S šílencem na ostrově

!11!

Byl už večer. Byl by ti zase obyčejný den tady v téhle místnosti,ale dneska to bylo jiné.

Čekal jsem až přijde a já se ho budu moct zeptat,proč mi dal tu deku,ale ani jednou se neukázal. Všichni měli už hlad a já celkem taky.

Nakonec,když už mě přepadla únava jsem to vzdal a zhasl. Schoulil jsem se na teplé dece a celkem rychle usnul. Poslední,nad čím jsem přemýšlel bylo,proč nepřišel.

Podle mých hodinek byla půlnoc. Vzbudilo mě otravné zaskřípání dveří,tak jsem pootevřel jedno oko a všiml si,že je tu on.Položil tácek na zem a hned se otočil na odchod. Než jsem stačil zareagovat,už byl pryč.

Povzdechl jsem si a chtěl se znovu uložit ke spánku,ale všiml jsem si,že nechal pootevřené dveře. Hned mi svitla naděje na útěk.

Rychle jsem vstal a vyběhl ven. Ospalost mě rázem probudila a jediné,nad čím jsem teď přemýšlel byla svoboda.

Začal jsem se hned rozhlížet kolem a pak si všiml starých dveří kousek ode mě. Věděl jsem,že to nejspíš východ nebude,ale mohl to být chyták.

Pak jsem ale uslyšel kousek ode mě kroky. Trochu jsem stuhl a hned vběhl do dveří. Zavřel jsem za sebou a poslouchal kroky,které se pomalu vzdalovaly. Oddechl jsem si a opřel se o dveře. Adrenalin mi teď koloval krví a já teď jen doufal,že mě nenajde.

Když jsem se trochu vzpamatoval,porozhlédl jsem se po místnosti a všiml si stolu,na kterém byly různé papíry a červená fixa s prupiskou.

Přišel jsem blíž a všiml se několika telefonních čísel. Mezi nimi bylo i to moje,které bylo podtržené. Polkl jsem a koukl na fotky,které byly nad stolem.

Byly to fotky těch lidí,kteří tu byli se mnou. Většinou na těch fotkách někomu ti lidi ubližovali. Třeba ty dvě holky se na jedné posmívali brunetce s brýlemi,která plakala. Že by je sem vzal kvůli tomu,že někomu ublížili? Pak jsem si všiml i té své. Byla úplně uprostřed a byla zakroužkovaná.

Stuhl jsem,když jsem uslyšel kroky směřující sem a rychle se schoval za dveře. Dovnitř vešel celkem naštvaný únosce. Začal se rozhlížet a já se modlil,aby si mě nevšiml.