Sting
Brečela jsem Stingovi do ramene. Hladil mě po vlasech. “Bál jsem se, že mě odmítneš,” zašeptal potichu. Podívala jsem se na něj a utřela jsem si slzy. “Proč?” ptala jsem se zmateně. “To já se naopak bála, že to neuděláš,” začali mi téct slzy na novo. “Já vím, bylo to hloupé,” objal mě. Ucítila jsem jak se třese. Odtáhla jsem se. Sting byl taky v slzách. Pohladila jsem ho po tváři. Pak ji uchopil a nasadil mi na ruku prstýnek. “Já ti říkal, že se nemáš čeho bát,” prohlásil Lektor. Sting se ušklíbl. Pomohl mi vstát. “Co takhle to jít oznámit cechu,” chytil mě za ruce. Kývla jsem. “Určitě je musíme všechny pozvat,” smála jsem se. “To si piš,” políbil mě na čelo. Pak mě táhl k cechu.
Vběhli jsme do hlavní haly. Podívala jsem se na prstýnek na mé ruce a zrudla jsem. “Mluvíš,” uhnula jsem pohledem. “Co jste se sem přihnali jako velká voda,” Rogue pozvedl obočí. Sting mě pevně objal. “Rád bych vám oznámil, že já a (Jméno) se budeme brát,” vztyčil mojí ruku do vzduchu. Rogue se začal dusit svým pitím a zbytek na nás hleděl jako na svatou trojici. “Je to pravda?” Yukino přišla k nám. “Jop,” usmála jsem se a ukázala jí prsten. “Ten je tak krásný,” rozplývala se. “Jseš si jistý Stingu,” přišel k nám Rufus zatímco Orga pomáhal Roguovi. “Jsem,” prohlásil sebejistě. “Rozvod je komplikovanější než rozchod,” rejpal dál. “Já (Jméno) nikdy neopustím,” objal mě ochranářsky.
Nadešel náš den. “Vypadáš krásně,” Yukino mě lichotila. Znovu jsem se podívala do zrcadla. Povzdechla jsem si. “Děje se něco?” Yukino se strachovala. “Blbě se v tom pohybuje,” postěžovala jsem si. Ta se jen zasmála. “To bude dobré,” povzbudila mě. “No nic, je čas jít,” vyvedla mě ze šatny. Otevřely se velké dveře do sálu. Kráčela jsem s Yukino po boku k oltáři. Sting a Rogue tam už stáli. “Třeba jednou půjdeme za svědky my vám,” ušklíbla jsem se. Oba zrudli. “Jsi nádherná,” usmál se Sting. Řekli jsme si své ano a před celým cechem a pár lidmi z Fairy Tail jsme se políbili.
Rogue
“Rogue to zvládl,” volal nadšeně Frosch. “Rogue a (Jméno) se budou brát,” poskakoval nadšeně. Usmála jsem se. Všimla jsem si, že mému snoubenci tečou slzy. Rukou jsem je utřela. Podíval se mi do očí. “J-já…,” chtěl něco říct, ale já ho utišila. “Nemusíš nic říkat,” usmála jsem se a políbila ho. “Znamená to, že (Jméno) se nastěhuje k nám do pokoje?” vyhrkl Frosch. Rogue zavrtěl hlavou. “Měl jsem na mysli, že si spíš najdeme nějaký byt,” vysvětlil. “Mám lepší nápad,” pousmála jsem se. “Součástí cechovního domu je přece byt cechmistra,” navrhla jsem. “A jo pravda,” Rogue se plácl do čela. Zvedla jsem se a oprášila. “Musíme si pospíšit, za chvíli jedeme na Galunu,” pobídla jsem ho. Ještě mi nasadil prsten a běželi jsme.
Vysvětlila jsem pravidla testu. Prvního kola tedy. Udělala jsem to podobně jako Fairy Tail. Každý si měl vybrat cestu, kde buď bude soupeřit s eskovým mágem nebo půjdou proti sobě dvojice. Třetí možností byl volný průchod. Čekala jsem na svém místě jakožto eskový mág. “No to snad ne,” ozval se známý hlas. “Rogue,” ušklíbla jsem se. Pustili jsme se do souboje. Věděla jsem, že nemůže vyhrát, ale usoudila jsem, že je dostatečně silný, aby se mohl pokračovat. Kráčeli jsme na konec cesty. Byl tu Sting, který vyhrál nad Rufusem, a Yukino, která měla štěstí na hladký průchod. Druhý úkol na ně čekal v vesnici démonů. Já se přesunula do chrámu, kde bylo finální kolo. První, kdo se ke mě dostal byl Sting. Poslední zkouškou bylo mě porazit. Padla jsem poražená k zemi.
