S šílencem na ostrově

!19!

Začal jsem se pomalu probouzet a rozlepovat víčka od sebe. Ležel jsem na něčem měkkém,takže jsem byl zřejmě na posteli.

Pak jsem se vrátil do reality a rychle se vyšvihl do sedu. Trochu mě zabolela hlava,až jsem sykl a chytil se za ni.

Chtěl jsem se porozhlédnout kolem,ale pak jsem si uvědomil jednu věc. Já nevidím...Já nevidím! Začal jsem kolem sebe hmatat,abych jen zjistil,že je jen tma,ale pak jsem uslyšel cvaknout vypínač z toho,jak někdo rožl.

Jediné,co se změnilo,bylo,že se mi víc rozjasnil zrak,ale i tak jsem viděl jen siluety.

Místností se ozvaly kroky,a i když jsem neviděl,poznal jsem,kdo to je."Co se mi stalo s očima?"Špitl jsem a on se uchechtl."Neboj se...hned s tím něco udělám..."

Uslyšel jsem štrachání v šuplíku a pak ke mě přešel. Dal mi palec a ukazováček pod bradu a donutil mě trochu zaklonit hlavu dozadu."Měj otevřené oči..."Řekl a pak mi něco začal kapat do očí.

Poslušně jsem držel a někdy mrknul,protože to nebylo moc příjemné.

Po chvíli přestal a poodtáhl se. Chvíli se nic nedělo,ale pak jsem s každým mrknutím viděl stále líp,až se mi zrak konečně vrátil a já se tak mohl porozhlédnout. Byli jsme zpět v tom zvláštním pokoji a já právě ležel na posteli.

Až pak jsem se podíval zpět na něj. Na tváři měl spokojený úšklebek a se zájmem si mě prohlížel."P-proč se na mě tak... díváš?"Špitl jsem zmateně a on se ušklíbl.

Přešel ke stolu,vzal zrcátko a podal mi ho."Jsi můj první pokus,který se mi podařil. Nechápavě jsem se podíval do zrcátka a v tu chvíli pochopil.

Vyděšeně jsem se díval na svůj odraz. Nic zvláštního na mě nebylo,až na oči,které byly identické tomu psychopatovi,který stál přede mnou.

Až teď jsem pochopil smysl jeho slov,když říkal 'Teď...uvidíš svět mýma očima...'

Jako první řeknu...Veselé Vánoce a Šťastný nový rok všem😉. Snad se vám kapitola líbila😄.

KikA