Sting
Stinga jsme nechali na pospas práci a s Lektorem jsme se vydali na nákup. “S tebou se nakupuje mnohem líp,” konstatoval exceed po mém boku. “Jak si na to přišel?” vyzvídala jsem. “Sting nemá cit pro módu,” odpověděl pohotově. Vyprskla jsem smíchy. “Je to pravda,” bránil se. “Ne… já jen… že si to vystihl naprosto přesně,” soukala jsem ze sebe. “Ale nevím, jak jsem já lepší,” poznamenala jsem. “Podáváš lepší názory a jsi schopná utáhnout delší nákupy,” ušklíbl se. “Jsi holka ty mají cit pro módu mnohem lepší,” argumentoval dál. Zavrtěla jsem hlavou. “Chápu jsem prostě ideální partner na nakupování,” usmála jsem se. “A hlavně se neztrácíš jako Frosch,” dodal nakonec. Zastavili jsme se u jedné výlohy. Vystavené oblečení vypadalo dost dobře a podle cen napsaných celkem levné. Podívali jsme se na seme. “Jdeme dovnitř,” zahlásila jsem. “Jsem za tebou,” zvolal malý exceed.
Stingův pohled:
Dodělal jsem poslední papíry. Zvedl jsem hlavu a promnul si oči. “Tak mám hotovo, Lektore,” otočil jsem se. Ale on nikde. “Lektore?” volal jsem. Nic. Vyběhl jsem z kanceláře. “Lektore!” volal jsem. Seběhl jsem do hlavní haly. Kde je (Jméno)? Lektor bývá většinou u ní, když nemám čas. Proč ji nevidím? “Na co ten vyplašený výraz pane cechmistře,” Orga se vydal mým směrem. “Viděl si Lektora nebo (Jméno)?” vyhrkl jsem. “Klid Stingu, před chvíli spolu odešli nakupovat,” ušklíbl se. Spadl mi kámen ze srdce. Šli jsme se posadit k Roguovi a Rufusovi. Hned mi poslali rundu. “Nádech výdech,” ušklíbl se Rufus. “Upřímně je mi (Jméno) líto,” prohlásil Rogue. “Mít tak přehnaně ochranářskýho muže,” dodal. “Cos to řek!?” postavil jsem se. “Tobě Yukino málem umřela v náručí?... Dvakrát?” rozkřikl jsem se. “Jen tě provokuje,” Rufus uklidňoval situaci.
Tvůj pohled:
“Páni tahle vesta je hodně pěkná,” prohlásila jsem uznale. “A ty ostatní?” optal se. Zašklebila jsem se. “Ty mi k tobě moc neseděly,” předala jsem svůj názor. “Mě se tahle asi taky líbí nejvíc,” uznal. “Co ty,” otočil svojí pozornost. “Sting si stěžoval, že nenosím sukně,” předvedla jsem jednu a pak i druhou. “Ta první by se mu líbila víc… je kratší,” ušklíbl se. Pozvedla jsem obočí, ale nakonec jsem ji koupila. Vydali jsme se domů. Stáli jsme jako opaření. “To NEmůžEŠ věDĚt,” vykřikl Sting. “To nEtvRdíM, PosLOuchÁš mě vŮbEC?” hádal se s ním Rogue. Když mě Sting zmerčil, skočil mi kolem krku. “(Jméno) a LeKTor,” zvolal nadšeně. Začal se ke mě lísat. “S-Stingu,” vyhrkla jsem. Byl naprosto mimo. Povzdechla jsem si a odtáhla jsem ho do pokoje. To bude kocovinka.
Rogue
Byla jsem na setkání cechmistrů. Vešla jsem do hlavní haly. “Hele naše mladá a krásná (Jméno),” Makarov zvedl korbel. “Nezapomeň, že je čerstvě vdaná,” ušklíbl se Goldmine, cechmistr Quatro Cerberus. “Blahopřejume ti, drahá,” objal mě Bob, cechmistr Blue Pegasusu. Pousmála jsem se. “Tvého otce je mi líto,” pokračoval. Mávla jsem rukou. “Už je to minulostí,” přidala jsem se k nim. “Připomeň mi, kdo je ten šťastlivec,” ušklíbl se Makarov. “Není to ten stínový drakobijec od tebe z cechu, drahá,” usmál se Bob. Kývla jsem. “To bych do tebe neřekl,” Goldmine pozvedl obočí. “Naopak,” culil se Bob. “Roztomile se doplňují,” dodal. “U něj není co doplňovat,” rejpl si Makarov. “To nebylo pěkné,” káral ho Bob. Já tam jen stála a tiše jsem trpěla.