Náš obřad se konal krátce po povýšení Stinga. “Třeba příště,” popřála jsem ostatním. Pak jsem se odběhla převléknout do bílé róby. “Fro si myslí, že to (Jméno) sluší,” Frosch nadšeně poskakoval. “Neměl bys být s Roguem?” optala jsem se najednou. Nejistě sklopil hlavu. Taková zrada. Upravil si svojí malou korunku a vyrazili jsme k oltáři. Doprovázel mě Rufus. “Myslela jsem, že se toho nedožiju,” podívala jsem se na Rogua. “Nech si toho,” odsekl. Když jsme si řekli své ano, nadešlo první manželské políbení.
Lyon
Místo hromového nadšení, které jsem očekávala, nastalo ticho. Cítila jsem na mě pohledy všech. Rozbrečela jsem se. “(Jméno),” Lyon si sedl vedle mě. Nemohla jsem se zastavit. “Tohle jsem nečekal,” poznamenal Jura. Lyon mě pevně objal. “Takže… takže budeš moje?” optal se pro jistotu. “Dokud nás smrt nerozdělí,” vysoukala jsem ze sebe. “To je tak roztomilé,” prohlásila Cheria. “Tolik lásky,” dodala. “Nikdy bych si netipl, že zrovna (Jméno) bude mít takovouhle reakci,” smál se Jura. Po chvíli jsem se konečně uklidnila. Utřela jsem si slzy a pročistila nos. “Tak, kdy bude svatba,” vložila se do hovoru cechmistrová. Oba jsme zrudli.
“Vymyslel jsem to tak nějak narychlo…,” Lyon se nervózně poškrábal za krkem. “On ani nevěřil tomu, že řekneš ano,” rejpl si Jura. “Hej,” Lyon vyštěkl. Postavila jsem se a oprášila se. “Tak málo ve mě věříš,” založila jsem si ruce. Lyon sklopil hlavu. “Promiň,” taky se zvedl. Pak mě chytil za ruku a nasadil mi prsten. Nadšeně jsem ho pozorovala. “Vybral si dobře Lyone,” Jura ho poplácal po zádech. “Ukaž,” Cheria se na mě vrhla. “Brzdi,” smála jsem se. I ostatní nám koukali přes ramena a blahopřáli. Povzdechla jsem si. “Mám ještě otázku nebo spíš prosbu,” založila jsem si ruce. “Copak zlato,” políbil mě na čelo. “Za prvé nech si to zlato a za druhé nepotřebuju, aby celý cech věděl o všem, co se mezi námi stane,” požadovala jsem. Lyon se jen usmál.
“Jsi krásná (Jméno), uklidni se,” Cheria se mnou byla v šatně. “Co na to vůbec řekli vaši,” optala se. “Táta hrubě nesouhlasil, ještě že mám mamku,” usmála jsem se. V ten moment se otevřely dveře. “Kdepak je moje malá dceruška,” mamka mě objala. “Mami,” protočila jsem očima, ale objetí jsem opětovala. “Jsem na tebe tak pyšná,” usmála se. “A věřím, že sis vybrala dobře,” už mě táhla ze šatny. Odvedla mě k oltáři za Lyonem. “Vypadá dobře,” zašeptala. “Tvé mámě se očividně líbím,” ušklíbl se, když byla mamá z doslechu. “Máme podobný vkus,” vrátila jsem úšklebek. “Doufám ale, že já budu mít větší štěstí,” usmála jsem se a přešli jsme k prvnímu políbení manželskému.
Gajeel
“(Jméno) brečí,” křičel Natsu. Začal se mi cukat koutek oka. Odtáhla jsem se od Gajeela a vydala jsem se směrem k ohnivému drakobijci. “Jestli nezmlkneš budeš brečet ty,” zavrčela jsem. “Noták (Jméno), máš narozeniny,” Lucy mě zadržela. “Jak lépe je strávit, než vysklít Salamandrovi zuby,” ušklíbla jsem se. “To je moje (Jméno),” Gajeel mě objal. “Nezapomněl jsi na něco?” opřela jsem se o něj. “Na co?” nechápal. Lili se plácl do čela a já s ním. “Co takhle prsten Gajeeli,” Lili si založil ruce. Gajeel zrudnul. Začala jsem se smát. “Jak můžeš zapomenout na něco takovýho,” držela jsem se za břicho. “Moc vtipný,” zavrčel a popadl mě za zápěstí. Vzal ručně vyrobený kovový kotouč a nasadil mi ho na prst.
