Happy Valentine Day ♥
Neříkala vůbec nic. Mlčela. Nikdo mě nenapadal, protože jsem nevěděla, s kým vším Miranda spala. Odtrhla jsem se od ní a upřeně zírala na její tvář. Ona si nervózně třela své ruce navzájem o sebe a její pohled směřoval na její úzké nohy.
„Mirando, kdo to je?“ zeptala jsem se znovu, doufajíc, že mi už odpoví.
„To je nezbytné“ smrkla a pravou rukou si utřela slzy, které stále stékaly po jejích líčkách.
„Je to důležité, musíš mi to říct, i jemu!“ řekla jsem přísnějším hlasem. I když sama nevím, jak bych se v této situaci zachovala, chci, aby Miranda řekla všem všechno na rovinu tak jak to je.
„Nemusím, dobře? Stejně by to nikam nevedlo“ podívala se na mě a v jejích očích zářila velká hrst bolesti. Její oči byly narudlé a napuchlé.
„To nemůžeš vědět“ pokroutila jsem svou hlavou na náznak nesouhlasu.
„Vím to Jess, je mi jasné, že když mu to řeknu, nebude se o to nijak zajímat“ řekla to s takovou kuráží, jako by to už ten dotyčný věděl a řekl ji přesně tohle.
„Kdo to je?“ ignorovala jsem to, co zrovna říkala. Chci to vědět.
„Jess“ povzdychla si a své ruce zabořila do blonďatých vlasů. Znovu nastalo to odporné ticho, místo odpovědi. Založila jsem své ruce na prsou a začala nohou poklepávat o zem. Věděla jsem moc dobře, že ji to přinutí mi odpovědět.
„Ryan“ zvedla svou hlavu a podívala se na mě. V okamžiku jsem přestala klepat nohou o zem a můj dech se zastavil. V krku se mi usadil obrovský knedlík a já se přestala jakkoliv hýbat. Řekla jsem, že jsem to těhotenství nečekala ani v nejmenším? V tom případě nevím, co bych řekla k tomuhle. Nejspíš to, že jsem tohle nečekala za žádnou cenu. Ale když si to urovnám v hlavě, sedí to. Už je to něco kolem měsíce a půl od té chvíle, co odjela.
„P-počkej, to jako vážně?“ zeptala jsem se nejistě. Ona jenom mlčky přikývla a dále si nervózně hrála se svými prsty. Rukami jsem si vjela do vlasů a začala jsem se procházet po pokoji. Vždycky tohle dělám, když jsem nervózní a v panice.
„Kdy mu to řekneš?“ otočila jsem se směrem k Mirandě a nahlas jsem přehltla sliny v mé puse.
„Neřeknu“ řekla bez jakékoliv úvahy.
„Nemůžeš mu to zapírat! Má právo vědět, že s tebou čeká dítě“ potřásla jsem svou hlavou a posadila se zpátky na svou postel.
„Jessico, nechci mu ničit budoucnost. Je mladý, má peníze, a holky se na něj jen lepí. Nemůžu za ním přijít jen tak a říct, že s ním čekám dítě. Odkopl by mě“ zasmála se, i přesto, že se jí chtělo brečet.
„Ať se to budeš snažit ututlat sebe více, jednou na to přijde“ zamrmlala jsem si pod nosem.
„Slib mi něco“ postavila se z křesla a pomalými kroky došla ke mně. Posadila se na postel vedle mě a chytila mé ruce. „Slib mi, že mu o tom nic neřekneš. Že neřekneš nikomu nic. Víš to jenom ty a Missy“
„Proč?“ zeptala jsem se potichu, se slabostí v hlase.
„Bude to tak lepší“ mykla rameny, jako by nešlo o nic vážného. Ale já to viděla z jiného úhlu.
„Co mám říct Justinovi, až se bude ptát, proč jsi se mnou chtěla mluvit?“
„Něco si vymysli. Nebo jenom řekni, že mi prostě práce nevyšla a já se vrátila zpátky“ oddychla si. „Prosím“
Chci do toho jít? Lhát svému příteli, kvůli Mirandě, která mě a Missy okradla, utekla a ozvala se více až po měsíci? Nevím. Nechci Justinovi lhát, ale lhala jsem sama sobě, když jsem říkala, že mi už na Mirandě nezáleží. Stále mi na ní záleží. Tohle není jednoduchá situace, ale potřebuje někoho, kdo by jí s tímhle vším pomůže. A já pevně věřím, že to nějak zvládnu.
„Dobře“ odpověděla jsem jí po chvíli. „Ale ještě si o tom časem promluvíme“ řekla jsem přísněji a zvedla jsem svou ruku s nataženým ukazováčkem.
„Promluvíme“ zasmála se a silně mě objala. „Chyběla jsi mi, Jess“ zašeptala na mém rameni.
„Ty mě taky“
„Jak dlouho jsi vlastně s Justinem?“ odtáhla se ode mě a přeskočila na jiné téma. Myslím, že udělala dobře. Už mi téma Miranda a její těhotenství během těch pár minut začalo lézt až moc do hlavy.
„Třetí den“ zasmála jsem se, ale tvář Mirandy se zvláštně vytvarovala.