Roguův pohled:
Vešel jsem do hlavní haly s Froschem. Hledal jsem (Jméno). “Před chvíli odjela,” Sting se ušklíbl. “J-jak…,” vyhrkl jsem. “Vidím ti to na očích,” mrkl. Zrudnul jsem. “Je ten sjezd cechmistrů,” dodal. Posmutněl jsem. To znamená, že ji celý víkend neuvidím. “Hlavu vzhůru,” poplácal mě po zádech. Nechápavě jsem se na něj otočil. “Cechmistrová je pryč, tak je čas na párty,” zvolal Orga. Zbledl jsem. “Noták, nebuď suchar,” Sting mě táhl ke stolu. “H-hej pod tohle jsem se nepodepsal. “Neříkala náhodou paní (Jméno), že ještě dnes vrátí?” namítala Yukino. “Co?” Sting nevěřil. “Pravda,” souhlasil Lektor. “Nevadí,” odsekl a posadil mě. Nalili mi. Nejistě jsem se podíval na korbel. Když jsem naposledy pil… byla (Jméno) v nemocnici. “JeN PRo dNEšEk,” Sting už o sobě pomalu nevěděl. Povzdechl jsem si.
Tvůj pohled:
Vracela jsem se do cechu. Naše setkání se konalo nedaleko, tak jsem se rozhodla, že se na noc vrátím. Nevěřila jsem jim, že ho nezboří. Vešla jsem do hlavní haly. “PoPLácH, cEChMistRovÁ,” volal sotva-se-na-nohou-držící Sting. Polovina cechu ležela pod stoly, včetně Rufuse. Orga zpíval ještě hůř než jindy. Rogua jsem ale neviděla. Začal se mi cukat koutek. Ze všeho nejdřív jsem Orgovi vypnula mikrofon. “AlE… PrOČ si tAKová,” stěžoval si a pak padl k zemi. Sting už ležel pod stolem taky. Střízlivé dámy je pomalu odklízeli. “(Jméno),” kdosi mě zatahal za rukáv. Nejistě jsem se otočila. Rogue mi spadl do náručí. Zapotácela jsem se, taky jsem pár promile měla, ale ustála jsem to. “(Jméno)~,” kňoural. Vedla jsem ho do pokoje. Najednou jsem byla přišpendlená ke zdi. Začal mě líbat.
Lyon
Vzala jsem práci na baru. “Tak co, líbí,” usmál se Jura. Pokrčila jsem rameny. “Rázná barmanka je přesně to, co potřebujeme,” ozval se Toby. Ušklíbla jsem se. “To jo,” souhlasila jsem. “Rázná a schopná,” Jura chválil. “Ale di, začnu se červenat,” máchla jsem rukou. “Co na to Lyon,” Toby se rozhlédl. “Ten to ještě neví,” pousmála jsem se. “(Jméno)? Už zase zaskakuješ?” ozval se můj muž. “My o vlku,” poznamenal Jura. “Tentokrát nastálo,” ušklíbla jsem se. “C-co?” vyhrkl. “Alespoň jeden z nás musí mít stabilní zaměstnání,” argumentovala jsem chladně. Lyon se posadil za bar. “Tak tedy mojí klasiku,” objednal si. Zněl ublíženě. Položila jsem svojí ruku na tu jeho. “To neznamená, že se nebudeme vídat,” usmála jsem se. “Bar taky nefunguje nonstop,” mrkla jsem a nalila mu.