“Tak a jde se slavit,” volal Natsu. “Ten idiot nezavře klapačku,” pozvedla jsem obočí. “Asi ne,” Gajeel pokrčil rameny. Najednou mě popadl do náručí. “Co blbneš,” vyjekla jsem. “Beru si tě,” ušklíbl se. Povzdechla jsem, ale nechala jsem se nést. Posadil mě k baru. “Blahopřeji,” Mira mě přes bar objala. “Bože to je povyku,” protočila jsem očima. “Musel si z toho udělat takovouhle show,” lehla jsem si na bar. “Promiň jestli to nebylo podle tvých představ,” uhnul pohledem. “Všichni mě viděli brečet, moje pověst je v čudu,” zaúpěla jsem. Gajeel se zasmál. “Chtěl jsem, aby lidi viděli tvojí citlivou stránku, tady nepotřebuješ žádné obranné zdi,” rozcuchal mě. “Pod co jsem se to zas upsala,” promnula jsem si kořen nosu. “Zbytek života se mnou,” políbil mě.
Dejchej ženská, dejchej. Stála jsem před zrcadlem v šatně a prohlížela si šaty. Nesnáším šaty. Tohle je ale nutné zlo. Zhluboka jsem se nadechla. “Na co si tu sakra hraju,” odsekla jsem. “Snad nelituješ,” za mnou se ozval Lili. To znamená jen jediné. Je to tady. “To ne,” uhnula jsem pohledem. “Jen se nemůžu dočkat až vylezu z tohohle,” ukázala jsem na svatební róbu. “Tak už pojď,” pobídl mě. Opustila jsem bezpečí šatny a po červeném koberci jsem došla až k oltáři. “Ať je to za mnou,” prosila jsem. “Sluší ti to,” ušklíbl se Gajeel. “Ne nebudu nosit šaty,” prohlásila jsem a kněz začal vykládat. Pak prsteny, polibek a ven.
To víš, že Gajeel si ten polibek užil.
Natsu
Natsu mě objal. “Co to mělo znamenat?” vyhrkl Grey. “Tys mě do toho namotivoval, tak mlč,” křičel. “To jo, ale kde je ta romantika, ani sis neklekl,” stěžoval si. “Znova,” prohlásila Erza. “To už ztrácí tu autentičnost, tu atmosféru,” prohlásila Lucy. “Jsem s Lucy,” ozval se Natsu. “Já taky,” přihlásila jsem se. “(Jméno), kazíš to,” prohlásil Grey uraženě. Začala jsem se smát. Natsu mě stále nehodlal pustit. “Měli bychom se vrátit,” Lucy vstala. “Natsu?”snažila jsem se dostat z jeho sevření. Když se nechtěl pustit, Erza ho bez problémů knockoutovala. A kdo ho táhl? No já samozřejmě. Povinnosti snoubenky. Vlezli jsme do vlaku. “Tak dnešek byl vskutku produktivní,” poznamenal Happy. “To mi povídej,” podívala jsem se na Natsua v mém klíně.
Táhla jsem ho celou cestu do cechu. Dorazila jsem tam sama. Všichni měli záhadně něco na práci. “(Jméno), co se stalo,” všichni se ke mě seběhli. Padla jsem vyčerpáním. “Kde jsou ostatní,” ptali se dál. “Mají prý něco na práci a Natsu nechtěl jaksi spolupracovat,” posadila jsem se. “(Jméno)?” Macao si přede mě klekl. “Ano?” podívala jsem se na něj. “Ten prstýnek je zásnubní?” ukázal na mojí ruku. Docvaklo mi to. Parchanti. Kývla jsem. Tohle jim nedaruju. Někdo totiž musel nahlásit úspěšný návrat a oni chtěli, aby to vyšlo najevo. “Natsu?” Romeo hned vyzvídal. “Před pár hodinama,” odpověděla jsem. “Tak to blahopřeji,” Mira mi skočila okolo krku. “Ah, to mi nemůžeš dělat,” protestovala jsem.
