S šílencem na ostrově

!13!

Za mnou se ozvalo naštvané zavrčení a já už věděl,že si nesmím dovolit zastavit."Ihned zastav!" Slyšel jsem za sebou a víc zrychlil.

Když jsem po chvilce za sebou uslyšel další rychlé kroky,začal jsem kličkovat v porostu hustých lián a rostlin.

Pro mé štěstí se za mnou přestalo po chvíli ozývat šustění listů a já úlevně vydechl. Koukl jsem se za sebe a začal se rozhlížet kolem sebe,jestli ho nezahlédnu.

Až pak jsem zastavil a padl na kolena. Své srdce jsem slyšel dost nahlas a po čele mi stékalo nespočet kapiček potu. "Sakra!" Ulevil jsem si a snažil se rozdýchat nedávný běh.

Když už jsem se dostatečně uklidnil,vstal jsem a pod sebou uslyšel něco jako zaskřípání. Nevšímal jsem si toho do té doby,než pode mnou povolila zem a já se zřítil dolů.

"Prosím!" Uslyšel jsem z temné uličky vzlykání. Zrovna jsem se vracel domů a celkem spěchal,ale nedalo mi to a koukl jsem se tam.

Uviděl jsem dvě siluety,z toho jedna měla v ruce nůž a držela tu druhou pod krkem. Poznal jsem v nich dva mladé kluky. Jeden z nich vzlykal a prosil o život.

Neváhal jsem a ihned se k nim rozešel."Hej ty!Nech ho být!"Křikl jsem a oba se na mě otočili."Jinak co?" Uchechtl se ten s nožem a já mu hned nato pořádnou vrazil. Omdlel,ale i tak mě předtím stihl bodnout do ruky.

Sykl jsem a chytil se za postižené místo."D-děkuju..."Špitl zničehonic kluk a já kývl."Nemáš zač."Postavil jsem ho na nohy. Moc jsem mu do obličeje neviděl,ale přišlo mi,že má zvláštní oči.

Nemohl jsem si ho ale prohlédnout,protože měl celou dobu sklopenou hlavu."Kdo to byl a proč tě napadl?"Nadzvedl jsem obočí a usmál se na něj."Spolužák a...kvůli očím..."Špitl a než jsem se stačil zeptat na něco dalšího,zmizel.

Pomalu jsem otevřel oči. Zrovna jsem měl před očima jednu starou vzpomínku,která se stala před třemi lety. Rozhlédl jsem se kolem a všiml si,že jsem ve starém dole. Ale proč by tady měl být důl?