Deathen (to jste překvapení co?)
Táhl jsem tu malou děvku chodbou a těšil se,jak jí pěkně pomalu zabiju. Normálně se jen tak nenaštvu,ale ona mě dopálila pořádně. Dovolovala si na mou vyhlédlou hračku.
Celou cestu do mé malé mučírny brečela a prosila,ale to nevěděla,že mě to ještě víc podporuje v tom ji zabít.
Po chvíli jsem konečně přišel před silnější dveře a otevřel. Ihned jsem ji popostrčil dovnitř a zavřel za sebou. Snažila se bránit,ale neměla šanci. Přivázal jsem jí k ještě stále zakrvácené židli provazy,ale nekontroloval jsem,jestli jsou dost utažené,což byla chyba.
Hned jak jsem odešel na chvíli ke stolku s noži,vyprostila se z lan a utekla pryč. Tak tohle se mi ještě nestalo. Zavrčel jsem a šel za ní.
Pro můj údiv nezamířila ven,ale k místnosti,kde byly ostatní oběti. Díky tomu,že jsem nechal klíč v zámku si snadno odemkla a utekla dovnitř. Spomalil jsem krok. Teď už mi neuteče.Vešel jsem klidně dovnitř a uviděl ji,jak se objímá s tou druhou.''Tss...''
Zamručel jsem.
Ihned jsem ji k sobě za paži přitáhl.''Tentokrát už neutečes.''Špitl jsem ji do ucha a otočil se na cestu zpět. Někdo mi ale začal bouchat do zad. Znuděně jsem se otočil a pohlédl na její kamarádku,která se mi snažila ublížit. Vůbec nic jsem ale necítil,už dlouho nevím,co je bolest.
Lehce jsem do ní strčil,ale i to stačilo k tomu,aby spadla na zadek. Naposledy jsem se podíval na mou hračku,která to jen z koutu pozorovala a pak jsem s úšklebkem vyšel ven a zamkl.
Pomalu jsem si to vykračoval prázdnou chodbou a za sebou táhl tu holku.''Proč to děláte?'' Vzlykla najednou. Zastavil jsem se a pomalu jsem se na ní otočil.''Protože mě to baví.''Psychopaticky jsem se zasmál a znovu jí odtáhl do mučírny. Tentokrát jsem se postaral o to,aby byl její křik slyšet až k mým obětem.