!14!

4.2K 436 200
                                    

Ještě párkrát jsem si otřel oči,protože jsem měl i celý obličej od prachu a koukl nahoru.

Nade mnou byla menší díra,přes kterou se sem dostalo jen pár paprsků slunce. Povzdechl jsem si, pomalu vstal a oprášil si oblečení.

Opatrně a pomalu jsem se rozhlédl kolem,abych zjistil,jestli je tu nějaký další únikový východ. Jediné,co jsem ale viděl byly dvě tmavé cesty vedoucí bůhví kam.

Pak jsem si ale všiml malé značky na stěně a přešel k ní. Byla to malá šipečka směřující doprava. Moc jsem tomu nevěřil,ale nakonec jsem se odhodlal a pomalu se tam rozešel.

Po chvíli jsem už neviděl ani na krok a modlil se,abych nezakopl nebo nenarazil do zdi. K mé smůle se mi to však stalo. Normálně jsem šel a najednou jsem se setkal tváří v tvář se stěnou. Zakňučel jsem a spadl na zadek.

Po chvíli,kdy už mě jakžtakž přestal bolet nos jsem vstal a začal hmatat kolem sebe. Zjistil jsem,že jsem ve slepé uličce. Povzdechl jsem si. Co teď?

Pak jsem si ale něco uvědomil. Co když východ vede nahoru? Riskl jsem to a zatlačil nad sebe. Pro můj údiv dvířka nade mnou povolila a já tak trochu vykoukl ven.

Stuhl jsem,když jsem si uvědomil,kde se to nacházím. Nade mnou byla postel a před sebou jsem zřetelně mohl vidět stůl,na kterém bylo spousta papírů a nad ním fotky. Mezi nimi byla i ta moje.

Vlastně jsem si ani nestihl uvědomit jednu věc. Na té fotce jsem se s nikým nepral... seděl jsem tam v kavárně s jednou milou dívkou. Chtěl jsem s ní chodit,ale hned druhý den po naší schůzce v kavárně zmizela. Nikdo nevěděl proč. Ale proč tam je zrovna tato fotka?

Než jsem se nad tím stihl zamyslet,práskly dveře a v místnosti se objevil náš únosce. Vypadal dost naštvaně. Nasucho jsem polkl a sledoval ho. Přešel ke stolu,do kterého bouchl pěstí a z šuplíku vytáhl krabičku.

Otočil se ke mě zády a když zas trochu poodešel od stolu,všiml jsem si kontaktních čoček. Co? Trochu víc jsem otevřel poklop,který zaskřípal. Stuhl jsem strachem a on se na mě otočil. Zamrzl jsem v pohybu,když jsem si všiml jeho očí.

Poznal jsem ho. To jeho jsem třemi lety zachránil v té uličce...

Přiznejte se,kdo ti tušil?😜Snad se kapitola líbila... nashle u další😘

KikA

S šílencem na ostrověKde žijí příběhy. Začni objevovat