Lyonův pohled:
Slova (Jméno) mě překvapila. To znamená, že s ní nebudu moct chodit na úkoly. Prej stabilní příjem… Mrzelo mě to. Já vím, že se budeme vídat doma, ale já doufal, že spolu budeme víc. Poslala mi skleničku. “Co tak sklesle,” Yuka si přisedl. “Už si přišel na to, že máme novou barmanku,” ušklíbl se. “Pěkná zrada,” zahleděl jsem do skleničky. “Co ji vyzkoušet?” navrhl. Nechápal jsem, co má na mysli. “Kdo z nás dýl vydrží,” ušklíbl se. “Ne,” odsekl jsem pohotově. “Srabe,” rejpal. “(Jméno),” pošli nám sem dvakrát to nejsilnější, co máš,” zvolal najednou. “Hej, ja s ničím nesouhlasil,” bránil jsem se. “Tvůj muž je pěknej srab,” ušklíbl se. “To víme, co proved,” (Jméno) pozvedla obočí. “Chci ozkoušet naši výdrž a Lyonovi se do toho nechce,” mrkl. (Jméno) si povzdechla. “Srabe,” procedila. A dost. To ne. “Fajn máš to mít, dej dvojnásob,” praštil jsem do baru.
Tvůj pohled:
Já věděla, že to zabere. Nechci ho podporovat v alkoholismu, ale zajímá mě, kolik toho vydrží. Poslala jsem jim tam další. Game on! Věnovala jsem se Jurovi a Tobymu. Sem tam jsem jim tam poslala další várku. “Jsi si jistá, že to chceš podporovat,” káral mě Jura. Povzdechla jsem si. “Jen jednou,” pousmála jsem se. “Lyon toho mnoho nevydrží,” poznamenal Toby. “Yuka taky není žádný zkušený štamgast,” povzdechl si Jura. “Tohle bude rychlý,” otočila jsem se na ty dva. “A mÁŠ tO,” prohlásil Lyon. Sotva mu bylo rozumět. Yuka padl na bar. Sečetla jsem výsledky. Lyon toho ale vypil míň. Nehodlala jsem se hádat. “HEj (Jméno),” vysoukal ze sebe. “Ta ZáSTěRa ti sLUšÍ,” prohlížel si mě. “Lyone, měl by sis lehnout,” prohlásil Jura. “PuDu aLE JeN s (Jméno),” vyjednával. Povzdechla jsem si. “Je to moje vina,” zavřela jsem bar. “Tak pojď,” vedla jsem ho nahoru na ošetřovnu.
Gajeel
Rozrazila jsem dveře od cechu. Byla jsem nasraná… a dost. “Ten má nervy,” soptila jsem. “Copak (Jméno),” usmála se Mira. Zasedla jsem za bar. “Ten mě tak pije krev,” odsekla jsem. “Kdo? Gajeel?” vyptávala se. “Ne asi,” vyštěkla jsem. Poslala mi skleničku. “Co provedl?” vyzvídala. Zhluboka jsem se nadechla. “Chová se ke mě jako k dítěti,” zavrčela jsem. “Je jedno, kolikrát to řeknu, on mě prostě nebere vážně,” praštila jsem hlavou o bar. Mira se zasmála. “Čemu se směješ,” odsekla jsem. “Gajeel má průšvih,” ušklíbla se. “Už jsem mu to vytmavila,” prohlásila jsem a zvedla se. “Možná až moc jasně,” hlava mi opět klesla. “Dej tomu čas a pak si promluvte,” navrhovala. Souhlasila jsem. Jinak to vymyslet nešlo. Mám vyzkoušený, že v téhle situaci by jsme se jen víc poštěkali. “Snad neudělá nějakou pitomost,” povzdechla jsem si.
Gajeelův pohled:
(Jméno) za sebou práskla dveřmi. Stál jsem tam jako opařený. Nebyl jsem schopný slov. “Ach bože! Vy dva!” zaúpěl Lili. Tohle jsem nechtěl. Padl jsem do kolen. “Nedramatizuj to, ona až vyšumí, tak s ní půjde mluvit,” uklidňoval mě. Sebral jsem se ze země. “Tak a teď co,” povzdechl jsem. Vydal jsem se do kuchyně. Hledal jsem něco, čím bych mohl spláchnout vinu. “Aha,” vytáhl jsem flašku Absintu. “Gajeeli,” Lili se na mě káravě podíval. “Nerej se do mě,” napil jsem se. Všechno se zamotalo. “Tím (Jméno) ještě víc naštveš,” chtěl mi flašku vzít. “Ta se stejně dneska nevrátí,” argumentoval jsem a znovu si lokl. Nejlepší způsob, jak se rychle a účinně vypnout. “Gajeeli,” Lili naléhal. Nevnímal jsem ho. Po chvíli jsem nevěděl, kde je nahoře a kde dole. Dopotácel jsem se ke gauči. Slyšel jsem klapnout dveře… asi.
