Tam, kde je bolest normální

Palčivý pocit na duši i těle

,,Pojďte se vykoupat!'' navrhla nadšeně Nam, když jsme se dosmáli, a už vstávala a rozepínala si bundu. Lena se k ní vesele přidala a obě vůbec nebraly ohledy na to, že je při svlíkání všichni pozorujeme.

,,Teď?'' podivila jsem se a ony naráz pokývaly hlavou.

,,Ano, teď. Pár metrů odsud je jezero. Pojďte!'' Popohnaly nás, když už byly ve spodním prádle a celé poseté husí kůží. Ostatní se začali svlékat taky a mně bylo blbé zaostávat, čili jsem si pomalu přetáhla přes hlavu tričko, ač mi v tomhle počasí nepřišlo úplně rozumné lézt do chladné vody. Podívala jsem se směrem k Donathanovi, který už stál opřený jen v boxerkách o dřevěný trám a bezostyšně mě sledoval. Když toho měl na sobě tak málo, přitahoval mě snad ještě stokrát víc, ale odmítla jsem to v hlavě detailněji rozebírat, aby to na mně náhodou nebylo poznat.

,,Nejsem televize,'' upozornila jsem ho na oko mrzutě a on protočil očima, ale ze slušnosti se podíval jinam. Sundala jsem si i kalhoty a pak všechny následovala ven z altánku. Tráva byla vlhká a nepříjemně mě studila do chodidel. Otřásla jsem se a promnula si paže obsypané husí kůží.

,,Netušil jsem, že seš tak odvážná,'' poznamenal Donathan, zatímco si mě na můj vkus až přehnaně moc dlouho prohlížel. Oči mu putovaly od mých nahých nohou až k červenajícím se tvářím a nazpátek. Plácla jsem ho proto do ramene a on se zasmál, přičemž prostrčil špičku jazyka mezi zuby.

,,Ty na mě nemluv,'' zareagovala jsem uraženě a pak se pohledem zastavila na jeho obvázaném koleni. Bylo to přesně to, které mě před několika dny bolelo k nevydržení.

,,To je snad zlej sen.'' Zůstala jsem stát na místě a hlavu si položila do dlaní. Všichni už byli o dost napřed a on se překvapeně zastavil vedle mě a vyčkával, jestli mu k tomu ještě povím něco víc.

,,Děje se něco?'' optal se starostlivě, a to mě dopálilo. Měla jsem chuť ho na místě uškrtit, i když zrovna za tohle mé momentální rozpoložení nemohl, a navíc bych ublížila spíš sama sobě.

,,A tebe to zajímá? Stejnak mě bereš jako každou druhou holku. A já mám kvůli tobě trpět.'' Poslední větu jsem si řekla spíš sama pro sebe a on nechápavě rozhodil rukama do strany.

,,Co to meleš? Kdo říkal, že tě beru jako každou druhou holku?'' zopakoval po mně mou kousavou narážku a já se neubránila ironickému uchechtnutí.

,,Hele, nedělej ze sebe nějakýho nevinnýho kluka, jo? S holkama si chceš stejně jenom zašukat. O nic víc ti nejde. A... já nejsem zrovna ten-,''

,,To bych neřekl,'' skočil mi svižně do řeči, což mě vytočilo tak, že jsem máchla pěstmi bouřlivě do vzduchu.

,,Jak o mně můžeš něco ty vůbec usuzovat?! Vůbec mě neznáš!'' rozkřikla jsem se na něho bez ohledu na to, kde jsme se právě nacházeli, ale Donathana to nijak očividně nerozrušilo.

,,I kdybychom spolu měli jenom fyzickej vztah, tak by ti to stačilo,'' zašeptal najednou úplně jiným hlasem, který ve mně vzbuzoval nemravné myšlenky, a očima jsem ho začala neúspěšně varovat, aby s tím přestal. ,,No tak, Bianco, já vím, co chceš. A máš pravdu, moc toho o tobě nevím, ale vsadím se, že uhádnu tvoje potřeby.'' Přiblížil se a poslední slova mi už šeptal přímo do ucha. Sjel mi svou dlaní po zádech až úplně dolů pod bedra a zastavil se u vnitřní strany mých stehen, kde jemně zatlačil na to zpropadené místečko, které v mém těle odstartovalo naprostý zmatek. Tiše jsem zasténala a on se sebejistě ušklíbl. ,,Chceš mě. I já tě chci. Tak proč si tu nalhávat něco jinýho,'' přemlouval mě dál a já si tolik přála říct mu ne, ale měl pravdu. Chtěla jsem hoPak mi ale došlo, že ne s tím, abych se zařadila mezi ty jeho hloupé kamarádky s výhodami.