Tam, kde je bolest normální

Neočekávané překročení zákona

Zastavili jsme na benzínce, protože tam měli otevřeno nepřetržitě, a já se nepřestávala přihlouple smát, i když mi hrozilo, že mě při tomhle nebezpečným dobrodružství načapají fízlové a já budu ostudou pro svou mámu až do konce života.

,,Jeden člověk půjde s tebou, ale jinak musíš všechno zvládnout sama,'' prohlásila Lena a vypadalo to, že se té role doprovázet mě sama ujme, než ji předběhl nesmlouvavým tónem Donathan. Zakoulela jsem očima nad jeho přehnaným angažováním a Lena si nespokojeně odfrkla.

,,Myslím, že na zachraňovaní situací jsem větší přeborník,'' mrkl na ni provokativně, čímž Lenu absolutně dopálil, a zamířil se mnou mlčky dovnitř.

Nikdo kromě znuděného prodavače tam nebyl, což mě trochu víc znervóznilo, ale nehodlala jsem ustoupit a být pak pro Campari za toho největšího sraba. Donathan došel k ledničce s energy drinky a vzal si rovnou tři. Já dělala, že si prohlížím módní časopisy a po očku sledovala obtloustlého prodavače, který vypadal na to, že mu je úplně ukradené, kdo tu právě teď je a co dělá.

Chtěla jsem ve svým úlovku excelovat. Ukrást něco, co nikdo z Campari nebude čekat. Žádnou blbou čokoládovou tyčinku, nebo pytlík gumových medvídků. Jenže na to jsem potřebovala odvahu a tu mi teď mohl dodat maximálně tak Donathan.

,,Hej, potřebuju něčím nabudit. Mám plán,'' šeptla jsem směrem k němu skoro zoufale a on povytáhl tázavě obočí.

,,Jako jakej plán?'' vyzvídal, ale to, co se mi klubalo v hlavě, bylo natolik šílené, že by se mi akorát tak vysmál a něčeho takového mě hned chtěl vyvarovat.

,,Prostě potřebuju nabudit. Nevím, třeba pivem nebo něčím takovým. Jinak nedostanu odvahu,'' sykla jsem podrážděně a zalomila si ruce v bok. Donathan mě pozoroval, samozřejmě se nevyhnul očima i mému hlubokému výstřihu, a pak mě chytl jemně pod bradou.

,,Tak jo, Bianco, ať plánuješ cokoli, tak ti zaručuju, že to bude kurva povedený! Ty nepotřebuješ žádnej alkohol na to, abys byla nejlepší. Ty si prostě jenom musíš věřit! Tady a teď ti říkám, že seš schopná nakopat prdel celýmu milýmu Campari, jen když do toho půjdeš se vztyčenou hlavou. Vykašli se na nějaký co kdyby... Teď svůj plán musíš dokázat, aby se žádný co kdyby nekonalo!'' řekl mi, zatímco mi pevně hleděl do očí a já na něj zírala s ohromením. Nechtělo se mi věřit, že on, on, který měl v oblibě mě spíš ponižovat, nebo si ze mě utahovat, mi právě teď dodal tolik sebevědomí, jako ještě nikdo jiný před tím.

,,Donathane?'' oslovila jsem ho opatrně a on prsty přitlačil na mou bradu, jako by ruku nechtěl spustit zpátky podél boků. Vyzdvihla jsem se na špičky a líbla ho do koutku rtů. Brala jsem to jen jako přátelské gesto, ale Donathanovi se zadrhl dech v hrdle a ztuhl na místě.

Nechala jsem ho tam stát a vyšla ven před benzínku. Leně jsem rychle naklikala smsku, ať nevylézají ven z auta, že mám menší plán. Připadala jsem si naprosto pominutá, jako by do mě zničehonic vstoupila chuť porušovat pravidla. Vždyť jsem prakticky šestnáct let neuměla žít. A teď jsem začínala, i když to možná nebylo úplně správné.

Zamířila jsem opodál k autu s otevřenými dveřmi, ze kterého čouhaly dlouhé nohy v odrbaných džínách. Otrkala jsem se a postavila se vedle kapoty s jednou rukou založenou v bok. Za předním sklem se hrbila široká ramena muže, který něco hledal v tašce. Odkašlala jsem si a on zamračeně zvedl hlavu. Když si mě prohlídl, zvedl koutek rtů nahoru a pak z auta vystoupil.

,,Zdravím,'' pronesl poněkud nejistě a já se uculila, protože působil jako sympatický člověk a žádný debil. Začala jsem si okusovat spodní ret a zvažovat v duchu situaci.