Tvůj pohled:
Nálada se mi velmi rychle zlepšila. Mira umí povzbudit. “(Jméno)!” Lili vběhl do cechu. Neměla jsem z toho dobrý pocit. “Co se stalo,” zpanikařila jsem. “Gajeel,” vysoukal ze sebe. “Doma,” pokračoval. “Ten idiot,” zavrčela jsem. Vyběhla jsem z cechovního domu. Rozrazila jsem dveře apartmánu. Gajeel ležel na gauči, totálně mimo. Povzdechla jsem si. “Gajeeli?” zkoušela jsem ho vzbudit. “(Jméno) uŽ JSeM ti nĚkDY řeKl, jAk si SExy,” ušklíbl se. Zrudla jsem. “ChcI TĚ jEn PrO seBE,” obmotal mi ruku kolem pasu. “Idiote,” odstrčila jsem ho. “(Jméno)~,” škemral. Co s ním? Postavila jsem si k němu židli. Hodila jsem si nohu přes nohu. Vytáhla jsem nějakou knihu a začetla jsem se. Gajeel se chvíli dožadoval, pak to ale vzdal a odpadl.
Natsu
Uklízela jsem po Natsuově nastěhování. “Tady je haraburdí,” zavrtěla jsem hlavou. Já sama jsem pročistila svých pět švestek, ale Natsu ne. Ten zmetek se odmítá čehokoliv vzdát. Tak to dělá kdo? No já samozřejmě. Jsem ráda, že u toho není. Snad se kvůli tomu nezhádáme. “(Jméno)! Co to děláš!?” Natsu vyhrkl zděšeně. A je to tady. “Uklízím,” odsekla jsem. “Vyhazuješ moje věci,” rozčiloval se. “Protože jsou k ničemu,” zpražila jsem ho pohledem. “Na to nemáš právo,” prohlásil. “Tvoje věci jsou moje věci, jsme přece svoji, ne?” pozvedla jsem obočí. “Pokud se nezbavíme starých věcí, nebude místo na nové,” snažila jsem se mile. “Zakazuji ti to vyhodit,” vykřikl. Měla jsem toho akorát dost. Nechtěla jsem být hnusná, ale jinak to nešlo. “JESTLI NEJSI OCHOTEN SE VZDÁT TĚCH KRÁMŮ, TAK SE MŮŽEŠ VRÁTIT DO TÝ SVOJÍ CHATKY,” seřvala jsem ho.
Natsuův pohled:
(Jméno) na mě koukala a naštvaně mě probodávala. Sklopil jsem hlavu. Nechtěl jsem to uznat, ale měla pravdu. Otočil jsem se na patě a šel jsem do cechu. “To jí necháš to vyházet?” Happy měl na krajíčku. “To důležité nevyhodí,” procedil jsem mezi zuby. “Všechno je důležitý,” volal. Vešli jsme do hlavní haly. “Co tak sklesle?” Lisanna se hned ptala. “(Jméno) uklízí,” posadil jsem se. “O tom mi říkala,” pousmála se. “Stěžovala si, že ona sama toho musela dost vyhodit, aby se vešli tvoje věci,” sklonila hlavu. Poslouchal jsem ji jen tak na půl ucha. Kinana mi přinesla pití. “Hlavu vzhůru, bude to dobré,” snažila se mi vylepšit náladu. Mě teď ale neštval její úklid. Trápila mě ta naše hádka. Hrozně mě to mrzelo. Házel jsem do sebe jednu skleničku za druhou. Pomalu ale jistě se mi začínalo mlžit před očima. “Hej Natsu, nechceš zpomalit?” Grey začal rejt.