“Jsi si jistá Lucy,” nejistě jsem se pozorovala v zrcadle. “Přece mu neutečeš od oltáře,” založila si ruce. Máš pravdu, to mu nemůžu udělat,” usmála jsem se. “(Jméno) Dragneelová,” dodala jsem. “Zní to pěkně viď,” Lucy mě povzbuzovala. “Upřímně jsem doufala, že to budu já koho Natsu povede k oltáři, ale nebudu vám to kazit,” objala mě. “Ve vodě je spousty ryb,” ujistila jsem ji. Vydali jsme se do obřadní místnosti. Došla jsem svojí uličkou slávy až k němu. Ten se při pohledu na mě ušklíbl. Ani nechci vědět, co se mu honí hlavou. Kněz nás oddal, nasadili jsme si prsteny a přišlo políbení. “Jsem tak rád, že tě mám,” Natsu mě pohladil po tváři. Po polibku jsme zůstali v dlouhém objetí.
Grey
“Idiote,” vykřikla jsem a brečela jsem. “T-ty…,” zněl tak ublíženě. “Tohle mi nemůžeš dělat,” pokračovala jsem v pláči. Grey sklopil hlavu. Vypadal, že se zhroutí. “Zněl jsi jako by ses se mnou chtěl rozejít,” utřela jsem si slzy. “Já… já se bála, že tě ztrácím,” objala jsem ho. “A ty si teď zněla, jakoby si mě chtěla odmítnout,” objetí opětoval. “To nikdy,” ujistila jsem ho. Ucítila jsem na svém rameni mokré stopy. Začala jsem ho hladit po vlasech. “To bych ti nikdy neudělala,” šeptala jsem. “Vy dva,” vložila se do toho Frost. Otočili jsme se na ní. “Doufám, že ty hádky do budoucna omezíte,” založila si ruce. “Nejen kvůli mě nebo sobě, ale jestli někdy rozšíříte domácnost,” ušklíbla se. Oba jsme zrudli.
“Jdeme dolů,” nabídl mi ruku. S radostí jsem přijala. “(Jméno), (Jméno), (Jméno),” Frost vrtěla hlavou. Seběhli jsme ze schodů ruku v ruce. “Zase se usmířili vidíš,” poznamenal Macao. “Měli byste se přestat tolik hádat,” kárala nás Mira. Sklopili jsme hlavy. “Nebudeme,” prohlásil Grey odhodlaně. Podívala jsem se na něj. “Silná slova, ale dodržíš to?” vložil se do toho Natsu. “Dodrží, já mu věřím,” usmála jsem se a zvedla jsem ruku s prstenem. “Tys ji požádal o ruku!?” Natsu zakřičel přes celý cech. Všichni se na nás otočili. “To si piš,” objal mě. “Nikdy ji neopustím,” políbil mě před očima všech. Romeo vypadal více než spokojeně.
Nádech a výdech, nádech a výdech. “Sluší ti to,” Frost si mě přeměřovala. Zatočila jsem sukní. “Snad to byla správná volba,” smutně jsem se pousmála. “Teď už je pozdě na kdyby,” Frost si založila packy. “Máš pravdu,” usmála jsem se. “To je to, co chci vidět,” ukázala mi palec nahoru. Zhluboka jsem se nadechla a vydala jsem se do obřadní místnosti. Postavila jsem se vedle Greye. “Má ledová princezno,” usmál se. “Takhle si mi dlouho neřekl,” ušklíbla jsem se. “A nyní první manželské políbení,” prohlásil kněz nakonec. Grey mi dal jednu ruku na tvář a druhou na bok a já ta svoje na jeho ramena. Přitáhl si mě do dlouhého polibku.
Cobra/Erik
Za námi se ozvalo hvízdání. “Nech toho Sawyere,” odsekl Erik, když se odtáhl. V objetí jsme ale zůstali. “Sluší vám to,” pokrčil rameny. “Tak roztomilé,” přidala se Sorano. “Láska je vskutku krásná věc,” souhlasil Richard. “Jen škoda, že si vybrala Erika,” rejpnul se Macbeth. “(Jméno) je moje, ruce od ní,” přitáhl si mě blíž. “Žárlivko,” ušklíbla jsem se. Najednou mě vzal do náručí. “Cobro,” vykřikla jsem. “Copak,” políbil mě do vlasů. “Můžeš mě před tím varovat,” zamračila jsem se. “To bys pak nebyla tak roztomile překvapená,” ušklíbl se. “Zmetku,” zavrčela jsem. “Taky tě mám rád,” poznamenal.