„Vážně? Jenom tři dny?“ pokroutila zmateně svou hlavou.
„Je to složitější. Potom, co si utekla, jsme neměly s Missy kde spát. No a Missy a Alfredo.. jak bych to řekla? Nevím, ale chápeš to, ne?“ znovu jsem se zasmála a Miranda přikývla. „Alfredo nám nabídl tady být, než si našetříme dostatek peněz. Během toho, co jsme tu byly, se dali ti dva dohromady, takže tu byla Missy brána jako doma. A během té doby jsem se hodně spřátelila s Justinem. Už po pár dnech mi řekl, že ke mně cítí něco víc, ale já to tak prostě necítila a vlastně jsem ani nechtěla“ smutně jsem sklonila svůj zrak na zem.
„Mám hádat? Řekla bych, že kvůli Mikovi?!“ bylo mi jasné, že ji to dojde.
„Jo. Ale pak jsem si uvědomila, že se už vztahům nemůžu vyhýbat. Řekla jsem mu to, co jsem k němu po tom měsíci začala cítit a dali jsme se dohromady“ zvedla jsem svůj zrak s širokým úsměvem na rtech.
„Přeju vám to“
Z pohledu Justina*
Nechtěl jsem odjíždět. Ani trochu. Ale nemohli jsme na té chatě zůstat. Jakmile mi řekla, že jde o Mirandu, došlo mi, že to bude něco důležitého. Jsou společně nahoře už více než půl hodiny. Zatím jsme neslyšeli žádný křik nebo něco podobného, takže to jde podle našeho úsudku v pohodě. Sedíme všichni společně v obýváku a povídáme si. Missy je zavěšená jako obvykle kolem krku Alfreda a Ryan sedí v křesle naproti mně.
„Takže, proč se vlastně vrátila?“ přecedil jsem přes zuby. Všichni mykly rameny, no až na Missy. Můj pohled se zastavil na ní, a jakmile si toho všimla, začala zmateně koktat.
„N-no, j-já nevím, t-třeba vám to řekne o-ona sama“ usmála se, ale i idiot by poznal, že to byl falešný úsměv. Jen jsem si nad tím povzdychl a dál to už raději nerozebíral. Stejně bych nedostal odpovědi, i když moc dobře vím, že Missy něco tuší.
„Jak jste si užili na chatě?“ zeptal se z ničeho nic Ryan.
„Bylo to úžasné. Jazzy si našla cestu k Jess, a myslím, že z nich budou dobré kamarádky“ usmál jsem se.
„A co ty a Jess? Měli jste aspoň nějaký čas na sebe?“ zeptal se po chvíli Alfredo s šibalským úsměvem na rtech a zdvihnutým obočím.
„Řekl jsem jí o Cailin“ odpověděl jsem.
„Vážně? Co říkala?“
„Byla ráda, že jsem ji řekl všechno tak, jak to bylo. Jazzy a Jaxon jí totiž nakecali pár děsivých věcí, takže..“ překroutil jsem oči a mávl rukou.
„A kromě toho, jste něco stihli?“ tentokrát se zeptal znovu Ryan. Věděl jsem, na co narážel. Narážel na to i Alfredo, ale nějak jsem se tomu vyhnul.
„Stihli“ začal jsem si žmolit lem trička ve svých prstech a s úsměvem na rtech sklopil svou hlavu.
„A? Jaká byla?“ zeptal se Alfredo. „Sakra, je to moje nejlepší kamarádka“ praštila ho Missy polštářem a já se začal společně s Ryanem smát.
„Nejlepší, jako vždycky“ mrkl jsem na ně a doufal, že už tohle dál rozebírat nebudeme.
V době, kdy jsme byli všichni volní a užívali si každou noc s jinou holku, jsme si na druhý den říkali, jaká byla a podobně. Zní to dětinsky, ale prostě jsme to takhle dělali. Ale teď? Nechci o tom mluvit. Nejspíš to bude tím, že doufám v to, že tenhle vztah bude vážný a dlouhý. Nechci se o to, co děláme společně, s někým dělit tak, jako jsem se dělil předtím. Tohle už není něco, co bych chtěl někomu říkat. Prostě je to jenom mezi mnou a Jess. Možná zním divně, ale v těchhle věcech jsem hrozně vypočítavý. Pokud jde o důležitý vztah, myslím si, že by si dva lidi měli nechávat několik věcí jenom pro sebe. A ne jen ty věci ohledně sexu. Všechny společné krásné chvilky, občas i ty špatné.
chtěla jsem část prodloužit a přidat ji až v neděli, ale pak jsem si uvědomila, že stejně nebudu mít přes víkend čas, a když je dneska ten valentýn, tak to máte ode mě jako menší dárek O:) snad se vám část líbí, hodně z vás si typovalo, že to bude mít s Justinem, ale s tím přece nespala:D:) nikdo nenapsal Ryana, ale pokud si vzpomínáte na jednu z prvních částí, když byli v klubě, tak Missy skončila s Alfredem, Jess s Justinem a Miranda s Ryanem :) jak se všechno bude dál vyvíjet uvidíte v příštích částech :) děkuju za komentáře a votes!♥