Tvůj pohled:
Měla jsem uklizeno. Protáhla jsem se. Prohlédla jsem hromadu nepořádku. Ještě jednou jsem to prošla a pak jsem to vyhodila. Rozhodla jsem se, že vyrazím do cechu. Chtěla jsem promluvit s Natsuem ohledně našeho konfliktu. Vešla jsem. “DEj sI vODstuP mRAzáKu,” bylo první, co jsem zaslechla. Povzdechla jsem si. “Natsu, uklidni se,” Grey udělal krok zpátky. “CoPAk, LEdoVá prINCeZna se MĚ BojÍ,” smál se. “Natsu,” snažila jsem se získat jeho pozornost. Prudce ce otočil. “UKlíZECí déMoN,” vyjekl a padl mi k nohám. Grey začal dusit smích. “Půjdeme domů,” klekla jsem si k němu na zem. Pomohla jsem mu na nohy. “Já Jdu dOMů… SÁM,” motal se. “Ty bys sám nedošel ani k východu,” odsekla jsem. Vyvedla jsem ho ven a Happy poletoval za námi. To ho to vážně tak sebralo? “Má průšvih?” Happy se připomenul. Zavrtěla jsem hlavou.
Grey
“Ok, ale nebudeš to mít jednoduché,” prokřupala jsem si prsty. “Tak bych si to ani nepřál, paní Fullbuster,” ušklíbl se Natsu. Postavili jsme se do bojových pozic. “Ice Drive,” aktivovala jsem Dračí Sílu. “Hned takhle na začátek,” poznamenal. “Fire Dragon Iron Fist,” rozeběhl se na mě. Bleskově jsem uhnula. “Ice Dragon Frozen Blade,” zaútočila jsem. Natsu se poměrně rychle zvedl. “Iron Dragon (Sword),” jen tak tak jsem se vyhnula nečekanému útoku. “Tohle je můj boj, Kováku,” Natsu soptil. “Iron Dragon Roar,” Gajeel ho naprosto ignoroval. “Ice Dragon Roar,” začali jsme se přetlačovat. “Si dobrá na skrčka,” ušklíbl se. Pozvedla jsem obočí. “To si ještě nic neviděl,” poznamenala jsem. Pak se Natsu s Gajeelem začali hádat, kdo se mnou bude bojovat. “Můžete oba,” navrhla jsem. “Tohohle rozhodnutí budeš litovat, holčičko,” Gajeel se přichystal. Natsu jakbysmet. “Iron Dragon Roar,” zaútočil. “Fire Dragon Roar,” Natsu nezůstával pozadu. “Dragon Slayer Secret Art: Ice Blizzard,” bránila jsem se.
Greyův pohled:
Natsu vyzval (Jméno) na souboj. Chvíli jsem se díval, ale pak jsem šel do cechu. Poslední dobou ti dva soupeří častěji, než Erza stíhá jíst svoje dorty. Štvalo mě to, ale nechci (Jméno) omezovat. Vzala si mě ne Natsua. Nemám se čeho bát. Že jo! Sedl jsem si k baru. Začal jsem litovat, že jsem odešel. Teď nevím, co se tam děje. Zaskřípal jsem zubama. “Děje se něco, Grey?” Mira vyzvídala. “Nic,” odsekl jsem. Mira pozvedla obočí. “Co se děje,” zamračila se. “Horkohlavec,” prohlásil jsem potichu. “Tady někdo žárlí,” ušklíbla se. “Poslední dobou spolu tráví až moc času,” rozmluvil jsem se. Mira mi poslala pití. “Jsou oba drakobijci, nemůžeš jí to mít za zlé,” nalila mi další. Chtěl jsem tomu věřit, ale byl tu ten strach z našich hádavých dob. Stach, že jednou přijdu domů a ona tam nebude. “Kde je Gajeel?” zaslechl jsem zmatený hlas Levy. Zděsil jsem se.
