S šílencem na ostrově

!4!

Tato kapitola je věnována Karoll149,protože si o ní tak stála.☺
--------------------------------------------------------------

Naštěstí nám tu nechal rožnuté světlo,takže jsem se mohl porozhlédnout po stavu ostatních.

Většina těch "zamilovaných" párečků se jak jinak pevně objímala,pár lidí se objímalo okolo pasu svýma rukama a dělali že s někým jsou taky,a zbytek si to div nerozdával.

Já,jako jediný racionálně uvažující člověk jsem byl v klidu a skoro nic nedělal. Možná si sem tam povzdychl.

Znáte skutečnou nudu stejně jako já když jsem 4 hodiny 12 minut a 45 sekund musel pořád jenom koukat do zdi,protože se nic jiného dělat nedalo?Pff...vítejte v mém světě.

Konečně jsem se mohl podívat na hodinky a zjistit,kolik je. Místo,kde má být datum mi říkalo,že jsme tu už dva dny a čas ukazoval půlnoc. Vstal jsem tedy ze svého místa a šel zhasnout.

Hned,jak jsem tak udělal všichni začali jančit."Ticho!" Křikl jsem když se mi nepodařilo je uklidnit po dobrým."Jen jsem zhasl,protože už je půlnoc,jděte všichni spát."

Naštěstí pro ně i pro mě si siluety ve tmě po chvíli lehli a já tak mohl usnout bezesným spánkem taky.

Ráno hned jak jsem se probudil jsem počkal,až vstanou i ostatní a pak jsem zase rožnul malou žárovku nad námi,která ikdyž moc nesvítila stačila nám.

Sedl jsem si vedle dveří do tureckého sedu a jako na povel se hned otevřeli. Uviděl jsem jeho nohy a pak jen naštvané zavrčení."Kde je ten kluk?!"

Křikl naštvaně po ostatních,ale nikdo se neodvážil promluvit."Tak kde?!" Ráznými kroky přišel až k jednomu páru a tu holku vytáhl za vlasy na nohy.

"Dělejte nebo ji zabiju!" Řekl a přiložil jí nůž ke krku,načež se rozplakala. To už jsem nevydržel a vylezl ze svého úkrytu."Tady." Odpověděl jsem klidně a on se na mě otočil.

Tu holku pustil a s neutrálním výrazem prošel okolo mě."Nezkoušej se schovávat." Pošeptal mi do krku a pak si vzal dalšího člověka,tentokrát osamocenou holku.

Pak to šlo jako včera. Křik,pláč a pak jen ticho,které značilo,že je po všem.