S šílencem na ostrově

!3!

Omlovám se za to,že vyšla až teď,ale byla jsem na nějaké akci.Užijte si kapitolu.  :-)

Vzbudil jsem se ani nevím kdy. Nemohl jsem vůbec rozeznat co je za den,protože moje hodinky co jsem měl na ruce byli za mými zády a ikdyž jsem se snažil,nemohl jsem se na ně podívat.

Po chvíli jsem to vzdal a povzdechl si. Stejně bych na ně neviděl. Asi po hodině se znovu otevřeli dveře a z nich vyšel kdo jiný než náš věznitel.

Porozhlédl se po všech v místnosti a pak se zase zastavil pohledem na mě. Mírně se ušklíbl a pak se začal zase věnovat ostatním.

Zamířil k jedné mladé blondýnce a pak si ji přehodil přes rameno. Díky tomu by jsme všichni mohli vidět pod její malou sukní kalhotky,ovšem kdyby nebyla tma.

Její kluk si to nenechal líbit a začal kopat jednou ze svých svázaných noh do jeho. Na chvíli to vypadalo,že ztratí rovnováhu,ale pak se zase napřimil a holku,která už začala i brečet položil na zem.

Místo ní vzal kluka,který se začal vzpírat a volat o pomoc. Všichni ale dělali,že ho neslyší nebo spí. Dveře se za ním zavřeli a znovu zamkli.

Chvíli se nic nedělo,ale pak se ze shora ozval křik a prosby. Takhle se to ozývalo asi ještě 10 minut,než to ustalo.

Bylo zase jen ticho,a jediné,co bylo slyšet,byl hysterický pláč dívky,které nejspíš došlo co se s jejím klukem stalo.

Neměl jsem ani šanci o tom popřemýšlet,když se dveře znovu otevřeli a s nimi se rozsvítilo světlo."Agh...světlo!" Vyjekl a otočil se tak,aby mu to náhlé světlo nesvítilo do očí. Vypadal trochu jako upír.

"Tak poslouchejte vy všichni..." Promluvil najednou. Jeho psychopatický hlas se odrážel od stěn a většina se začala klepat strachy.

"Odvážu vás,a dám vám najíst,když se nepokusíte o teď už marný útěk." Všichni souhlasili,takže nám donesl chleba a vodu,a nožíkem přeřízl lana.

Zakroutil jsem zápěstím,protože mě z utažených provazů bolela a pak si vzal kousek svého jídla,stejně jako ostatní.