Tvůj pohled:
Padla jsem na zadek. Gajeel a Natsu do kolen a pak na záda. “Jak…,” soukal ze sebe kovový drakobijec. “(Jméno) je nejsilnější,” volala Frost. Usmála jsem se. Měla jsem dost. Otevřela jsem oči. Byla už tma. Posadila jsem se. Oba mí protivníci se probudili chvíli po mě. “Měli bychom se vrátit,” konstatovala jsem. Kluci mi pomohli na nohy a vydali jsme se k cechu. Začala jsem hledat Greye. Ani jsem si nevšimla, že odešel. Ležel na baru. Nejistě jsem k němu přišla. “G-Grey?” poklepala jsem mu na rameno zvedl hlavu. Z očí mu tekly slzy. “(Jméno) JsI zpÁTkY,” skočil mi okolo krku. Je na plech. “Idiot,” procedila Frost. Hladila jsem ho po vlasech. “Je pozdě, měli bychom jít domů,” utěšovala jsem ho. Horlivě kýval. “Tady někdo žárlil,” ušklíbl se Natsu. V ten moment z něj byl nanuk. “ŽÁRlit kVŮli tObĚ? TAk hLUBokO NEkleSNu,” křičel. Radši jsem ho vyvedla ven.
Cobra/Erik
“Co takhle nějakou oslavu?” navrhl Sawyer. “Oslavu čeho, Zlato?” ptala se Sorano. “Naší amnestii, co jinýho,” zvolal. Pousmála jsem se. “To nezní špatně,” kývla jsem. “Něco slavíme?” Erik si k nám přisedl. “Slavíme?” za ním přišel Macbeth. Praštila jsem hlavou o stůl. Sorano se zasmála. “Sawyera napadlo, že bychom mohli oslavit naše osvobození, tedy oficiální,” Richard začal vysvětlovat. “To má myšlenku,” kývl Macbeth. “Vy si jen hledáte výmluvu se sežrat,” odsekla jsem. “Noták, (Jméno),” Erik mi omotal ruku kolem pasu. Políbil mě na tvář. Slabě jsem se pousmála a opřela se o něj. “Někdo má dneska přítulnou,” rejpal. Mě se ale chtělo spát. “(Jméno)?” Erik mě cvrnkl do čela. Nespokojeně jsem zamručela. “Nespi,” odsekl. “Když já chci~,” zakňučela jsem. “Tak jdi spát a neusínej na mě,” rozčiloval se. Bavilo mě ho škádlit. “Ale na tobě se spí tak pohodlně,” skoro jsem zapředla.
Erikův pohled:
Opřela se o mě a začala usínat. Začala se mi vařit krev. Byla tak roztomilá. Sawyer se ušklíbl. Musel jsem vypadat dost komicky. “(Jméno)?” oslovil jsem ji. Žádná odpověď. Vytuhla. Povzdechl jsem si. “Měl bys ji odnést do pokoje,” poznamenal Richard. “Mrcha,” odsekl jsem. Vzal jsem ji do náručí. “Takto se o dámách nehovoří,” kárala mě Sorano. Beze slova jsem vyšel po schodech do druhého patra. Byl tam velký pokoj, který patří nám dvěma. Políbil jsem ji na čelo. Položil jsem ji na postel a přikryl ji. “Spi sladce,” usmál jsem se. Zahasnul jsem a vydal jsem se dolů. Tady už se slavilo. “Hajzlové, takhle na mě zapomenout,” okřikl jsem je. “My mysleli, že zůstaneš nahoře,” ušklíbl se Macbeth. “Moc vtipný,” založil jsem si ruce. “(Jméno) spí a budit ji nebudu,” odsekl jsem. “To ale nebudeš moct usínat po jejím boku,” rejpal Sawyer.
Tvůj pohled:
Otevřela jsem oči. Byla jsem u sebe v pokoji. “Ale noták,” posadila jsem se. Padla jsem znovu na záda. “No co, aspoň po nich nebudu muset uklízet,” usmála jsem se. Slyšela jsem ze zdola hluk. Usoudila jsem, že radši zůstanu tady. Najednou se na schodech ozval dupot. Zbledla jsem. Šouravé kroky se blížily ke dveřím. Zavřela jsem oči a dělala, že spím. Moc dobře jsem věděla komu ty kroky patří. Dveře se hlasitě otevřeli. Po chvíli ke mě přivanul matný pach alkoholu. Mé obavy se potvrdily. “(Jméno)~ nESpi,” ozvalo se. Měla jsem co dělat, abych se nerozběhla a nevyskočila z okna. Nemuselo by to dopadnout dobře. Cosi padlo vedle mě. “(Jméno)~,” kňoural. “Já VIm, žE neSpÍŠ,” štípl mě do tváře. Objal mě. “Slez,” zkopla jsem ho na zem. Ublíženě na mě koukal. “A zůstaň dole,” odsekla jsem. “Já… Já cHTěl bÝT s TeBOu,” popotáhl. Káravě jsem se na něj podívala. Udělala jsem dost místa, aby se vešel.
