strach z následného života, který bych nejspíš prožil zdlouhavým léčením schizofrenie.

Na světě přece nemůže žít člověk, který někomu, komu zaslíbil své věrné slovo, ublížil a zradil jej.

Jako otec i manžel jsem zklamal a zklamal jsem i jako samotný člověk. A nesvádím to na svou matku, která zapříčinila už i ty nejhorší rané vzpomínky, nesvádím to ani na otce, protože ten o mně donedávna nevěděl, a nesvádím to vůbec na lidi, kterých jsem se chytil a kteří mě po dobu let vytrvale ovlivňovali. Za vše si můžu sám, protože v momentě, kdy jsem vztahoval ruku na ženu, kterou jsem miloval, s tím, že ve vedlejší místnosti poslouchá má malá dcera, jsem stále mohl couvnout a vyvarovat se toho.

Jak bys řekla ty, Lil, mohl jsem bojovat.

Nebojoval jsem a to nebyl dobrý příklad tobě, Bianco. Bojuj za ty, které máš ráda, bojuj za ty, na kterých ti vážně záleží, ač to pro tebe bude mít následky jakékoli, protože ty lidi, které miluješ, by udělali to samé.

Svou šanci jsem promrhal, a tak moje duše odejde, aniž by na tom někomu záleželo. Možná tátovi, který mě navzdory tomu, co všechno jsem mu prozradil, nadále obohacuje svou přítomností a platí velké peníze za neúspěšné léčení. Je mi líto, že to přijde nazmar.

Omlouvám se Vám. Omlouvám se nejen za to, kolik bolesti jsem způsobil, ale také, že jsem tu nebyl v nejkrušnějších chvílích vašeho života. Doufám, že další jeho etapy a kapitoly budou natolik naplněné, že vyplní ty díry, které jsem zanechal, a zahojí jizvy, jež jsem sám způsobil.

Lil, doufám, že jsem nezatemnil v tvé hlavě všechny krásné zážitky, které jsme spolu kdysi prožili. Doufám, že jsem nezlomil tu křehkou dívku natolik, aby nezvládla ještě šťastně žít. Protože to bych se dokázal nenávidět ještě víc, než je možné.

A Bianco, doufám, že jsem na tobě nezanechal příliš velké újmy, které by ovlivnily tvé myšlení o životě. Život může být krásný, věř mi. Pro mě byl, když jsem po boku měl krásnou blonďatou dívku, která z rozbité hračky udělala novou. A byl pro mě krásný i tehdy, kdy ses narodila, Bianco.