“Ještě jedna věc,” vyhrkl najednou. “Sáhni do vnitřní kapsy,” pobídl mě. Nejistě jsem zajela rukou do kapsy jeho kabátu. Vytáhla jsem malou krabičku. “Eriku,” krabičku jsem otevřela. “Tys to myslel vážně vážně?” podívala jsem se na něj. “Vážně vážně,” políbil mě znovu tentokrát na rty. “Tys…,” Macbeth vyvalil oči. Z krabičky jsem vyndala prstýnek. Sorano se chytla za pusu. Prstýnek jsem si nasadila. “Nechci rejpat, ale jak to chcete udělat s obřadem,” Macbeth si založil ruce. “Titania to kryje,” ušklíbl se Erik. “Co?” nechápala jsem. “Potkal jsem ji, když jsem kupoval prsten, trvala na tom, že nám pomůže,” odfrkl.
“Obleč se,” Erza naléhala. “Pořád je to oficiální obřad,” vtiskla mi do rukou šaty. Protočila jsem očima, ale nakonec jsem se oblekla. “No krásná,” tleskala. Pousmála jsem se. “Pojď,” popadla mě za zápěstí a vedla mě ven. Na mýtině nedaleko cechovního domu bylo připraveno improvizovaný oltář. Erik už tam čekal. Hleděl na mě s otevřenou pusou. Ušklíbla jsem se. “Líbím se ti?” rejpla jsem si. “Ty vždycky,” ušklíbl se. “Toto je velmi zajímavá situace a nevím zdali to mám podporovat,” poznamenal kněz. “Manželství jako manželství ne?” usmála jsem se. “Dobrá tedy,” kývl a začal. Řekli jsme si své ano a políbili jsme se.
Laxus
Skočila jsem mu okolo krku. Začala jsem brečet. “Hej (Jméno), klid,” vyhrkl překvapeně. Začal mě hladit po zádech. Povzdechl si. “Tak nevinná duše,” poznamenal. “Já si tě nezasloužím,” odtáhl se a sklopil hlavu. Usmála jsem se. “Ne, to já si nezasloužím tebe,” pohladila jsem ho po tváři. Ušklíbl se. “To odkud se vzalo,” dodal. “Nechci aby si takhle přemýšlel,” odpověděla jsem přímo. Zavrtěl hlavou. Pak vzal prstýnek a nasadil mi ho na ruku. “Je krásný Laxusi,” prohlížela jsem ho. “Ten samý nosila babi i máma,” pomohl mi vstát. “Rodinné dědictví?” ptala jsem se. Přikývl. “Jdeme spát, zítra máme podat hlášení dědovi,” Laxus padl na postel. “P-proč?” zalezla jsem pod peřinu. “Dal mi ten prsten, abych tě požádal,” poznamenal znaveně.
Probudila mě ostrá bolest na tváři. Nespokojeně jsem zamručela. “Musíme do cechu zlato,” Laxus mě políbil do vlasů. Zvedla jsem se. “Za pět minut,” vydala jsem se do koupelny. “Šest,” rejpl se Laxus, když jsem byla konečně připravená k odchodu. Mlčky jsem se vydala podat hlášení o zasnoubení. “(Jméno), nebuď protivná,” Laxus si hrál s mými vlasy. Vešli jsme do hlavní haly. “Tak co, jak dopadli naše hrdličky?” mistr Makarov hned vyzvídal. Zbytek cechu neměl páru. Hrdě jsem zvedla ruku s prstenem. “Řekla ano,” ušklíbl se Laxus. Mistrovi začaly téct slzy. “M-mistře,” vyhrkla jsem. Jediné, co mě napadlo, bylo ho obejmout. Mistr objetí opětoval. “Vy dva se budete brát!?” vykřikl Natsu. Já se jen spokojeně usmívala.
Oblékla jsem se do krásných bílých šatů s vlečkou. “Vypadáš úchvatně,” Mira se rozplývala. Usmála jsem se. “Děkuji,” podívala jsem se na ní. “Laxus měl pravdu, on si tě nezaslouží,” žertovala. “Je čas jít,” prohlásila po chvíli. “Má adoptivní matka, očividně spokojená, že si beru vnuka cechmistra, mě odvedla k oltáři. “Tvá matka vypadá… spokojeně,” poznamenal Laxus. “Jsi vnuk cechmistra, samozřejmě, že to je u ní v pořádku,” odsekla jsem. Laxus zavrčel. “Mě je ale jedno, kdo je tvůj rod, pro mě jsi důležitý hlavně ty,” chtěla jsem mu vylepšit náladu. Obřad začal. Řekli jsme si své ano a políbili jsme se. “Jednou povedeme cech spolu,” ušklíbl se a v náručí mě vynesl ven.