Laxus
Šli jsme s Laxusem ruku v ruce do cechu. Spokojeně jsem se usmívala. “(Jméno), stalo se ti něco?” vyhrkl Laxus. “Vypadáš… až moc spokojeně,” pozvedl obočí. “Ne ne,” usmála jsem se. “Jen mám dobrou náladu,” mrkla jsem na něj. Ušklíbl se. Vešli jsme dovnitř. “Hele, Dreyarovi,” volal na nás Bickslow. “Ahoj,” běžela jsem pozdravit Thunder Legion. “Ahoj (Jméno),” Evergreen mě objala. Freed se jen spokojeně usmíval. “A jak se vůbec máte,” snažila jsem se navázat konverzaci. “Bez vás dvou tu byla nuda,” ušklíbla se Evergreen. “Počkat,” Bickslow se zasekl. “Je to to, co si myslím,” podíval se na mě. Podívala jsem se tam, kam ukázal. “Jop,” usmála jsem se. “Jmenuje se Volt,” dodala jsem. “Laxus má exceeda?” Evergreen si posunula brýle. “Laxus je nejlepší,” zvolal Freed. Zavrtěla jsem hlavou. Nikdy se neměňte Thunder Legion, nikdy se neměňte.
Laxusův pohled:
Na půl ucha jsem poslouchal, jak všichni řeší Volta. “Nabýváš na popularitě,” ušklíbl jsem se. “Věřím, že je to tebou,” ušklíbl se taky. “Jsou tu další tři, můžeš se seznámit,” navrhl jsem. “Počkej, ještě ti dám cechovní značku,” Mira ho zastavila. Dostal razítko na záda a pak odběhl. “Jak jsi k němu přišel?” ptala se hned. “To ne já,” usmál jsem se. “To (Jméno),” otočil jsem se na svou drobnou ženu. “(Jméno) je opravdu ze zlata,” poznamenala Mira. Kývl jsem. “Udělala by pro tebe první poslední,” prohlásila nejstarší ze Straussů. “A vůbec Miro,” ušklíbl jsem se. “Svěřil se ti Elfman s něčím novým,” usrkl jsem si pití, které mi před chvílí dala. Zavrtěla hlavou. “Škoda,” podíval jsem se na Ever. “Taky nic počítám,” povzdechla si. “Budeme si muset domýšlet,” podepřel jsem si bradu. “Není mužné pomlouvat,” Elfmanům hlas mě zaskočil. Otočil jsem se na něj. “Chceš tedy mužný rozstřel?” vyzval jsem ho.
Tvůj pohled:
Už dlouho jsem si s členy svého týmu tak dobře nepopovídala. Ve finále jsme přemlouvali Ever, aby nám řekla, jak je to teda mezi ní a Elfmanem. “Kolikrát musím říct, že mezi námi nic není,” zlobila se. “To vidíme,” povzdychl si Freed. “Jo, tak už se přiznej,” ušklíbl se Bickslow. “Není k čemu,” skoro se rozkřikla. Porozhlédla jsem se okolo. To jsem neměla dělat. Tupě jsem zírala na scénu přede mnou. “(Jméno), jsi v pořádku,” Freed se vyptával. Ukázala jsem prstem. Všichni zkoprněli. Elfman ležel poražený na zemi a Laxus měl v sobě taky dost. “Idiot,” prohlásila Ever. “MአdoSt ŠPatNoU vÝdRŽ,” smál se Laxus. “Pojď odvedeme ty vymatlance domů,” Evergreen mě táhla jejich směrem. Polkla jsem. “Jdeme domů, Laxusi,” zatahala jsem ho za rukáv. “AlE NotÁK vŽDyť se BAvíM,” argumentoval. Popadla jsem jeho kabát a strhla ho. “Jestli chceš svůj kabát, tak si pro něj pojď,” ustoupila jsem do zadu. Laxus se vydal mým směrem s vražedným výrazem. Vzala jsem třista z místa.